Poslední léto přítelkyně Rose.....

...nebo by to mělo být poslední léto s Rose? Dnes by moje kamarádka a sousedka Rose oslavila 104. narozeniny. Ti z vás, kteří sledují můj blog, vědí, že při těchto příležitostech, počínaje jejími 99. narozeninami, jsem pro ni vždy vyrobila speciální dárek a kromě loňského roku jsem o každém z nich napsala příspěvek na blog.  

 99. narozeniny - takových, jako jsi ty, bychom mohli mít tisíce!

 100. narozeniny - ale žádná růže není jako ty....

101. narozeniny - Rosin pokoj

 102. narozeniny - Už je to tady zase....

 Loni nám covid zabránil být spolu v den jejích narozenin a já jsem vlastně využila propuštění ohrožených osob z izolace, abych se vydala na cestu do České republiky, odkud jsem se teprve před pěti dny vrátila po více než roční nepřítomnosti. Ale nechala jsem doma malý dárek a prosbu, aby Jo v ten den obdarovala Rose kyticí obřích slunečnic, což samozřejmě podle dohody udělala.

 Rose nás bohužel v lednu letošního roku velmi lehce, uprostřed rozhovoru, opustila. Jak už jsem řekla, jsem teď zpátky ve Velké Británii, třídím obsah svého domku a přemýšlím, jestli tu chci zůstat, když už tu není Rose odvedle. Myslela jsem na ni, protože dnes by měla narozeniny, a protože věřím na náhody tak, jak věřím, ani mě nepřekvapilo, že jsem narazila na dárek, který by býval byl pro ni, i když se jí bohužel nikdy nedostal do rukou. Odkládala jsem napsání příspěvku o nové výloze, kterou jsme s věrnými přáteli před měsícem umístili do Malých světů; těžko by se našel vhodnější čas než udělat to právě dnes a spojit to s malou poslední poctou Rose k jejím narozeninám…

Rose milovala čas, který jsme spolu trávily tvořením věcí, zejména domečků pro panenky a divadla, které jsme sestavovaly. 

 Také jsme si s nimi hrály a Rose ráda spekulovala, kolik by mohla za dům vybírat nájemné. A vzpomínala na divadelní hry, které za svůj život viděla - vždycky jenom divadelní hry, ne muzikály, prosím! Takže se omlouvám za Deannu Durbinovou, která zpívala Poslední růži léta ve filmovém muzikálu Tři roztomilá děvčata vyrůstají.

 Zdálo se mi vhodné použít verzi od současníků Rose (díky bohu existuje mnoho, mnoho nahrávek této písně) - možná je to film, který skutečně viděla v roce 1939, přestože je to muzikál!

 Rose se celým jménem jmenovala Rosina Florence - přátelé a rodina jí obvykle říkali Rosie nebo Rose, takže když jsem hledala nějaký podobný dům nebo divadlo k sestavení, nemohla jsem tyhle v charitativním obchodě obejít.

 Je mi moc líto, že je ať už z toho či onoho důvodu nikdy nedostala - trávily jsme spolu šťastné hodiny úsměšky nad módními články v Guardianu a snahou odhadnout směšné ceny stejně směšných oděvů. Tahle módní přehlídka by se jí líbila!

 A byla velmi hrdá na to, jak se v pozdějším věku naučila plavat. Úplně ji vidím, jak se na plavbách, na které jezdívala, opaluje oděná v těch nejmódnějších plavkách.

Co se týče Rosie Flo´s kavárny - těžko bychom našli pohostinnější, osobu, která prostě ráda vařila pro své přátele a bavila je až do pozdních hodin. A pak připravila anglickou snídani s domácí marmeládou pro ty, kteří měli kocovinu - pravděpodobně včetně sebe.  

 Když skončila válka a a tím skončily její povinnosti jako členky Ženské pozemní armády, provozovala navíc jídelnu pro zaměstnance školky Rosedale. Do Rosie Flo´s kavárny je to už jen krůček!

