Monday 26 August 2013

Proč taková odmlka? Poprvé zveřejněno v angličtině 14.09.2012


Ahoj všem! Někteří z vás si možná už říkali, proč na mém blogu poslední dobou nic nepřibylo. Tyhle fotky vám mohou napovědět... Na první je pohled do garáže zepředu – ti z vás, kteří sledují mou cestu, poznají velký dům v tudorském stylu, který byl součástí  kořisti Essexů. A vedle něj, skoro mimo obrázek, můžete jen tak tak zahlédnout střechu mého nejnovějšího úlovku – jen za £8.50 na ebay. Brzy se o něm dozvíte víc...




Když půjdete pohledem do prostoru mezi tím hrůzu nahánějícím držákem  vlevo pod střechou a tou vratkou věží z krabic od banánů vpravo (krabice od banánů jsou prostě skvělé, protože jsou i s víkem), uvidíte hromadu věcí, které  hodlám nabídnout v příští “výprodeji z kufru auta”, i když si vlastně nejsem jistá, jestli to letos stihnu.  


A za tím vším, v tmavých zákoutích garáže plné pavučin, je bezútěšná změť domečků, velkých kartonových krabic, plastových boxů  a jiných pastových obalů, z nichž většinu tu skladuji už skoro deset let. Pro ty z vás, kteří si dělají starosti o stav těch domků – ujišťuji vás, že ty křehké jsou zabalené v krabicích, a ty, které jsou postavené na nich, jsou a) příliš velké a b) stejně potřebovaly zvýšenou péči.

Tyhle domečky a všechny moje miniatury  jsme ve spěchu nastrkali do garáže před deseti lety, když jsme je nutně potřebovali někde uskladnit, a po pravdě jsem je od té doby neviděla. Částěčně proto, poněvadž jsem se příliš bála podívat, jestli se nějak nepoškodily. Ale vypadá to, že jsou většinou v pořádku, jen hrozně špinavé. Bohužel si nějak nemohu vzpomenout, co je v těch krabicích, takže moje původní představa, že je rovnou 5. října přesuneme do té mé místnosti v muzeu, vzala za své.


V příštích dvou týdnech musíme domečky a všechno ostatní přesunout do našeho předního pokoje, abych mohla všechno přebrat, než to odejde. Na to potřebujeme místo v předním pokoji, který momentálně vypadá takhle, protože připravujeme domovní výprodej knih. 

Můj syn nedávno vysvětlovat své ženě, jaké to je, pokusit se přestěhovat všechny věci z mého domu... “je to jako ten malý plastový hlavolam,” řekl, “takový ten, kde posunuješ jednotlivými kameny tak, abys je dostala na správné místo. Jeden kámen chybí, takže máš místo, kam můžeš šoupat ostatní kameny. Jediný problem je”, pokračoval,” že v jejím domě tohle prázdné místečko chybí.” Jak výstižné!

Ovšem, teď jsme vyhodili nefukční mrazák, čímž jsme to prázdné místečko získali, a práce pokračují. Sice ne zrovna závratnou rychlostí, ale aspoň se to hýbe.




Mezitím, v jiné zemi... ale o tom až v příštím blogu. Věřím, že vás zase brzy uvidím – to už bych měla mít fotky, jak pokračují práce ve výstavním sále, který si ti z vás, co mě doprovázejí na této cestě, pamatují jako poněkud příliš hnědou a pochmurnou místnost, když jsem koncem července odjížděla z Bavorova.
   
Děkuji, že jste dočetli až sem, a prosím, posílejte mi během příštích třech týdnů spousty pozitivních myšlenek! Vím, že existuje dobrý duch parkovacích míst -  a věřím, že existuje i nějaký pro balení a stěhování...

Wednesday 21 August 2013

Domečky z Essexu - To nejlepší na konec (poprvé publikováno 28.8.2012)

Z tohoto domečku jsem naprosto nadšená! I kdybych opomněla všechny ostatní, jenom kvůli tomuto domečku, by cesta až na samotný konec Essexu stála za to.


Před nedávnem jsme klábosily s mojí dcerou o možnosti vytvořit divadelní scénu, která by byla zasazená do dob Shakespeare, a byla by situována na dvorku nějaké hospody z tohoto období. A pak mi shodou osudu přišel do cesty tento domeček. Samozřejmě, zatím ještě nemám žádný dvorek, kam bych mohla tuto scénu zasadit, avšak je to pouze otázka času a tvrdé práce!  

Tohle je opravdu velký domeček, s krásnými detaily, i když na něm bude hodně práce, zejména uvnitř. Pokud se podíváte na obrázek syna, který se snaží dát domeček do garáže, tak budete mít lepší představu, jak je domeček velký. Pokud si kliknete na obrázek, tak uvidíte záběr zblízka na střechu, která vypadá, že byla aplikována stejným způsobem jako cihly na prvním domku, se kterým jsem tento blog začala  -  Holandský domeček. 

Ještě jsem zcela neprozkoumala, na kolika místech se domeček otevírá. Přední část horního patra se dá oddělit na dvě části, a další patro dole je zavěšeno přinejmenším na jednou místě, možná i navíce místech, stejně tak jako spodní patro.  

