Všichni jedeme na prázdniny - poprvé publikováno anglicky 15.7.2013

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.

Ale ještě předtím než odjedeme,  musím se omluvit za dlouhou mezeru mezi mými příspěvky. Těžko uvěřit, že jsou to již tři týdny, co jsem zveřejnila poslední texy, ale musí to být pravda, když mi to tvrdí můj program.

Velmi si užívám své působení v Malých světech. Můj současný program zde je pestrý – jednak se mohu věnovat svému koníčku  (vytváření něčeho takřka z ničeho) a zároveň mám možnost ukázat svou sbírku lidem, kteří o to mají zájem.

Čím dál tím víc mě těší chování českých dětí a jejich rodičů. Zrovna včera jsem byla úplně nadšená, když se asi patnáctiměsíční batole rozběhlo přímo na "Myší sídlo“, pronásledované svým tříletým starším bratrem, který na něj křičel: "Nesmíš na to sahat! Nesmíš na to sahat!" A to malé dítě se zastavilo a jen se dívalo. Ne že by si jich jejich maminka nevšímala, ale v tu chvíli se věnovala dalšímu dítěti.

V minulých týdnech jsem měla v Malých světech výpomoc. V České republice to funguje tak, že mladí lidé mohou přes léto pracovat jako brigádníci, což je pro ně nejen dobrá pracovní zkušenost, ale také příležitost vydělat si nějaké peníze. Mojí brigádnicí je vnučka jedné z mých zdejších dobrých přítelkyň a znám ji od jejích dvou let. Je hezké mít ji, teď už šestnáctiletou, po svém boku v Malých světech. A s potěšením mohu říct, že tržby stačí na to, aby pokryly její velmi skromný plat. Nyní je na dva týdny na táboře, ale vrátí se včas, aby za mě mohla zaskočit v srpnu, kdy se u mě doma bude střídat jedna návštěva za druhou.

Minulé tři týdny jsem strávila prací na nové výloze. Začala jsem s tím dost ve spěchu a nepromyšleně. Jen co jsem totiž poprvé otevřela, dorazil starosta a řekl mi, že v okolí se natáčí televizní pořad Toulavá kamera, a že odpoledne se u mě zastaví kameraman. 

V té chvíli jsem jen tak seděla a hrála sudoku, a tak mě napadlo, že by asi vypadalo lépe, kdybych dělala něco, co bude víc souviset s Malými světy.  V rychlosti jsem vytáhla foto rámečky, které jsem měla v plánu jednou použít jako plážové kabinky. Samozřejmě jsem si je zapomněla vyfotit předtím, než jsem je začala rozebírat.

Také jsem našla desku, na které by se dala plážová scéna vytvořit, smirkový papír a hezká skládací lehátka, která mi již před mnoha lety dala švagrová (ta, co má na šití zlaté ručičky).

Kameraman přišel, oba jsme byli unaveni hrozným horkem (40 stupňů na dvorku) a já nemám ponětí, jestli se to ne zcela povedené interview, doprovázené  doufejme vhodnými záběry, někdy objeví ve vysílání české televize. Doufám, že ano, protože Toulavá kamera
přibližuje divákům nepříliš známá místa, která stojí za to navštívit.

Další den jsem se zamyslela, co udělám s tou plážovou scénou. A rozhodla jsem se pro téma "Kam pojedeme na prázdniny?“ To mi dalo možnost vytvořit tři oddělené scény, neboť jsem věděla, že pláž by nebyla dostatečně velká, aby zaplnila výlohu. Z nápadu tedy vznikly scény "U moře", "Na statku" a "Kempování". V tomto příspěvku se budu zabývat jen tím jednodušším: "Na statku", neboť ty další dvě - zvlášť „Kempování“ - obnášejí mnoho kreativní práce "Před" a "Po", a chtěla bych je zdokumentovat samostatně...