Až se vrátím do svého muzea, plánuji pro Rose malý prostor - sestavím tyto stavebnice, budou tak vhodným doplňkem narozeninových dárků v jejím vlastním vzpomínkovém koutku v Malých světech. Vždycky říkávala, jak moc by si přála, aby to mohla vidět......

Doufám, že se vám tento poslední pohled do Rosina dlouhého a spokojeného života líbil - mnohem více o ní ovšem najdete na webové stránce věnované její památce na adrese: https://rosehoward.muchloved.com/

A nová výloha v Malých světech? No, musím se přiznat, že jsme trochu podváděli. Muzeum letos nebylo otevřeno, protože prostory jsou malé a kovidová omezení to z větší části zakazovala. Takže věrní přátelé – opět díky vám, Jano a Ondřeji - jednoduše jsem vyndala z regálů muzea jednu z běžných expozic a dala ji do výlohy. Myslím, že jsme tu mezeru něčím zaplnili - třeba si to budou návčtěvníci pamatovat, ale vzhledem k tomu, že v letošní sezóně neplánuji otevřít, si s tím příliš hlavu nelámeme.

Nicméně je to velmi vhodná scéna pro léto. Kompletní pláž s plážovými chatkami, obchodem s mušlemi, rybáři, kteří změnili řemeslo na sběrače mušlí, pečující o svého věrného osla, opalující se lidé, hrady z písku, lodě všech velikostí - dokonce i Bumpa-Julie show, jak tomu říkala Butterfly.

Nejprve uvidíte shromážďování jednotlivých částí a pak samotné okno - s obvyklou omluvou za kvalitu fotografií pořízených přes sklo. Kéž by někdo vymyslel způsob, jak zabránit odrazům!

 Bližší informace o Butterflyiných plážových chatkách naleznete zde.

 Doufám, že se život pomalu vrací do normálu a já budu moci více přemýšlet o tom, co bude v Malých světech dál. Jak ti z vás, kteří sledují Batrfly, vědí, měly jsme hodně práce s opravdovým domem v České republice. Myslím, že už jsme téměř u cíle, což pro mě snad bude znamenat, že se budu moci opět soustředit na ovladatelný svět miniatur!

Prozatím vám opět děkuji za návštěvu blogu.

Moc děkuji Janě Vlčkové za překlad

Všichni jedeme na prázdniny - poprvé publikováno anglicky 15.7.2013

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.

Ale ještě předtím než odjedeme,  musím se omluvit za dlouhou mezeru mezi mými příspěvky. Těžko uvěřit, že jsou to již tři týdny, co jsem zveřejnila poslední texy, ale musí to být pravda, když mi to tvrdí můj program.

Velmi si užívám své působení v Malých světech. Můj současný program zde je pestrý – jednak se mohu věnovat svému koníčku  (vytváření něčeho takřka z ničeho) a zároveň mám možnost ukázat svou sbírku lidem, kteří o to mají zájem.

Čím dál tím víc mě těší chování českých dětí a jejich rodičů. Zrovna včera jsem byla úplně nadšená, když se asi patnáctiměsíční batole rozběhlo přímo na "Myší sídlo“, pronásledované svým tříletým starším bratrem, který na něj křičel: "Nesmíš na to sahat! Nesmíš na to sahat!" A to malé dítě se zastavilo a jen se dívalo. Ne že by si jich jejich maminka nevšímala, ale v tu chvíli se věnovala dalšímu dítěti.

