Konečně otevíráme ... první publikování 18.6.13

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.

Zrovna mi došlo, že už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog, abych měla přehled, jak se vyvíjí cesta k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice - první příspěvek jsem publikovala 26.6.2012 Mně ale přijde, že už bloguju celou věčnost!

Tenhle příspěvek je na oslavu skutečného otevření Malých světů pro veřejnost. A proto mi přijde vhodné na tomto místě poděkovat všem, bez kterých by tato cesta zkrátka nebyla možná.

   Protože když se dnes rozhlídnu po Malých světech a vzpomenu si na podzim minulého roku a na letošní březen, jsem u vytržení z toho, co se nám v tom čase povedlo. 

  

Vzpomínáte si na tyhle fotky? 

Pořídila jsem je loni na podzim, kdy jsem si myslela, že se z toho chaosu nikdy nevymotáme. Ale díky prvotřídní pomoci mé kamarádky Lyndy určitý řád věcí nakonec zvítězil. Děkuji ti Lyndo.....

A potom můj syn a dcera s láskou (?) zabalili všechny domečky a stovky krabic od bot,

spolu se skříněmi a šuplíky, na kterých měly domečky v budoucnu stát. Všechno to naložili do dodávky a vyvalili se na cestu Evropou. A za laskavé pomoci dvou dalších přátel celý náklad složili na úhledné hromádky v nově vymalované místnosti. 

Děkuji, Alison (neboli Butterfly) a Adame, děkuji Paule a Simone a děkuji Pavle. 

A velké díky panu truhláři a malíři, kteří neskutečně rychle (je to fakt něco s porovnáním s anglickým klidným stylem. Zkuste v Anglii najít malíře, který by začal pracovat v pět ráno.) upravili a natřeli všechny skříňky a poličky ještě než jsem odjela v listopadu do Anglie. 

 Takže když jsme se s Butterfly v březnu vrátily, jediné co jsme musely udělat, bylo roztřídit tu ohromnou hromadu bůh ví čeho všeho, co jsem za čtyřicet let nashromáždila a odmítla to vyhodit, „protože by se to mohlo jednou hodit“. Musely jsme vybalit domečky, dost z nich opravit, jelikož to dost potřebovaly po dvanáctiletém pobytu v pavouky zamořené garáži. A pak všechno připravit na  otevření 11.5. a sbalit se, jelikož jsme ještě té noci odjížděly zpět do Anglie .....

S tím vším nám pomáhali i další. Mezi nimi i moje švagrová Mette, která přijela na čtyři dny, jen aby je celé prošila. Irmel a Bep z Nizozemí samy přišly na to, jak podoškovat střechu velké chaty (a pochopitelně i spoustu dalších věcí), a pak dvě Jany, které byly za „nekvalifikovanou pracovní sílu“ a bez reptání umyly ty nejšpinavější domečky ..... Tak Mette, dank u wel Irmel en Bep, diky moc Jany ....

 A pak veškerá „intelektuální“ práce, tím mám na mysli, celou výtvarnou část realizace Malých světů. Děkuji, Lauro, logo domečku a baner jsou úchvatné, text na letáčky a vůbec samotný název Malé světy, děkuju Ruth za překlady příspěvků na blog, letáčků, dopisů starostovi, popisků u domečků, prostě všeho, co bylo potřeba napsat řádnou češtinou a ne tím, čemu já říkám „má milovaná čeština“. Děkuju Heli, Jano, Jano, Mirko a Veroniko.

Muzeum hraček v Bethnal Green Houses je mi bez pochyby inspirací, takže pomoc bývalé kurátorky byla více než vítaná. Děkuji ti, Noreen. A děkuju Andree za její dva naprosto brilatní nápady, které se právě formují v Malých světech. Myší sága vznikla jen tvou zásluhou a baletní škola je další v pořadí ....

A nakonec technické věci na počítači a jednání s tiskárnou - děkuju Mel (zejména za tvou bezbřehou trpělivost, když jsem zapomínala, jak a kam ten baner chci a znovu ztratila tu zatracenou složku ....).

Bylo by úžasné, kdyby tihle všichni v sobotu dorazili na oficiální otevření, abych jim mohla poděkovat osobně. Ale bohužel nikdo ze skupiny „za mořem“ nemohl přijet, proto jsem byla moc ráda, že všichni z Čech se dostavili. Ten den bylo nádherně, myslím, že taky proto nepřišlo zrovna moc lidí. Poslední dobou bylo tak hnusně, že když konečně vylezlo sluníčko, lidi se chopili šance udělat nějakou práci na zahrádce, ale i tak to bylo úžasné.

 Podávala se káva (znovu děkuji Janám, které pracovaly už od brzkého rána). Jany roztřídily všechny pochutiny dovezené zpoza kanálu, irský Whiskey Cake, Tea Bread z Yorkshiru, anglický Malt Loaf a skotský shortbread. (Musím se přiznat, že jsem vycouvala z přípravy welšského Griddle Cake, abych měla odevšud něco). Všechny ňaminy byly nálěžitě opatřeny cedulkou, což předešlé noci způsobilo živou diskuzi mezi překladateli. Zjevně se v češtině nedá vyjádřit něco tak jednoduchého jako „Irish Whiskey Cake“ .... 

Pobíhali kolem tři lidi foťákama, ale já mám bohužel jen fotky z toho svého, a jelikož na většině jsem buď jenom já nebo domečky, tak bohužel ze samotné události jich moc není! 

Pronesla jsem pár slov svou „milovanou češtinou“, abych poděkovala všem, které jsem zmínila výše, a také abych poděkovala městu Bavorovu za jeho podporu. Starosta také řekl pár slov (řádnou češtinou - aspoň myslím). A taky jsem dostala spoustu dárků, které jsem vážně nečekala.

Víno, čokoládu a květiny jsem odnesla domů a krásné orchideje zdobí okenní římsu v Malých světech a vypadají kouzelně. 

Tak jsme úspěšně dokončily další etapu naší cesty. Děkuji vám všem, že po ní jdete s námi a doufám, že v tom budete i nadále pokračovat, ať nás zavede kamkoliv ....