Česká verze mého blogu je bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.
Ale ještě předtím než odjedeme, musím se omluvit za dlouhou mezeru mezi mými
příspěvky. Těžko uvěřit, že jsou to již tři týdny, co jsem zveřejnila poslední
texy, ale musí to být pravda, když mi to tvrdí můj program.
Velmi si užívám své působení v Malých světech. Můj
současný program zde je pestrý – jednak se mohu věnovat svému koníčku (vytváření něčeho takřka z ničeho) a zároveň
mám možnost ukázat svou sbírku lidem, kteří o to mají zájem.
Čím dál tím víc mě těší chování českých dětí a
jejich rodičů. Zrovna včera jsem byla úplně nadšená, když se asi
patnáctiměsíční batole rozběhlo přímo na "Myší sídlo“, pronásledované svým
tříletým starším bratrem, který na něj křičel: "Nesmíš na to sahat! Nesmíš
na to sahat!" A to malé dítě se zastavilo a jen se dívalo. Ne že by si
jich jejich maminka nevšímala, ale v tu chvíli se věnovala dalšímu dítěti.
V minulých týdnech jsem měla v Malých světech výpomoc.
V České republice to funguje tak, že mladí lidé mohou přes léto pracovat jako
brigádníci, což je pro ně nejen dobrá pracovní zkušenost, ale také příležitost
vydělat si nějaké peníze. Mojí brigádnicí je vnučka jedné z mých zdejších dobrých
přítelkyň a znám ji od jejích dvou let. Je hezké mít ji, teď už šestnáctiletou,
po svém boku v Malých světech. A s potěšením mohu říct, že tržby stačí na
to, aby pokryly její velmi skromný plat. Nyní je na dva týdny na táboře, ale vrátí
se včas, aby za mě mohla zaskočit v srpnu, kdy se u mě doma bude střídat jedna
návštěva za druhou.
Minulé tři týdny jsem strávila prací na nové výloze.
Začala jsem s tím dost ve spěchu a nepromyšleně. Jen co jsem totiž poprvé
otevřela, dorazil starosta a řekl mi, že v okolí se natáčí televizní pořad Toulavá kamera, a že odpoledne se u mě zastaví kameraman.
V té chvíli jsem jen tak seděla a hrála sudoku, a tak mě napadlo, že by asi vypadalo lépe, kdybych dělala něco, co bude víc souviset s Malými světy. V rychlosti jsem vytáhla foto rámečky, které jsem měla v plánu jednou použít jako plážové kabinky. Samozřejmě jsem si je zapomněla vyfotit předtím, než jsem je začala rozebírat.
Také jsem našla desku, na které by se dala plážová
scéna vytvořit, smirkový papír a hezká skládací lehátka, která mi již před
mnoha lety dala švagrová (ta, co má na šití zlaté ručičky).
Kameraman přišel, oba jsme byli unaveni hrozným
horkem (40 stupňů na dvorku) a já nemám ponětí, jestli se to ne zcela povedené interview,
doprovázené doufejme vhodnými záběry,
někdy objeví ve vysílání české televize. Doufám, že ano, protože Toulavá kamera
přibližuje divákům nepříliš známá místa, která stojí za to navštívit.
přibližuje divákům nepříliš známá místa, která stojí za to navštívit.
Další den jsem se zamyslela, co udělám s tou
plážovou scénou. A rozhodla jsem se pro téma "Kam pojedeme na prázdniny?“ To
mi dalo možnost vytvořit tři oddělené scény, neboť jsem věděla, že pláž by
nebyla dostatečně velká, aby zaplnila výlohu. Z nápadu tedy vznikly scény
"U moře", "Na statku" a "Kempování". V tomto příspěvku
se budu zabývat jen tím jednodušším: "Na statku", neboť ty další dvě
- zvlášť „Kempování“ - obnášejí mnoho kreativní práce "Před" a
"Po", a chtěla bych je zdokumentovat samostatně...