V minulých týdnech jsem měla v Malých světech výpomoc. V České republice to funguje tak, že mladí lidé mohou přes léto pracovat jako brigádníci, což je pro ně nejen dobrá pracovní zkušenost, ale také příležitost vydělat si nějaké peníze. Mojí brigádnicí je vnučka jedné z mých zdejších dobrých přítelkyň a znám ji od jejích dvou let. Je hezké mít ji, teď už šestnáctiletou, po svém boku v Malých světech. A s potěšením mohu říct, že tržby stačí na to, aby pokryly její velmi skromný plat. Nyní je na dva týdny na táboře, ale vrátí se včas, aby za mě mohla zaskočit v srpnu, kdy se u mě doma bude střídat jedna návštěva za druhou.

Minulé tři týdny jsem strávila prací na nové výloze. Začala jsem s tím dost ve spěchu a nepromyšleně. Jen co jsem totiž poprvé otevřela, dorazil starosta a řekl mi, že v okolí se natáčí televizní pořad Toulavá kamera, a že odpoledne se u mě zastaví kameraman. 

V té chvíli jsem jen tak seděla a hrála sudoku, a tak mě napadlo, že by asi vypadalo lépe, kdybych dělala něco, co bude víc souviset s Malými světy.  V rychlosti jsem vytáhla foto rámečky, které jsem měla v plánu jednou použít jako plážové kabinky. Samozřejmě jsem si je zapomněla vyfotit předtím, než jsem je začala rozebírat.

Také jsem našla desku, na které by se dala plážová scéna vytvořit, smirkový papír a hezká skládací lehátka, která mi již před mnoha lety dala švagrová (ta, co má na šití zlaté ručičky).

Kameraman přišel, oba jsme byli unaveni hrozným horkem (40 stupňů na dvorku) a já nemám ponětí, jestli se to ne zcela povedené interview, doprovázené  doufejme vhodnými záběry, někdy objeví ve vysílání české televize. Doufám, že ano, protože Toulavá kamera
přibližuje divákům nepříliš známá místa, která stojí za to navštívit.

Další den jsem se zamyslela, co udělám s tou plážovou scénou. A rozhodla jsem se pro téma "Kam pojedeme na prázdniny?“ To mi dalo možnost vytvořit tři oddělené scény, neboť jsem věděla, že pláž by nebyla dostatečně velká, aby zaplnila výlohu. Z nápadu tedy vznikly scény "U moře", "Na statku" a "Kempování". V tomto příspěvku se budu zabývat jen tím jednodušším: "Na statku", neboť ty další dvě - zvlášť „Kempování“ - obnášejí mnoho kreativní práce "Před" a "Po", a chtěla bych je zdokumentovat samostatně...

Hledala jsem ve sbírce nějaké vhodné hospodářské stavení a nic jsem nenašla. Potom jsem tedy strávila několik náročných hodit vytvářením 3D skládačky statku z Normandie, který jsem si koupila  už před dlouhou dobou. Říkala jsem si, že by mohl stát v pozadí farmářské scény.

Běžné skládačky mi jdou velmi dobře, ale díky mé neschopnosti držet se návodů bylo pro mě tohle velkou výzvou. A ještě více frustrovaná jsem byla na konci, když jsem zjistila, že tři části chybí.

Vypadalo to velmi roztomile, i když to nakonec nepřišlo do výlohy. Přesto jsem podlehla pokušení a koupila několik dalších na ebay.  Jednou chci vystavit domky postavené z cihel a tyhle bych k nim mohla připojit.

Rozhodla jsem se, že se nebudu zatěžovat statkem,  připravím jen traktor, nějaké děti a několik zvířátek, která jsem sbírala v několika minulých týdnech. V místní prodejně měli zvířátka ve vhodné velikosti a za dobrou cenu. Už mi zbývá jen sehnat krávu přijatelné velikosti. Všechny jsou totiž menší než ovce a kozy, což mi lezlo na nervy. Moje brigádnice navrhla, že by kráva mohla být telátko. Určitě ano, pokud se někomu podaří zamaskovat plná vemena...

