Monday 13 July 2015

Náročná mezihra – poprvé publikováno anglicky 23.6.13

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.


Po všem tom vzrušení minulou sobotu při otvírání Malých Světů jsem si užila několik poklidných dnů. Jaká to radost sedět si v Malých Světech s vědomím, že nemusím dělat nic jiného, než se věnovat komukoliv, kdo se v muzeu zastaví.

Takže jsem měla možnost se soustředit na červnovou Výzvu Medvědího Domu. Výzvy zrovna nemiluju, ale mám ráda Medvědí Dům a skutečně jsem si užila  ten poslední, kterého jsem se zúčastnila, a když jsem viděla, že následují další literární citáty, pomyslela jsem si, že to stojí za pokus. 

Tedy Medvědi, musím se přiznat, že když jsem tuhle výzvu četla kdysi dřív, měla jsem utkvělou představu, že tyhle citáty jsou z Pýchy a předsudku (divíte se stejně jako já, jak jsem na něco takového mohla přijít?).  Protože jste laskavě nabídli alternativní citát z vybrané knihy pro případ, že by se váš původní výběr minul účinkem, měla jsem šťastný nápad si ten román nahrát na svůj Kindle a vzít si jej do muzea. Nejdřív jsem se naštěstí ještě jednou podívala na detaily vaší výzvy.....

Lekla jsem se, když jsem viděla, že jde o Janu Eyrovou.....
Ptáte se, proč jsem se ulekla? Nuže, vždycky jsem si myslela, že tuhle knihu nenávidím.   

Tedy Medvědi, drazí Medvědi, vážně vám chci srdečně poděkovat za tenhle výběr, poněvadž prozatím jsem si užila každičkou stránku.  Poprvé jsem Janu Eyrovou četla, když mně bylo asi12, zcela zřejmě příliš mladá na to, abych mohla tenhle román ocenit, a od té doby jsem se k té knize nepřiblížila (60 let!) Byla jsem ohromená vtipem a krásou tohoto příběhu. Myslím, že další věc, která mě v minulosti od tohoto příběhu odradila, je ta příšerně smutná a strašidelná scéna z filmové verze z roku1944, kde v prvních záběrech tragickyumírá mladičká Elizabeth Taylor.
  Právě jsem tu ukázku sledovala a k mému znechucení jsem si uvědomila, že scéna, která mně utkvěla v paměti od roku 1952, dvou dívek v hustém dešti mašírujících okolo nádvoří - episoda která má za následek smrt Elizabeth – se v knize vůbec nevyskytuje!

Tak či onak, vraťme se k výzvě vytvořit něco na základě inspirace z této knihy. Nakonec jsem zvolila jednu z vašich citací:

" Musel jsem
se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".







Proč právě tenhle citát? Prostě a jednoduše proto, že jsem nedávno získala celkem pěkné zrcátko (z levného českého obchodu, kde Butterfly kupuje všechny krabice a kde jsme koupily také hodiny do našeho muzea ) které jsem zamýšlela použít do nějaké scény. Je poněkud velké do domečku pro panenky, ale myslela jsem, že by se mohlo dobře výjimat na toaletním stolku, který tady stál po léta, a take je poněkud “přerostlý” do domečků pro panenky.


Pak jsem tedy samozřejmě potřebovala nějakou panenku, která by zírala do zrcadel, a tak jsem se vydala na lov jedné naší velmi roztomilé malé panenky, která vypadá spíše jako miniaturní  Sashas. Byla jsem si celkem jistá, že tyhle panenky zůstaly v Anglii spolu s naší sbírkou Sashas standartní velikosti, ale Butterfly mě ujistila, že jsou někde v Malých Světech.



Vyšplhala jsem se tedy na náš nejdelší žebřík a riskantně balancující na vrcholku, jsem se snažila ji vyhrabat z ovocných bedýnek, ve kterých  přechováváme panenky v národních krojích.  Tohle není právě sólo akt, a tak když jsem téměř na vrholu jedné bedýnky narazila na malovanou, dřevěnou holandskou panenku, rozhodla jsem se pátrání po mini-Sashas vzdát. Ta holandská panenka se mně stejně líbila víc....

Takže teď už jen zkombinovat všechny tři prvky a udělat zdařilou fotografii, která by odrážela (nebo raděj ne) ten citát "Musel jsem se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".