Celý domeček se dát otevřít různými způso
Jednu věc, kterou domeček bude opravdu potřebovat, je postaršení. Tudíž se více než hodí, že se dcera chystá na kurz Postaršovacích technik  , který vede on-line Andy Skinner.   

Domeček má hezká okna se spoustou detailů, malý balkon, spoustu panelových dveří, avšak většina z nich leží uvnitř domečku. Dokonce i zadní stěny domečku jsou "napůl hrázděné", i když zadní část je pouze natřená, a není ze skutečného dřeva.  



Pod balkonem je veranda, která by mohla být napojená na dvorek…předpokládám, že jednoho dne se sám William Shakespeare bude dívat zpod přístřešku pod střechou na první představení jedné z jeho her - dejme tomu Jindřicha IV Část 1.

Ještě se musím přiznat, ale hodně potichu, že jsem na ebay poslední týden koupila ještě jeden domeček - tentokrát za...£8.55.   Prozradím více, až jej vyndáte z auta a vyfotografujeme. 

Děkuji pěkně, že jste mne opět následovali na mé cestě k muzeu. Už se to blíží. Tento týden začnu obvolávat společnosti, které pronajímají dodávky, abych zorganizovala převoz domečků z garáže ze zahrady v Anglii do  místnosti v České republice.    I když předtím, než domečky vyrazí na cestu, tak bych měla zkontrolovat, že místnost je již připravena a budeme mít domečky kam dát…

Monday 15 July 2013

Domečky pro panenky z Essexu – část čtvrtá Poprvé publikováno 20.08.2012

Po odbočce v minulém příspěvku, kdy jsem nastínila pozadí melodramatického příběhu domu, který se nyní zcela jasně stane baletní školou, se vše vrací k normálu. 


Proto je načase podívat se na, jak vypadá dům č. 5, z kterého jsem Vám doposud ukázala jenom malinký kousíček - a zde jej máte:



Na obrázku nahoře vidíte pohled zepředu a napravo je obrázek ze strany, který jsem vyfotila, když si domeček seděl v bezpečí auta mezi svými bližními.

Opět je poměrně velký, rozhodně je to měřítko
jedna ku dvanácti. 


Otevírá se na třech místech, což je vždycky lepší než jenom zepředu, protože pak máte mnohem větší flexibilitu, co s ním. Střecha se dá zvednout a odkryje se Vám pohled na dvě velké, hrázděné místnosti rozdělené stěnou a dveřmi. Výrobci domů pro panenky se často domnívají, že obyvatelé domů nejenom umí létat z patra do patra, ale často je též nutí procházet zdmi! Tudíž je báječné, že tento domeček má jak dveře, tak schody. A poměrně hezké dveře a schody. 




Ve spodním patře jsou opět dvě místnosti rozdělené "dubovými" dveřmi. Zde vidíte pouze jeden z pokojů; druhý pokoj je trošku menší a samozřejmě tam nejsou žádné schody, které vedou nahoru.

Domeček je dobře postavený, pocitově je velmi hezký, a když se otevře, tak vypadá následovně:




Jakmile jsme je vyndaly z auta, tak nás s dcerou napadlo "statek", a co víc statek někde v cizině. Mně napadlo Dánsko či severní Německo, jí napadly Čechy. Musím to trochu prozkoumat, než se rozhodneme, do jaké země jej zasadíme. To je něco, co mne na tomto koníčku nesmírně baví. Když jsem dělala japonský bungalov, tak jsem se toho tolik dověděla o tom, jak Japonci vůbec žijí…a jednoho dne se chystám též na koloniální bungalov kdesi v Africe či Indii. Zatím je tento domeček natřen otřesnou oranžovou barvou a vypadá odporně. Avšak též na něj dojde!

A nyní ještě další letmý pohled na poslední domeček z mého úlovku v Essexu. Z toho mám asi radost naprosto největší…



Ano, je to opět hrázděný domeček, ale počkejte, až jej uvidíte!

Děkuji, že jste dnes navštívili Cestininy domečky pro panenky a doufám, že se mnou zůstanete na mé cestě směrem k vlastnímu muzeu.  


Saturday 22 June 2013

Bylo nebylo ..... prvně publikováno 16.08.2012



Omlouvám se všem, kteří očekávali odhalení dalšího domečku. Slibuji, že se dočkáte v dalším příspěvku ...

Ale teď nás čeká příběh .....

Ti z vás, kteří četli třetí část Domečků pro panenky z Essexu, si budou pamatovat, že jsem otevřela diskuzi návrhům, jak vyzdobit a vybavit tenhle domeček, který zrovna nepodněcuje fantasii. Navrhla jsem, že by to mohla být nějaká škola a jedna z přispěvatelek blogu, Andrea Small, která je úchvatnou učitelkou zpěvu, se tím nápadem nechala přímo unést.
Není zrovna fanynkou umisťování komentů přímo pod každým příspěvkem, přesto tam jeden vložila, v kterém navrhla taneční školu. Potom mi poslala email, v kterém rozvinula svůj návrh.