Posbíraly jsme zbylou slámu z chaty s doškovou střechou, svázaly ji do malých balíků a ty jsme naskládaly na vůz, kterému jsme nejprve udělaly bočnice z míchadel do kávy. Trochu slámy jsme rozházely po zelené podložce od té nepoužité skládačky, která posloužila jako tráva v pozadí. 

(Zkoušeli jste někdy stočit zpola postavenou skládačku na rolovací podložce, která má dílky udržet na místě? Haha, podezírám je, že dílky nejprve slepí.) 

 

Postavily jsme oplocení k ohradě pro ovce – bohužel, všechny naše ovce jsou berani, což pravděpodobně povede k několika děsivým bitvám toho dne, kdy budou vtěsnaní dohromady....

Ti pozornější a více zasvěcení z vás jistě rozpoznají přebytečné části zábradlí z balkonu Jennyina domku, tohoto designového „triumfu“ vzešlého v šedesátých letech ze spolupráce společnosti Triang  a časopisu Homes and Gardens.

 Farmářská scéna ve výloze byla téměř hotová – pro zvýšení efektu jsem tam ještě přidala kopeček, po kterém šplhají dobrodružná prasátka, a malou horskou chatu (poněkud jiného měřítka).

Více o výloze příště, ale než půjdu, ještě něco pro ty z vás, kdo sledují dobrodružství myšího oddílu – zase došlo ke změnám. 

Bez mého vědomí přijeli do Myšího sídla luxusním autem nějací Maxmilianovi bohatí příbuzní... 

a kvapem se otočili a zamířili na druhou stranu (možná zpozorovali nějaká ukrývající se prasata).

Někteří z vás si mohli všimnout, že starší dáma na zadním sedadle vozu je zcela určitě dvojče té, která v domě pozorně poslouchá zkoušku sboru. A s tím elegantním párem vpředu jste se už také setkali...

Cestující byli každopádně rozhodnuti najít nějaké příjemné místo, kde by si odpočinuli. S potěšením konstatuji, že si vybrali rezidenci v nedaleké zahradě obehnané zdí. 

Tuto scénu bychom mohli nazvat "Kočičí noční můra", i když nešťastná micka zatím upřeně zírá na zlatou rybku schovanou pod lekníny a ve své blaženosti netuší, že ji obklíčily obrovské myší.

Děkuji, že jste dočetli tento text, překypující zvířaty až sem. Na shledanou u dalšího příspěvku, ať už bude o pláži nebo o kempování, podle toho, na co budu mít chuť. Doufám, že si všichni užíváte prázdniny a že vám přišla vhod i tahle miniaturní verze letní dovolené.

Náročná mezihra – poprvé publikováno anglicky 23.6.13

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.

Po všem tom vzrušení minulou sobotu při otvírání Malých Světů jsem si užila několik poklidných dnů. Jaká to radost sedět si v Malých Světech s vědomím, že nemusím dělat nic jiného, než se věnovat komukoliv, kdo se v muzeu zastaví.

Takže jsem měla možnost se soustředit na červnovou Výzvu Medvědího Domu. Výzvy zrovna nemiluju, ale mám ráda Medvědí Dům a skutečně jsem si užila  ten poslední, kterého jsem se zúčastnila, a když jsem viděla, že následují další literární citáty, pomyslela jsem si, že to stojí za pokus. 

Tedy Medvědi, musím se přiznat, že když jsem tuhle výzvu četla kdysi dřív, měla jsem utkvělou představu, že tyhle citáty jsou z Pýchy a předsudku (divíte se stejně jako já, jak jsem na něco takového mohla přijít?).  Protože jste laskavě nabídli alternativní citát z vybrané knihy pro případ, že by se váš původní výběr minul účinkem, měla jsem šťastný nápad si ten román nahrát na svůj Kindle a vzít si jej do muzea. Nejdřív jsem se naštěstí ještě jednou podívala na detaily vaší výzvy.....

Lekla jsem se, když jsem viděla, že jde o Janu Eyrovou..... Ptáte se, proč jsem se ulekla? Nuže, vždycky jsem si myslela, že tuhle knihu nenávidím.   