Hledala jsem ve sbírce nějaké vhodné hospodářské stavení a nic jsem nenašla. Potom jsem tedy strávila několik náročných hodit vytvářením 3D skládačky statku z Normandie, který jsem si koupila  už před dlouhou dobou. Říkala jsem si, že by mohl stát v pozadí farmářské scény.

Běžné skládačky mi jdou velmi dobře, ale díky mé neschopnosti držet se návodů bylo pro mě tohle velkou výzvou. A ještě více frustrovaná jsem byla na konci, když jsem zjistila, že tři části chybí.

Vypadalo to velmi roztomile, i když to nakonec nepřišlo do výlohy. Přesto jsem podlehla pokušení a koupila několik dalších na ebay.  Jednou chci vystavit domky postavené z cihel a tyhle bych k nim mohla připojit.

Rozhodla jsem se, že se nebudu zatěžovat statkem,  připravím jen traktor, nějaké děti a několik zvířátek, která jsem sbírala v několika minulých týdnech. V místní prodejně měli zvířátka ve vhodné velikosti a za dobrou cenu. Už mi zbývá jen sehnat krávu přijatelné velikosti. Všechny jsou totiž menší než ovce a kozy, což mi lezlo na nervy. Moje brigádnice navrhla, že by kráva mohla být telátko. Určitě ano, pokud se někomu podaří zamaskovat plná vemena...

Posbíraly jsme zbylou slámu z chaty s doškovou střechou, svázaly ji do malých balíků a ty jsme naskládaly na vůz, kterému jsme nejprve udělaly bočnice z míchadel do kávy. Trochu slámy jsme rozházely po zelené podložce od té nepoužité skládačky, která posloužila jako tráva v pozadí. 

(Zkoušeli jste někdy stočit zpola postavenou skládačku na rolovací podložce, která má dílky udržet na místě? Haha, podezírám je, že dílky nejprve slepí.) 

 

Postavily jsme oplocení k ohradě pro ovce – bohužel, všechny naše ovce jsou berani, což pravděpodobně povede k několika děsivým bitvám toho dne, kdy budou vtěsnaní dohromady....

Ti pozornější a více zasvěcení z vás jistě rozpoznají přebytečné části zábradlí z balkonu Jennyina domku, tohoto designového „triumfu“ vzešlého v šedesátých letech ze spolupráce společnosti Triang  a časopisu Homes and Gardens.

 Farmářská scéna ve výloze byla téměř hotová – pro zvýšení efektu jsem tam ještě přidala kopeček, po kterém šplhají dobrodružná prasátka, a malou horskou chatu (poněkud jiného měřítka).

Více o výloze příště, ale než půjdu, ještě něco pro ty z vás, kdo sledují dobrodružství myšího oddílu – zase došlo ke změnám. 

Bez mého vědomí přijeli do Myšího sídla luxusním autem nějací Maxmilianovi bohatí příbuzní... 

a kvapem se otočili a zamířili na druhou stranu (možná zpozorovali nějaká ukrývající se prasata).

Někteří z vás si mohli všimnout, že starší dáma na zadním sedadle vozu je zcela určitě dvojče té, která v domě pozorně poslouchá zkoušku sboru. A s tím elegantním párem vpředu jste se už také setkali...

Cestující byli každopádně rozhodnuti najít nějaké příjemné místo, kde by si odpočinuli. S potěšením konstatuji, že si vybrali rezidenci v nedaleké zahradě obehnané zdí. 

Tuto scénu bychom mohli nazvat "Kočičí noční můra", i když nešťastná micka zatím upřeně zírá na zlatou rybku schovanou pod lekníny a ve své blaženosti netuší, že ji obklíčily obrovské myší.

Děkuji, že jste dočetli tento text, překypující zvířaty až sem. Na shledanou u dalšího příspěvku, ať už bude o pláži nebo o kempování, podle toho, na co budu mít chuť. Doufám, že si všichni užíváte prázdniny a že vám přišla vhod i tahle miniaturní verze letní dovolené.