Při čtení mi příběh mi zněl úplně jako vytržený z nějakého dívčího románu. A jelikož vím, že můj blog čte i spousta fanoušků této literatury, rozhodla jsem se ho sem vložit, tak jak je v současnosti napsaný. I když, jak znám Andreu, určitě bude něco následovat.




Všechno to začalo Andreiným komentářem z 15. srpna: „Cha, cha, chá jen jsem uviděla přízemí, hned mě napadlo „taneční škola“.“

A na půdě, kde by byly uložené truhly s dávno zapomenutými kostýmy nesmírné ceny, by se schovávala ta nejzlobivější dívka z celé školy (ředitelka to s ní vážně nemá lehké). Zlobivka by kostýmy objevila a tím by zachránila školu před bankrotem. 

Odpověděla jsem jí, že bych musela vyrobit za a) lidi a za b) cenné kostýmy. (Nejednou jsem dohnala naši učitelku šití až k slzám.)

A Andrea odepsala:

Ty úžasné kostýmy by mohly být naznačeny pomocí  nějakých vykukujících nádherných materiálů spíš než skutečnými šaty. Ředitelka bude pochopitelně potřebovat pracovnu, kde budou na stěnách viset její fotky jako mladé primabaleríny. A pak skříňka s alkoholem – to by taky mohl být důvod, proč se škola dostala do finančních potíží (a nebo ne – spíš si jen potřebuje dát jednu na uklidněnou, když ji rozčílí ta zlobivá dračice.) A škola by mohla být úplně prázdná, protože všichni odjeli na vystoupení do Alhambry, jen v rohu by se povalovaly zapomenuté piškoty (a zlobivka bude mít další trable, až se vrátí.) Máš nějaké další námitky, které bych mohla smést ze stolu?


A příval nápadů pokračoval i dnes ráno:


Důvodem, proč se škola dostala do finančních problémů je, že ředitelka má jednu slabůstku – není to pití, jak jsem si myslela zpočátku, ale její synovec, naprostý budižkničemu. Jméno jsem ještě nevymyslela. Je to hulvát a nevychovanec, o jeho prostopášném chování ani nemluvě, ale on je to jediné, co ředitelce připomíná její zesnulou sestru, která tragicky zemřela v mladém věku na tuberkulózu.

Synovec vstupuje na scénu a když se příběh začne rozjíždět (dívky o něm nadšeně klevetí – a většina kluků taky – všechny zajímá, Kdo je ten elegantní cizinec?). Políčí si na bohatou slečnu a doufá, že se mu dostane do rukou její jmění (panenko skákavá). A ona se do něj samozřejmě šíleně zamiluje. Bohatá ale tupá.

Zlobivka ho pochopitelně ihned prohlédne, ale nikdo jí nevěří (má totiž tendenci dost přehánět) a málem dojde ke katastrofě. Možná se mu podařilo vymámit z bohaté slečinky nějaké peníze, a když se to všechno provalí(zatím se neví jak), ředitelce její čest velí, za něj všechny peníze vrátit. Což ji ovšem úplně zruinuje...

Pak je tady doprovodná pianistka, která má taky svou historii ... možná podlehla alkoholu (tragický život, atd.). Takže potřebujeme další postavu, která  skrývá své brilantní hudební dovednosti a bude schopná zasáhnout, když původní pianistka selže – hodil by se nějaký milý  mladík, který má mimo jiné cit pro obchod, takže nakonec se stane pravou rukou ředitelky.
A ještě dál:
Cha cha cha – švihácký synovec se vrací na scénu, samozřejmě v okamžiku, kdy je škola prázdná – takže by mohl jen tak stát uprostřed tanečního studia a v klidu zvažovat své možnosti. Jen tak mimochodem, jeho matka byla mnohem lepší tanečnice než ředitelka, ale zbláznila se do chlapíka, který ji nasliboval hory doly a odvedl ji pryč. Načež se zjistilo, že je dlouho ženatý.

Jenže v té době ona už byla v pokročilém stádiu těhotenství a sotva se jí podařilo dostat se k paní ředitelce, než přivedla na svět chlapce, ale zemřela nedlouho potom (tak přece jen ne na tuberkulózu). Paní ředitelka už je pevně rozhodnutá, že skoncuje s taneční kariérou, aby dítě vychovala. Jenže ho objeví jeho příšerný otec a odveze ho s sebou, aby ho vychoval jako sluhu na svém statku. Když byl chlapec o něco starší, podařilo se mu zjistit pravdu o jeho otci, kvůli čemuž zahořkne a převládne v něm jeho špatná stránka. Tato skutečnost v nás může později vyvolat jisté sympatie vůči jeho osobě, pokud budou třeba. Možná je převtělením Krista. Možná je geniální pianista ... existuje tolik možností...

Tak tady prozatím příběh končí!

Jestli někdo máte nějaké návrhy, jak mám pro všechno na světě zakomponovat všechny tyhle jemné zvraty děje do miniatury, budu jedině ráda. Ideálně, aniž bych musela použít lidi, jelikož ti nejsou zrovna mojí silnou stránkou!