Tedy Medvědi, drazí Medvědi, vážně vám chci srdečně poděkovat za tenhle výběr, poněvadž prozatím jsem si užila každičkou stránku.  Poprvé jsem Janu Eyrovou četla, když mně bylo asi12, zcela zřejmě příliš mladá na to, abych mohla tenhle román ocenit, a od té doby jsem se k té knize nepřiblížila (60 let!) Byla jsem ohromená vtipem a krásou tohoto příběhu. Myslím, že další věc, která mě v minulosti od tohoto příběhu odradila, je ta příšerně smutná a strašidelná scéna z filmové verze z roku1944, kde v prvních záběrech tragickyumírá mladičká Elizabeth Taylor.   Právě jsem tu ukázku sledovala a k mému znechucení jsem si uvědomila, že scéna, která mně utkvěla v paměti od roku 1952, dvou dívek v hustém dešti mašírujících okolo nádvoří - episoda která má za následek smrt Elizabeth – se v knize vůbec nevyskytuje!

Tak či onak, vraťme se k výzvě vytvořit něco na základě inspirace z této knihy. Nakonec jsem zvolila jednu z vašich citací:

" Musel jsem se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".

Proč právě tenhle citát? Prostě a jednoduše proto, že jsem nedávno získala celkem pěkné zrcátko (z levného českého obchodu, kde Butterfly kupuje všechny krabice a kde jsme koupily také hodiny do našeho muzea ) které jsem zamýšlela použít do nějaké scény. Je poněkud velké do domečku pro panenky, ale myslela jsem, že by se mohlo dobře výjimat na toaletním stolku, který tady stál po léta, a take je poněkud “přerostlý” do domečků pro panenky.

Pak jsem tedy samozřejmě potřebovala nějakou panenku, která by zírala do zrcadel, a tak jsem se vydala na lov jedné naší velmi roztomilé malé panenky, která vypadá spíše jako miniaturní  Sashas. Byla jsem si celkem jistá, že tyhle panenky zůstaly v Anglii spolu s naší sbírkou Sashas standartní velikosti, ale Butterfly mě ujistila, že jsou někde v Malých Světech.

Vyšplhala jsem se tedy na náš nejdelší žebřík a riskantně balancující na vrcholku, jsem se snažila ji vyhrabat z ovocných bedýnek, ve kterých  přechováváme panenky v národních krojích.  Tohle není právě sólo akt, a tak když jsem téměř na vrholu jedné bedýnky narazila na malovanou, dřevěnou holandskou panenku, rozhodla jsem se pátrání po mini-Sashas vzdát. Ta holandská panenka se mně stejně líbila víc....

Takže teď už jen zkombinovat všechny tři prvky a udělat zdařilou fotografii, která by odrážela (nebo raděj ne) ten citát "Musel jsem se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".

Musím přiznat, že ono se to snadněji řekne, než udělá. Snažila jsem se dosáhnout toho, aby se obličej panenky odrážel v zrcátku, které by se zároveň odráželo v zrcadle toaletního stolku.   

Ha ha. Tahle Panenka má vlastní hlavu. Pokaždé, když se mně podařilo nastavit správný úhel, Panenka buď svěsila paži, nebo zrcátko, nebo se překotila. Zkoušela jsem jí nastavit jak tváří tak i zády k toaletnímu zrcadlu. Snažila jsem se ji posadit  (a promarnila čas vyráběním polštáře pro židličku, která by jí posloužila jako sedátko, jenom proto, abych zjistila, že její sukně ten polštář naprosto zakryje). Snažila jsem se jí postavit.  

Žádná fotografie prostě nevypadala tak, jak jsem chtěla. Víte, jak složité je fotografovat odraz v zrcadle aniž by člověk zároveň vyfotil sám sebe nebo fotoaparát? Velmi složité.....