Musím přiznat, že ono se to snadněji řekne, než udělá. Snažila jsem se dosáhnout toho, aby se obličej panenky odrážel v zrcátku, které by se zároveň odráželo v zrcadle toaletního stolku.   

Ha ha. Tahle Panenka má vlastní hlavu. Pokaždé, když se mně podařilo nastavit správný úhel, Panenka buď svěsila paži, nebo zrcátko, nebo se překotila. Zkoušela jsem jí nastavit jak tváří tak i zády k toaletnímu zrcadlu. Snažila jsem se ji posadit  (a promarnila čas vyráběním polštáře pro židličku, která by jí posloužila jako sedátko, jenom proto, abych zjistila, že její sukně ten polštář naprosto zakryje). Snažila jsem se jí postavit.  


Žádná fotografie prostě nevypadala tak, jak jsem chtěla. Víte, jak složité je fotografovat odraz v zrcadle aniž by člověk zároveň vyfotil sám sebe nebo fotoaparát? Velmi složité.....


  













Nakonec jsem víceméně dosáhla svého, takže Medvědi, tady je můj příspěvek do červnové Výzvy.  





A přestože, jak jsem už řekla, výzvy mě vážně nezajímají – vlastně si jich obvykle nejsem ani vědoma – ale protože Náš Tvůrčí Koutek  Our Creative Corner má pro mě pevné rodinné vazby, tak mu věnuji pozornost. Když jsem si uvědomila skrze tu zrcadelní situaci, že má mnoho společného s jejich momentální výzvou, napadlo mě, proč bych se také nezapojila.   Přesto mám podezření, že v tom bude zase překážka – protože to není ve skutečnosti tvorba, ale choreografie....

Ze seznamu A obsahuje všechny tři položky, krajku, textilii a stuhu, ze seznamu B má dřevo, kov a jíl  (z jílu tuhnoucí na vzduchu jsou vyrobeny držák na papír a také na mýdlo) a ze seznamu C has lak na dřevo a barvu......

A co se týče té malované panenky -  vzdor její vzdorovitosti jsem si jí celkem zamilovala, a nevrátila jsem jí do ovocné bedýnky. Nemám nejmenší zdání kdy, kde, nebo dokonce proč se původně dostala do naší domácnosti, ale je opravdu roztomilá. Je klidně možné, že se v budoucnu zase někdy objeví v reportáži z Malých Světů.   


Děkuji, že ještě stále čtete a doufám, že se opět brzy shledáme. 


Tento příspěvek přihlašuji do House of Bears June Challenge




Sunday 5 July 2015

Konečně otevíráme ... první publikování 18.6.13


Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.


Zrovna mi došlo, že už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog, abych měla přehled, jak se vyvíjí cesta k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice - první příspěvek jsem publikovala 26.6.2012 Mně ale přijde, že už bloguju celou věčnost!


Tenhle příspěvek je na oslavu skutečného otevření Malých světů pro veřejnost. A proto mi přijde vhodné na tomto místě poděkovat všem, bez kterých by tato cesta zkrátka nebyla možná.


   Protože když se dnes rozhlídnu po Malých světech a vzpomenu si na podzim minulého roku a na letošní březen, jsem u vytržení z toho, co se nám v tom čase povedlo. 


  









Vzpomínáte si na tyhle fotky? 

Pořídila jsem je loni na podzim, kdy jsem si myslela, že se z toho chaosu nikdy nevymotáme. Ale díky prvotřídní pomoci mé kamarádky Lyndy určitý řád věcí nakonec zvítězil. Děkuji ti Lyndo.....




A potom můj syn a dcera s láskou (?) zabalili všechny domečky a stovky krabic od bot,









spolu se skříněmi a šuplíky, na kterých měly domečky v budoucnu stát. Všechno to naložili do dodávky a vyvalili se na cestu Evropou. A za laskavé pomoci dvou dalších přátel celý náklad složili na úhledné hromádky v nově vymalované místnosti. 

Děkuji, Alison (neboli Butterfly) a Adame, děkuji Paule a Simone a děkuji Pavle. 







A velké díky panu truhláři a malíři, kteří neskutečně rychle (je to fakt něco s porovnáním s anglickým klidným stylem. Zkuste v Anglii najít malíře, který by začal pracovat v pět ráno.) upravili a natřeli všechny skříňky a poličky ještě než jsem odjela v listopadu do Anglie. 