Kdyby chtěl kdokoli něco dodat k této melodramatické verzi známé anglické knihy Baletní střevíčky (Ballet Shoes), můžete mi napsat email na czechdollshouses@gmail.com  a já dám dohromady další příspěvek, který se bude ještě více vzdalovat od reality tohoto světa...

Tuesday 18 June 2013

Domečky pro panenky z Essexu– část třetí. Poprvé publikováno 14.08.2012

Pomalu ale jistě se probírám z toho veškeré nadšení, které doprovázelo nedělní svatbu mého syna - pokud máte zájem se podívat, jak dcera přeměnila obyčejnou skautskou klubovnu na magické místo, klikněte  zde.

Náš dům, standartní velikosti (na který jsme dnes ráno přijali od kupců nabídku, a mohu Vám říci, že nebylo lehké jej po téměř čtyřiceti letech prodat), je plný svatebního chaosu, vše je naskládáno v krabicích a taškách, které jsme přivezli z klubovny v neděli večer, když jsme ji odzdobili a navrátili do normálního stavu.


Mozek mi stále ještě plně nefunguje, a v tomto případě bude nejlepší obrátit pozornost na svět domečků pro panenky, který se dá řídit a kontrolovat. Tudíž se podíváme na čtvrtý ze šesti domečků z Essexu. V
minulém příspěvku   jste mohli nakouknout, jak vypadá  
A tady je ještě jednou - omlouvám se za ten malý obrázek z minula. Ti, kteří moje dobrodružství sledujete od začátku, jste určitě poznali efekt šindelů!

Domeček je větší, než vypadá na fotce, měřítko je jedna ku dvanácti, otevírá se zepředu a má sundavací střechu. Nejsem si jistá, zda se dají otevřít i přední dveře. Je to styl domečku, se kterým obyčejně sběratelé začínají, ale já ještě takový v tomto měřítku, jedna ku dvanácti, nemám. Mám za to, že mám někde v garáži zastrčený nějaký podobný, i když mnohem menší.

Není to tvar, který mne příliš inspiruje, tak bych byla vděčná za jakékoliv návrhy, co s ním. Jenom připomínám, že nechci již dělat konvenční, zařízené domečky….těch mám spousty.


Právě jsem si uvědomila, že jsem domeček vyfotila pouze třikrát, než jsem jej dala do garáže, tak snad to bude stačit, abyste přišli s nějakými nápady. 


Poměrně nezvykle má tento domeček i schodiště, které vede do podkroví. Obyčejně mají domečky schodiště v nižších patrech, a pak se tak nějak předpokládá, že obyvatelé domů budou do horních pater létat. V tomto domečku to tak není, a možná by se toho mělo využít…


Vevnitř je domeček velmi jednoduchý, opět připomínám, že jeho skutečná velikost není z fotek příliš dobře vidět. V prvním patře je pokoj opticky rozdělený, tak by to mohly být dvě místnosti, že vytapetuji a bude to jenom jedna místnost.

Napadlo mne udělat dole restauraci, ale již mám jednu ve stylu francouzské kavárny/cukrárny, tak by to muselo být něco jiného. Možná by mohly prodávat smažené ryby a hranolky? Naprosto v kontrastu s tím, jak dům vypadá.  

Anebo…teď mne něco napadlo - když se tak na dům dívám, tak mi připomíná starý dům v Richmondu, kde slečny Leeové, pár starších sester, vedly malou školičku, kam jsem jako čtyřletá chodila. Asi mi to připomněly ty tmavě zelené listy - pamatuji si ohromné (alespoň mně se tenkrát zdály ohromné) vavříny, které lemovaly cestu k předním dveřím.

A již vidím ty učebny….

 
Co si myslíte? Jakékoliv jiné nápady budou vděčně přijaty. Děkuji, že jste stále se mnou a brzy na shledanou.


A ještě letmý pohled na domeček, který se objeví v příštím (posvatebním) příspěvku…

Domečky pro panenky z Essexu – část druhá. Prvně publikováno 10.8.2012

Dnes jenom krátce, protože vrcholí přípravy na svatbu mého syna tuto neděli. Na blogu mé dcery Slova a obrázky se můžete dočíst, co vše se chystá a tvoří (Ty ne, Lauro!)   Ještě tam nejsou veškeré detaily, ale po neděli určitě budou.

Toto je první z domečků, pro který bych zejména uvítala nějaké návrhy, co z něho vytvořit. Je to napůl hrázděný domeček, poměrně velký, se střechou, která se dá zvednout, ale bez podlahy v horním patře. Jak vidíte, střecha není dokončená.  Ještě jsem neměl čas zjišťovat, zda se dá dům otevřít také z jedné ze stran, ale myslím si, že ne. Pokud to tak je, tak asi budu muset zatruhlařit… 



Když se na domeček podíváte ze shora, tak uvidíte, že někdo měl asi nějaký úmysl s prvním patrem; je těžké říci, zda to mají být podpůrné římsy či příprava na nějaké další ozdobné práce ze dřeva.  





Napadlo mne vytvořit nějaký sál z Alžbětinské doby, ale něco se mi nezdálo - asi ta střecha, myslím.   





Zde je ještě jeden pohled ze strany na okna.