  













Nakonec jsem víceméně dosáhla svého, takže Medvědi, tady je můj příspěvek do červnové Výzvy.  

A přestože, jak jsem už řekla, výzvy mě vážně nezajímají – vlastně si jich obvykle nejsem ani vědoma – ale protože Náš Tvůrčí Koutek  Our Creative Corner má pro mě pevné rodinné vazby, tak mu věnuji pozornost. Když jsem si uvědomila skrze tu zrcadelní situaci, že má mnoho společného s jejich momentální výzvou, napadlo mě, proč bych se také nezapojila.   Přesto mám podezření, že v tom bude zase překážka – protože to není ve skutečnosti tvorba, ale choreografie....

Ze seznamu A obsahuje všechny tři položky, krajku, textilii a stuhu, ze seznamu B má dřevo, kov a jíl  (z jílu tuhnoucí na vzduchu jsou vyrobeny držák na papír a také na mýdlo) a ze seznamu C has lak na dřevo a barvu......

A co se týče té malované panenky -  vzdor její vzdorovitosti jsem si jí celkem zamilovala, a nevrátila jsem jí do ovocné bedýnky. Nemám nejmenší zdání kdy, kde, nebo dokonce proč se původně dostala do naší domácnosti, ale je opravdu roztomilá. Je klidně možné, že se v budoucnu zase někdy objeví v reportáži z Malých Světů.   

Děkuji, že ještě stále čtete a doufám, že se opět brzy shledáme. 

Tento příspěvek přihlašuji do House of Bears June Challenge

 a také do Our Creative Corner June Recipe Challenge

Konečně otevíráme ... první publikování 18.6.13

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.

Zrovna mi došlo, že už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog, abych měla přehled, jak se vyvíjí cesta k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice - první příspěvek jsem publikovala 26.6.2012 Mně ale přijde, že už bloguju celou věčnost!

Tenhle příspěvek je na oslavu skutečného otevření Malých světů pro veřejnost. A proto mi přijde vhodné na tomto místě poděkovat všem, bez kterých by tato cesta zkrátka nebyla možná.

   Protože když se dnes rozhlídnu po Malých světech a vzpomenu si na podzim minulého roku a na letošní březen, jsem u vytržení z toho, co se nám v tom čase povedlo. 

  

Vzpomínáte si na tyhle fotky? 

Pořídila jsem je loni na podzim, kdy jsem si myslela, že se z toho chaosu nikdy nevymotáme. Ale díky prvotřídní pomoci mé kamarádky Lyndy určitý řád věcí nakonec zvítězil. Děkuji ti Lyndo.....

A potom můj syn a dcera s láskou (?) zabalili všechny domečky a stovky krabic od bot,

spolu se skříněmi a šuplíky, na kterých měly domečky v budoucnu stát. Všechno to naložili do dodávky a vyvalili se na cestu Evropou. A za laskavé pomoci dvou dalších přátel celý náklad složili na úhledné hromádky v nově vymalované místnosti. 

Děkuji, Alison (neboli Butterfly) a Adame, děkuji Paule a Simone a děkuji Pavle. 

A velké díky panu truhláři a malíři, kteří neskutečně rychle (je to fakt něco s porovnáním s anglickým klidným stylem. Zkuste v Anglii najít malíře, který by začal pracovat v pět ráno.) upravili a natřeli všechny skříňky a poličky ještě než jsem odjela v listopadu do Anglie. 

 Takže když jsme se s Butterfly v březnu vrátily, jediné co jsme musely udělat, bylo roztřídit tu ohromnou hromadu bůh ví čeho všeho, co jsem za čtyřicet let nashromáždila a odmítla to vyhodit, „protože by se to mohlo jednou hodit“. Musely jsme vybalit domečky, dost z nich opravit, jelikož to dost potřebovaly po dvanáctiletém pobytu v pavouky zamořené garáži. A pak všechno připravit na  otevření 11.5. a sbalit se, jelikož jsme ještě té noci odjížděly zpět do Anglie .....