Hledala jsem ve sbírce nějaké vhodné hospodářské
stavení a nic jsem nenašla. Potom jsem tedy strávila několik náročných hodit
vytvářením 3D skládačky statku z Normandie, který jsem si koupila už před dlouhou dobou. Říkala jsem si, že by
mohl stát v pozadí farmářské scény.
Běžné skládačky mi jdou velmi dobře, ale díky mé
neschopnosti držet se návodů bylo pro mě tohle velkou výzvou. A ještě více
frustrovaná jsem byla na konci, když jsem zjistila, že tři části chybí.
Vypadalo to velmi roztomile, i když to nakonec nepřišlo
do výlohy. Přesto jsem podlehla pokušení a koupila několik dalších na ebay. Jednou chci vystavit domky postavené z cihel a
tyhle bych k nim mohla připojit.Rozhodla jsem se, že se nebudu zatěžovat statkem, připravím jen traktor, nějaké děti a několik zvířátek, která jsem sbírala v několika minulých týdnech. V místní prodejně měli zvířátka ve vhodné velikosti a za dobrou cenu. Už mi zbývá jen sehnat krávu přijatelné velikosti. Všechny jsou totiž menší než ovce a kozy, což mi lezlo na nervy. Moje brigádnice navrhla, že by kráva mohla být telátko. Určitě ano, pokud se někomu podaří zamaskovat plná vemena...
Posbíraly jsme zbylou slámu z chaty
s doškovou střechou, svázaly ji do malých balíků a ty jsme naskládaly na
vůz, kterému jsme nejprve udělaly bočnice z míchadel do kávy. Trochu slámy jsme
rozházely po zelené podložce od té nepoužité skládačky, která posloužila jako
tráva v pozadí.
(Zkoušeli jste někdy stočit zpola postavenou
skládačku na rolovací podložce, která má dílky udržet na místě? Haha, podezírám
je, že dílky nejprve slepí.)
Postavily jsme oplocení k ohradě pro ovce – bohužel,
všechny naše ovce jsou berani, což pravděpodobně povede k několika děsivým
bitvám toho dne, kdy budou vtěsnaní dohromady....
Ti pozornější a více zasvěcení z vás jistě
rozpoznají přebytečné části zábradlí z balkonu Jennyina domku, tohoto
designového „triumfu“ vzešlého v šedesátých letech ze spolupráce
společnosti Triang a časopisu Homes and
Gardens.
Farmářská scéna ve výloze byla téměř hotová – pro zvýšení efektu jsem tam ještě přidala kopeček, po kterém šplhají dobrodružná prasátka, a malou horskou chatu (poněkud jiného měřítka).
Více o výloze příště, ale než půjdu, ještě něco pro
ty z vás, kdo sledují dobrodružství myšího oddílu – zase došlo ke změnám.
Bez mého vědomí přijeli do Myšího sídla luxusním autem nějací Maxmilianovi bohatí příbuzní...
a kvapem se otočili a zamířili na druhou stranu (možná
zpozorovali nějaká ukrývající se prasata).
Někteří z vás si mohli všimnout, že starší dáma na
zadním sedadle vozu je zcela určitě dvojče té, která v domě pozorně poslouchá
zkoušku sboru. A s tím elegantním párem vpředu jste se už také setkali...
Cestující byli každopádně rozhodnuti najít nějaké příjemné místo, kde by si odpočinuli. S potěšením konstatuji, že si vybrali rezidenci v nedaleké zahradě obehnané zdí.
Tuto scénu bychom mohli nazvat "Kočičí noční můra",
i když nešťastná micka zatím upřeně zírá na zlatou rybku schovanou pod lekníny
a ve své blaženosti netuší, že ji obklíčily obrovské myší.
Děkuji, že jste dočetli tento text, překypující
zvířaty až sem. Na shledanou u dalšího příspěvku, ať už bude o pláži nebo o kempování,
podle toho, na co budu mít chuť. Doufám, že si všichni užíváte prázdniny a že vám
přišla vhod i tahle miniaturní verze letní dovolené.