Budu přemýšlet o různých možných interiérech a dokončení střechy, avšak veškeré nápady jsou vítány… 
A ještě letmý pohled na domeček, který se objeví v příštím (posvatebním) příspěvku…


Díky, že jste mi věrni - doufám, že počátkem příštího týdne se opět ozvu, prozatím se budu těšit na nápady a komentáře, pokud budete mít chvilku mi napsat. 

Domečky pro panenky z Essexu - část první. Prvně publikováno 7.8.2012



Já se tak těším!   Ti z Vás, kteří mne na této cestě následují, ví, že na konci svého letošního pobytu v Čechách jsem neodolala nabídce na ebay na šest domečků pro panenky kdesi v hrabství Essex. Plánovala jsem přihazovat až na £25 - počáteční cena byla £10 - avšak na poslední chvíli jsem se rozhodla přihodit až na £35.55 - a stačilo to!

Do Hoddesdonu jsme dorazily brzy ráno v pátek a v neděli jsem vyrazila do Manningtree v Essexu, abych si vyzvedla zakoupené domečky. Manningtree je téměř tak daleko od "našich" hranic s Essexem, jak jen může být, avšak jelikož mám v nedalekém Clactonu dlouholetou kamarádku, byla jsem ráda, že mohu "zabít dva ptáky jednou ranou", a také jsem ji navštívila.

Tatínek prodávajícího, který svého syna zastupoval, mne uvítal slovy "To do auta nikdy nedostanete". Ti z Vás, kteří mne znají, tak ví, že tato slova jsou pro mne výzvou - málokdy musím někdy něco nechat v Čechách či Anglii, i když mám auto našlapané až po střechu. Nenechám ani skulinku volnou, kudy by mohlo prosvítat světlo. Když jsme přijeli v pátek do Anglie, tak velmi zdvořilý mladý celník vyjádřil své překvapení, když posvítil baterkou do auta a neviděl na druhý konec. Stejně tak jako německý celník, který mne jednou v listopadu zastavil na cestě zpět do Anglie, kdy jsem měla auto plné vánočních dárků. Také se podíval dovnitř, pak zaúpěl "Im Gotteswillen!" a nechal mne jet dál.

Poznámka, že bych je dovnitř nedostala, mne vůbec neznepokojovala, spíše jsem se pouze v úžasu dívala na to, co jsem zakoupila, a co na mne nyní čekalo připravené v garáži. Bylo to mnohem, avšak mnohem lepší, než jsem mohla doufat. 


Následující příspěvků budou převážně fotografie, abyste viděli, co jsem pořídila, spolu s pár nápady, co s domečky. Pokud chcete též něco navrhnout, sem s nápady - bude to chvíli trvat, než se k renovaci dostanu. 


A zde jsou domečky úhledně vyskládané v autě. Otec prodávajícího mi velmi zdvořile a velmi úspěšně pomohl vše naložit. Jedna střecha musela přijít dolů, což mi však poskytlo dobrý výhled dozadu. To se hodilo, protože jsem na cestě domů musela ještě vyzvednout spoustu věcí, v přípravě na svatbu svého syna příští neděli


Mezi šesticí domečků byl skutečně i Triang. Bohužel to byl ten, který byl vlhkostí postižený nejvíce. Mám ještě dva či tři další Triangy, a přestože nemám až tak velký zájem na tom je sbírat, bude to hezký pocit postavit svůj nový úlovek vedle o něco staršího a o trochu menšího domečku, který mám ve své sbírce.  



Nejméně zajímavý ze všech šesti domečků je tento malý domeček, avšak možná se bude hodit na prodej v Čechách. Mám pocit, že mám v garáži pohřben ještě nějaký podobný. 

A abych Vás trochu potrápila, zde je letmý pohled na to, co bude příště…


Doufám, že se opět uvidíme - a díky, že se mnou tuto cestu sdílíte. 

Předtím……poprvé publikováno 27. 7. 2012

Ti z Vás, kteří mne doprovázejí na mé cestě k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice, vědí, že ve středu se konala schůzka, kdy jsem se měla jít podívat na místnost, kterou si mohu pronajmout. Starosta a vedoucí technických služeb nás (mne a dceru) vyzvednul v 9 ráno a odvezl nás k budově, která byla nedaleko. A díky za to, že je nedaleko, takto i moje artrózou postižená kolena dojdou. 


V tomto příspěvku uvidíte povětšinou fotografie, jak místnost vypadá nyní, abyste poté mohli v pozdějším příspěvku - což doufám, že bude v polovině září, až se vrátím do Čech po hektickém srpnu v Anglii - ocenit fotografii "Poté". 
Místnost bez šlapacích kol a dalších fitness přístrojů vypadala poněkud menší, než jsem si ji pamatovala, avšak stále byla dostatečně velká, pokud se využije šikovně. Dvě koncové zdi jsou naprosto identické, tj. s okny a velkými radiátory pod okny, které k mé neradosti zabírají spoustu místa. Nicméně pracovní stůl mohu mít na jedné straně a parapety jsou dostatečně široké na to, abychom na ně mohly položit ukázky pokojů, či nějaké malé domečky a přilákaly kolemjdoucí, aby se k nám přišli podívat. 