S tím vším nám pomáhali i další. Mezi nimi i moje švagrová Mette, která přijela na čtyři dny, jen aby je celé prošila. Irmel a Bep z Nizozemí samy přišly na to, jak podoškovat střechu velké chaty (a pochopitelně i spoustu dalších věcí), a pak dvě Jany, které byly za „nekvalifikovanou pracovní sílu“ a bez reptání umyly ty nejšpinavější domečky ..... Tak Mette, dank u wel Irmel en Bep, diky moc Jany ....

 A pak veškerá „intelektuální“ práce, tím mám na mysli, celou výtvarnou část realizace Malých světů. Děkuji, Lauro, logo domečku a baner jsou úchvatné, text na letáčky a vůbec samotný název Malé světy, děkuju Ruth za překlady příspěvků na blog, letáčků, dopisů starostovi, popisků u domečků, prostě všeho, co bylo potřeba napsat řádnou češtinou a ne tím, čemu já říkám „má milovaná čeština“. Děkuju Heli, Jano, Jano, Mirko a Veroniko.

Muzeum hraček v Bethnal Green Houses je mi bez pochyby inspirací, takže pomoc bývalé kurátorky byla více než vítaná. Děkuji ti, Noreen. A děkuju Andree za její dva naprosto brilatní nápady, které se právě formují v Malých světech. Myší sága vznikla jen tvou zásluhou a baletní škola je další v pořadí ....

A nakonec technické věci na počítači a jednání s tiskárnou - děkuju Mel (zejména za tvou bezbřehou trpělivost, když jsem zapomínala, jak a kam ten baner chci a znovu ztratila tu zatracenou složku ....).

Bylo by úžasné, kdyby tihle všichni v sobotu dorazili na oficiální otevření, abych jim mohla poděkovat osobně. Ale bohužel nikdo ze skupiny „za mořem“ nemohl přijet, proto jsem byla moc ráda, že všichni z Čech se dostavili. Ten den bylo nádherně, myslím, že taky proto nepřišlo zrovna moc lidí. Poslední dobou bylo tak hnusně, že když konečně vylezlo sluníčko, lidi se chopili šance udělat nějakou práci na zahrádce, ale i tak to bylo úžasné.

 Podávala se káva (znovu děkuji Janám, které pracovaly už od brzkého rána). Jany roztřídily všechny pochutiny dovezené zpoza kanálu, irský Whiskey Cake, Tea Bread z Yorkshiru, anglický Malt Loaf a skotský shortbread. (Musím se přiznat, že jsem vycouvala z přípravy welšského Griddle Cake, abych měla odevšud něco). Všechny ňaminy byly nálěžitě opatřeny cedulkou, což předešlé noci způsobilo živou diskuzi mezi překladateli. Zjevně se v češtině nedá vyjádřit něco tak jednoduchého jako „Irish Whiskey Cake“ .... 

Pobíhali kolem tři lidi foťákama, ale já mám bohužel jen fotky z toho svého, a jelikož na většině jsem buď jenom já nebo domečky, tak bohužel ze samotné události jich moc není! 

Pronesla jsem pár slov svou „milovanou češtinou“, abych poděkovala všem, které jsem zmínila výše, a také abych poděkovala městu Bavorovu za jeho podporu. Starosta také řekl pár slov (řádnou češtinou - aspoň myslím). A taky jsem dostala spoustu dárků, které jsem vážně nečekala.

Víno, čokoládu a květiny jsem odnesla domů a krásné orchideje zdobí okenní římsu v Malých světech a vypadají kouzelně. 

Tak jsme úspěšně dokončily další etapu naší cesty. Děkuji vám všem, že po ní jdete s námi a doufám, že v tom budete i nadále pokračovat, ať nás zavede kamkoliv ....