 Takže když jsme se s Butterfly v březnu vrátily, jediné co jsme musely udělat, bylo roztřídit tu ohromnou hromadu bůh ví čeho všeho, co jsem za čtyřicet let nashromáždila a odmítla to vyhodit, „protože by se to mohlo jednou hodit“. Musely jsme vybalit domečky, dost z nich opravit, jelikož to dost potřebovaly po dvanáctiletém pobytu v pavouky zamořené garáži. A pak všechno připravit na  otevření 11.5. a sbalit se, jelikož jsme ještě té noci odjížděly zpět do Anglie .....

S tím vším nám pomáhali i další. Mezi nimi i moje švagrová Mette, která přijela na čtyři dny, jen aby je celé prošila. Irmel a Bep z Nizozemí samy přišly na to, jak podoškovat střechu velké chaty (a pochopitelně i spoustu dalších věcí), a pak dvě Jany, které byly za „nekvalifikovanou pracovní sílu“ a bez reptání umyly ty nejšpinavější domečky ..... Tak Mette, dank u wel Irmel en Bep, diky moc Jany ....

 A pak veškerá „intelektuální“ práce, tím mám na mysli, celou výtvarnou část realizace Malých světů. Děkuji, Lauro, logo domečku a baner jsou úchvatné, text na letáčky a vůbec samotný název Malé světy, děkuju Ruth za překlady příspěvků na blog, letáčků, dopisů starostovi, popisků u domečků, prostě všeho, co bylo potřeba napsat řádnou češtinou a ne tím, čemu já říkám „má milovaná čeština“. Děkuju Heli, Jano, Jano, Mirko a Veroniko.

Muzeum hraček v Bethnal Green Houses je mi bez pochyby inspirací, takže pomoc bývalé kurátorky byla více než vítaná. Děkuji ti, Noreen. A děkuju Andree za její dva naprosto brilatní nápady, které se právě formují v Malých světech. Myší sága vznikla jen tvou zásluhou a baletní škola je další v pořadí ....

A nakonec technické věci na počítači a jednání s tiskárnou - děkuju Mel (zejména za tvou bezbřehou trpělivost, když jsem zapomínala, jak a kam ten baner chci a znovu ztratila tu zatracenou složku ....).

Bylo by úžasné, kdyby tihle všichni v sobotu dorazili na oficiální otevření, abych jim mohla poděkovat osobně. Ale bohužel nikdo ze skupiny „za mořem“ nemohl přijet, proto jsem byla moc ráda, že všichni z Čech se dostavili. Ten den bylo nádherně, myslím, že taky proto nepřišlo zrovna moc lidí. Poslední dobou bylo tak hnusně, že když konečně vylezlo sluníčko, lidi se chopili šance udělat nějakou práci na zahrádce, ale i tak to bylo úžasné.









 Podávala se káva (znovu děkuji Janám, které pracovaly už od brzkého rána). Jany roztřídily všechny pochutiny dovezené zpoza kanálu, irský Whiskey Cake, Tea Bread z Yorkshiru, anglický Malt Loaf a skotský shortbread. (Musím se přiznat, že jsem vycouvala z přípravy welšského Griddle Cake, abych měla odevšud něco). Všechny ňaminy byly nálěžitě opatřeny cedulkou, což předešlé noci způsobilo živou diskuzi mezi překladateli. Zjevně se v češtině nedá vyjádřit něco tak jednoduchého jako „Irish Whiskey Cake“ .... 


Pobíhali kolem tři lidi foťákama, ale já mám bohužel jen fotky z toho svého, a jelikož na většině jsem buď jenom já nebo domečky, tak bohužel ze samotné události jich moc není! 



Pronesla jsem pár slov svou „milovanou češtinou“, abych poděkovala všem, které jsem zmínila výše, a také abych poděkovala městu Bavorovu za jeho podporu. Starosta také řekl pár slov (řádnou češtinou - aspoň myslím). A taky jsem dostala spoustu dárků, které jsem vážně nečekala.






Víno, čokoládu a květiny jsem odnesla domů a krásné orchideje zdobí okenní římsu v Malých světech a vypadají kouzelně. 

Tak jsme úspěšně dokončily další etapu naší cesty. Děkuji vám všem, že po ní jdete s námi a doufám, že v tom budete i nadále pokračovat, ať nás zavede kamkoliv ....