  Nejdříve jsem si myslela, že budu mít pracovní stůl na druhém konci místnosti, ale dvě kamarádky, co přijely na návštěvu, si myslely, že by mohlo lidi zaujmout, kdyby mne viděli, jak na domečcích pracuji, a kdyby viděli miniatury přes okno. Nejsem si jistá, zda jsem schopna pracovat, aniž bych způsobila nepořádek - demonstruji fotkou z doby, kdy jsem pracovala na dárku pro Lauru - Život v knihách! 


Domluvili jsme se na tom, že obložení na stěnách přijde pryč, že se sníží strop, abychom se zbavili hnědých dlaždic a trubek ve stropě. Garnýže také přijdou pryč - pravděpodobně nainstaluji rolety, avšak určitě nebudu mít záclony.


Moc ráda bych se zbavila i umývadla, ale jelikož budu potřebovat vodu, tak bude bohužel muset zůstat. Rozbité zrcadlo půjde pryč a poprosila jsem, zda bychom se mohli zbavit dlaždiček, či je alespoň natřít na bílo, jako zbytek místnosti. Češi mají slabost pro dlaždičky - jenom zřídka člověk vidí koupelnu, která není odlaždičkovaná odshora dolů. Vedoucí stavební firmy, která mi pomáhala rekonstruovat dům, byl naprosto šokován, když jsem nechtěla ve své koupelně ani jednu dlaždičku. Dovolila jsem mu vydlaždičkovat sprchu, ale to bylo vše! Pokud se umývadlo a dveře nějak šikovně zastíní, měl by být problém vyřešen. 


Tím, snížíme strop - báječný nápad, se kterým přišel vedoucí technických služeb - nám též umožní nainstalovat stropní bodovky a světla na zdech. Současný strop byl na bodovky příliš vysoký, a tři neonová světla, která na něm byla zavěšena, byla poměrně nepoužitelná.

V současné době jsou zde pouze dvě zásuvky, myslím, že jsou dokonce i obě na té samé stěně, tudíž budou nainstalovány další - dvojité zásuvky, asi po 2 metrech všude podél stěn. (poznámka pro mne: musím jim říci, aby byly alespoň 1 metr vysoko). Osvětlení je nesmírně důležité. Většina domečků potřebuje být osvětlena zepředu, což budu muset prodiskutovat s místní keramik , který pracuje jako muzejní expert v nedalekých   Prachaticích, v roztomilém malém muzeu.  V Prachaticích je také Muzeum české loutky a cirkusu (další poznámka pro mne: zajistit vzájemnou inzerci s ostatními muzei).



Na zadních oknech s výhledem do nepříliš útulného dvoru jsou již nainstalovány mříže. Je to trochu škoda, že jsou zapotřebí mříže, ale pokud je to tak, co se dá dělat…

Podlaha je jediné, co z původní místnosti zůstane, a když nebude zbytek místnosti tak hnědý a omšelý, tak bude podlaha poměrně přijatelná - a snad na ní nebude moc vidět špína.

Schůzka tedy dopadla velmi úspěšně!  

Šla jsem domů a sesmolila dopis starostovi, kdy jsem mu poděkovala za pomoc a sepsala, na čemž jsme se, dle mého, domluvili. Kamarádka, která zrovna byla na návštěvě, byla natolik hodná, že mi ještě ve spolupráci s další kamarádkou, pomohli s překladem.


Malá odbočka: V minulosti jsem si všimla, že při našich obchodních jednání jsme daleko "zdvořilejší" než Češi. (Uvozovky byly použity záměrně). My, Britové, rádi zakrýváme to, co říkáme, či požadujeme, slovy jako např. "Byla bych velmi vděčná, kdyby…", "Bylo by možné…" "Zajímalo by mne, zda byste mohli zvážit.?", a přitom v podstatě chceme říci "Udělejte to prosím!" Takto to dělají Češi a celý proces překladů, ke kterým obyčejně docházelo, když jsem nebyla přítomna, vedl k horlivým diskuzím o tom, jak danou větu nejlépe stylizovat. Mé anglické duši, které byla vyškolena Úřadem pro pomoc občanům, přišel český způsob naprosto neakceptovatelný a příliš rázný, zatímco českému uchu přišla anglická metoda zbytečně spletitá. Nakonec jsme se však jako vždy domluvily a jako vždy jsem ji poprosila, aby to "počeštila"; již jsem neměla jak dále argumentovat. 

Ted na chvíli přestanu přemýšlet o domečcích pro panenky a obrátím svou pozornost na cestu domu a na balení - i když, opět jsem včera večer podlehla pokušení na ebay a budu muset vyrazit až na konec hrabství Essex, abych si po návratu domů vyzvedla tyto radosti… dcera mé nadšení nesdílí.


Těmhle Tudorovským domečkům jsem však nemohla odolat a také mne napadlo, že by nebylo špatné mít pár domečků na prodej, až otevřeme muzeum - tak jsem si to alespoň odůvodnila, a tak si tedy za tím i stojím! Šest domečků za £35.55 mi přišlo jako velmi dobrá cena….hmm, teď mne napadlo, že k tomu ještě budu muset připočíst naftu, až si pro ně na samotný konec Essexu pojedu, hmm.


Další starost, kromě balení a dlouhé cesty před námi, je skutečnost, že jsme před pár dny adoptovali tohoto drobečka. Prostě nebylo možné jí nenakrmit. Tak musíme doufat, že si mezi sousedy v pondělí najde další dobráka. Mám pevnou důvěru ve schopnost koček ovládat lidi kolem sebe….

Děkuji pěkně, že jste stále se mnou - nejsem schopna říci, kdy bude další příspěvek, ani o čem bude, avšak slibuje, že bude - a možná bude o šesti domcích z Essexu!


Pozitivní myšlení funguje – Huráá! (poprvé publikováno 23.7.2012)




Dnes jenom krátký příspěvek jako poděkování všem, kteří na mne pozitivně mysleli, když jsem dnes měla schůzku s městskou radou.

Pozitivní myšlení funguje!

Vy, kteří věrně sledujete tento příběh již od začátku, víte, že přestože jsem neměla problém platit nájem a provozní náklady na místnost, kde bude muzeum, tak místnost, kterou mi nabídli, přestože byla dostatečně velká, nutně potřebovala novou elektriku a vybílit. To byly náklady, které jsem si nemohla dovolit.

Kamarádka z Českých Budějovic , Mirka, přijela pro případ, kdybych potřebovala pomoc s češtinou. Pečlivě jsme si připravily argumenty, které by mi pomohly přesvědčit radu, že muzeum pro panenky přiláká turisty, a proto bude pro Bavorov přínosem. Moje kamarádka Jana, která doposud jednala se starostou, odjela ráno do Běloruska.   


Ráno se u mne zastavil starosta, aby si ověřil, že přijdu na schůzi. Překvapil mne stále v negližé - Češi mají tendenci začít den asi tak dvě hodiny předtím než Angličané. 


Na schůzi jsem se vybavila obchůdkem, který jsem přes víkend dala trochu dohromady, a který nyní je jak pekařstvím, tak prodává ryby, a dále malým, nevybaveným a trochu ušmudlaným domečkem Fairfield, abych radě představila svůj nápad, a o čem vlastně muzeum je. Měla jsem na paměti, že přestože sbírání panenek je v Čechách v povědomí jako koníček, tak domečky pro panenky zde téměř neexistují. 

Aby toho nebylo dost, tak s ohledem na českou vášeň pro sbírání hub - když přijedete na víkend, tak se vás lidé neptají na počasí, ale ptají se, zda "Jsou houby?" - jsem se rozhodla přihodit ještě Petra, králíka houbaře, který bydlí v košíku z Ikey. 






Když jsme na schůzku přišly, tak mi přišlo, že toto není celá "rada", spíše užší vedení, či finanční komise, či komise pro záležitosti všeho druhu. Starosta, tři další členové rady a úřednice, která byla z projektu naprosto nadšená, avšak neměla vůbec žádnou rozhodovací schopnost, když došlo na peníze. Posadili jsme se a stručně začaly. Já se snažila ve své nejlepší, avšak negramatické češtině. Jak se ukázalo, Jana a daná úřednice již všechny na věc připravily. Všichni věděli, že místnost je v dané podobě nevyhovující, již měli i předběžnou schůzku a dohodli se, že se vymaluje, jak si budu přát. Nadhodila jsem tedy i problém s elektrikou, což je mírně rozhodilo, ale nakonec se rozhodli, že ji též zafinancují.

Nyní mám naplánovanou schůzku se starostou a vedoucím technických služeb na středu na ráno. Sejdeme se v místnosti samotné, aby se věci daly do pohybu. Když zmínili 8.30, tak jsem se asi divně zatvářila, neboť schůzka byla posunuta na 9…. zůstaňte se mnou i nadále.




Duchové z českých lesů jsou zcela jasně na mé straně! 

Saturday 1 June 2013

"Co je malé, to je krásné" - ale je to ve správném měřítku? Poprvé uveřejněno 22/07/2012

Otázka měřítka v domečcích pro panenky je otázkou nelehkou a plnou argumentů. Je však opravdu třeba, abychom vše dělali přesně v měřítku, aby náš domeček vypadal dobře? Vadí to, když je něco naprosto mimo proporci v porovnání s ostatními věcmi? Či skutečnost, že mnoho lidí považuje domečky pro panenky "jenom za hračku", převažuje nad potřebou býti přesný?   

Za těch čtyřicet, či kolik to je již let, kdy sbírám a tvořím domečky a miniatury, jsem dospěla k tomu, že jsem poměrně pragmatická, co se týče měřítka, a pracuji na principu toho, že pokud to vypadá ok, tak to je ok. Jinými slovy - jednotlivé předměty měřím jenom málokdy, abych se utvrdila, že jsou v měřítku, ve kterém pracuji. Za ta léta jsem si vycvičila oko již natolik, že to odhadmu, a navíc tím, že nejsem až natolik přesná, pokračuji v tradici raných miniaturistů. 

Nicméně se snažím, aby věci vypadaly dobře proporčně. Například by mne trápila "bezpečnost práce" malé panenky na  tomto obrázku, když by měla zápolit s tou velkou pánví na smažení, která je na zdi - a to ani nezmiňuji tu velkou konvici na plotně


Také mám dosti velký problém s populárními moderními miniaturami, rodinou Sylvánských. Jenom jejich hlavy samotné jsou velké jako nábytek!


Mnoho starých domečků pro panenky, které se nacházejí v muzeích po celém světě, či po rezidencích v Anglii - které jsou mimochodem báječným zdrojem domečků pro panenky, které pro děti bohatých rodin vytvořil jejich místní truhlář - nejsou podle žádného měřítka



Malá odbočka: Byla to Vivien Greene, odcizená manželka spisovatele Grahama Greene, spisovatele, která vysvobodila spoustu domečků z půd, stájí a skříní, když po válce začala psát vlastníkům zámečků a ptala se, zda někde v jejich rezidencích neskrývají domečky pro panenky. Výsledkem jejich dotazů byla báječná sbírka, kterou umístila do své Rotundy v Oxfordu - domu, který si nechala postavit na půdě Grove House, kde žila - a také její klíčová kniha o Anglických domech pro panenky osmnáctého a devatenáctého století, která byla poprvé zveřejněna v roce 1955. Bohužel tato sbírka byla vydražena v roce 1998 , kdy jí již zhoršující se zrak nedovolil, aby si sbírku i nadále užívala. Toto muzeum jsem navštívila na počátku 90. let, kdy ještě Vivien sama provázela lidi muzeem - velmi rozumně nedovolila vstup do Rotundy nikomu mladšímu 16 let. 



Výsledkem bádání Vivien Greene byla též skutečnost, že si majitelé rezidencí začali uvědomovat, že domečky pro panenky, které se skrývají u nich, mohou být atrakcí pro turisty. Vivien Greene byla silným zastáncem toho, že "renovace" není to, co je žádoucí. Bohužel je to však stále cílem mnoha novodobých sběratelů domečků pro panenky. Pokud je to jenom trochu možné, domečky by "měly být restaurované a zachované", a ne "zrenovované".

Otázka měřítek domů a jejich obsahů byla nesmírně důležitá, když se začaly stavět komerční domy na konci 19. století. Nejčastěji používané měřítko pro "sběratelské domy", jako je Holandskýdům, o kterém jsem psala v minulém příspěvku, je 1:12.   Je to měřítko, ve kterém se poměrně snadno pracuje těm, kteří, stejně tak jako já, vyrůstali předtím, než byl ve školách zaveden metrický systém. Něco, co je v reálu pět stop vysoké, se v domečku převede na pět palců. Avšak ti, kteří si zvykli na metrický systém a nevybavili se starým imperiálním pravítkem (které se naštěstí dá stále sehnat, pokud jen trochu zahledáte, či se dá též vytisknout z on-line zdrojů), mohou mít trochu problém, pokud chtějí rozměry dobře převést.  

Také jsem se v Evropě setkala s měřítkem 1 ku 10, protože se s ním v metrickém systému pracuje lépe. Nicméně s tímto měřítkem vytvoříte velmi velký domeček.




Měřítko, které se stává čím dál tím populárnější mezi sběrateli, je "poloviční měřítko", čili 1 k 24. Půl palce se rovná jedné stopě. Hodí se pro menší domečky. Další domeček, který připravuji pro muzeum, Fairfield, bude v tomto měřítku, tj. 1:24.  

Normálním měřítkem pro domečky pro panenky, pokud tedy ignorujeme Barbie monstrosity, je buď 1:16 či 1:18, ty najdeme třeba v domečcích Lundby, a Jenině domečku, který vidíte na fotce napravo a v domečku našeho dětství,Triangs, který je dole.




Omlouvám se za kvalitu fotografií, které jsou oskenované ze starého článku z časopisu o mé sbírce. Bohužel do té doby, než vylovím domečky zpod zaprášených dek v garáži, musí být tyto fotky dostačující.


Jak sami uvidíte, až budeme v dalších týdnech a měsících připravovat domečky na výstavu, může se hodně věcí použít, i když nejsou "ve správném" měřítku, pokud však použijeme zdravý rozum. Nicméně nepoměru tohoto rozsahu se musíte vyhnout za každých okolností!!

Po zítřejší schůzce se zastupiteli města, kdy se bude řešit místnost pro muzeum, o čemž chci ještě zítra večer napsat, bude asi následovat prodleva. Nastává náš poslední týden v Čechách, kdy budeme mít jednoho návštěvníka za druhým, a pak se musíme začít balit. Na celý srpen odjíždíme do Anglie. Budu se snažit pokračovat co nejdříve, avšak srpen bude v duchu událostí ve světě reálném, tudíž kontrolovatelný svět miniatur (další důvod, proč je pro mne tento svět tak atraktivní - věci dělají to, co jim řeknu), bude muset chvíli počkat.

Děkuji pěkně, že se mnou sdílíte toto dobrodružství. Pokud můžete, tak na mne zítra myslete!