Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

Vánočně laděný příspěvek v angličtině - se spoustou obrázků i pro ty, kdo anglicky nerozumí - najdete na 

Cestina's Dolls Houses

Že už by byly Vánoce? První publikování anglicky 1.6.2013

No pokud bysme se řídili jenom počasím, tak by to tak být i mohlo .... musím říct, že mi to tenhle víkend tak připadá.

 Právě jsem u jedné své nejstarší kamarádky v Bonnu a užívám si "přetlakovou komoru" mezi mými dvěma velice odlišnými životy. Jedním na vesnici v jižních Čechách a druhým nově na předměstí severního Londýna. A tenhle vánoční pocit nenavodily jen čtyři balíčky z ebay, které tu na mě čekaly, ale taky fakt, že mi byly pro Malé světy dlouhodobě zapůjčeny dvě úžasné věci.

 Ale nejdřív balíčky z ebay. Když jsem byla "mimo" Malé světy, bavila jsem se brouzdáním po anglickém i německém ebay a sháněla jsem věci do domečků. A mimo pár nákupů se mi opět potvrdilo, co už jsem věděla dřív, že jsem měla neskutečnou kliku, když jsem objevila a koupila domečky: Domečky pro panenky z Essexu
. Většina domečků, co se dá najít na ebay, je jednak neuvěřitelně drahá, ale taky podle mě nudná a všechny jsou na jedno brdo.

Což rozhodně neplatí pro tři z šesti Essex domečků. A když jen pomyslím, že jsem jich získala šest za královskou cenu 1250 Kč (35.55£), úžasné. 

Bep experimentuje s technikami doškování

Už jsou v běhu plány na to, jak je okamžitě vrátit k životu (možná si vzpomenete, že jeden z nich se má proměnit v baletní školu), ale zvenku už vypadají všechny moc dobře. 

Co se týče baletní školy, s radostí vám oznamuji, že se všestranně nadaná Bep, která posledně doškovala střechu velké chaty, nyní v Malých světech věnuje výrobě malinkých baletních sukýnek ....

Na anglickém ebay jsem si koupila nějaké knížky o domečcích pro panenky. A když jsem dorazila do Bonnu, čekaly tam ještě další balíčky z ebay, sada nábytku a panenek do domečku v dětském koutku a pár dalších věcí, co mě zaujaly.

Trochu váhám, jestli mám tvrdit, že nevím, co budu dělat se šaškem. Váhám, protože nepochybuju, že Andrea se zase vytasí s nějakou úžasnou historkou, kterou já pak budu muset přivést ve světě miniatur k životu! 

Ale možná by se mohl přidat ke skupině loutek, na které si Bep našla čas a předrátkovala je (v některých případech i přenohovala, přehlavovala a přerukovala ... moje vnoučata si s nimi hrála až příliš). Pokud si někdo z vás říká, co je ta bílá umělohmotná věc na stole, tak to je nový komín do chaty s doškovou střechou, bližší informace budou v dalším příspěvku.

Ale teď něco zajímavějšího. Před mnoha a mnoha lety, asi tak před třiceti, mě požádala kamarádka, která mi na cestách přes Evropu pokaždé poskytne azyl, jestli bych jí pomohla najít vhodný domeček pro její mladší dcerku. (Obávám se, že ze mě na zmíněnou dcerku přeskočil vysoce nakažlivý bacil domečkus pro panenkus. Vzpomínám si, jak se tak v deseti letech s nadšením přidala, když jsme vyráběly dorty pro cukrárnu.)

Objevila jsem jeden vhodný domeček v Londýně a přivezla ho ve svém karavanu do Německa. Susanne mu ihned propadla a trávila spoustu času se svým otcem, který využil svého koníčka ve vyrábění nábytku a skládal nábytek ze stavebnic Mini-Mundus, aby jí pomohl vybavit domeček Greenleaf Pierce. Naštěstí nemusela domeček dávat dohromady ze součástek, jelikož se mi podařilo získat jeden složený, určený pro výlohu. Později se celá rodina přestěhovala do New Yorku. A tam se mohla Susanne věnovat svému hobby naplno, jelikož Amerika je mekka všech milovníků miniatur.

A teď s radostí oznamuji, že mi nabídla dloudobě zapůjčit svůj kompletně vybavený domeček do Malých světů. Včera jsem zásilku převzala.

I když nábytek zažil svoje, když si s ním v průběhu let hráli čtyři kluci, ale všechno se dá opravit. Jsem moc ráda, že domeček zase vidím.

 Včera v noci jsme nábytek vybalili, abychom ho zase zabalili do mých oblíbených krabic od bot (myslela jsem, že už jsem s nima skončila!) a zítra se to všechno pokusíme naskládat do auta. Čistě teoreticky by tam mělo být místo, protože když mi syn pomáhal balit, nechal v autě prostor pro domeček o rozměrech 90x84x61 cm.

No uvidíme ....

Moc ráda jsem se znovu seznámila s rodinkou a služebnictvem domečku. Jedna má kamarádka je všechny dala do kupy ve stylu  Judith Jamesové, která vyrobila panenky do velkého Viktoriánského domečku.

Domeček Pierce se v Malých světech ale neobjeví hned, jelikož si Butterfly vyhradila právo přidat tento domeček do svého seznamu úspěšných renovací. A tak na ni musí počkat, než se vrátí do Čech, někdy na začátku příštího roku, a mezitím si budu jeho přítomnost užívat v pokoji pro hosty.

Děkuju ti Susanne!

Ale ještě úžasnější je druhá věc, která byla dlouhodobě zapůjčena Malým světům. Zejména proto, že jsem ji vůbec nečekala a ještě je toho tolik. Nebo mám říct, je jich tolik! 

Čtrnáct pečlivě označených krabic, které ukrývaly perfektně zachované olověné vojáčky ....

 Vzhledem k tomu, že má Susanne čtyři kluky, kteří už nejsou ve věku, kdy by si hráli s vojáčky, zeptala jsem se jí, jestli by neměla nějaké, co by se dali dát do dětského koutku. Žádné neměli, ale při poslední večeři kamarádka řekla, že by něco zajímavého přece jen měla, jen to není na hraní. A pak přinesla čtrnáct krabic, které nashromáždil její bratr, a které jí předala vdova po něm. Tento dar mě silně emocionálně zasáhl, neboť jsem jejího bratra dobře znala. Mám velkou radost, že můžu v Malých světech vystvavit něco, co mu patřilo.

 Mám pro ně perfektní výstavní místo, jen mě trochu znepokojuje  měřítko a perspektiva . A regimenty se budou muset střídat, jelikož tam na boj nebude dost místa pro všechny. Ale bude nádhera je tam jeden po druhém vyskládávat.

Děkuji Inge!

 Trochu mě vyděsilo, když jsem dnes večer ve zprávách viděla, že jsou záplavy jak v jižním Německu, tak v Čechách a některé oblasti mám přímo po cestě. Vzpomeňte na obyvatele krásného Pasova, který leží na soutoku tří řek a v minulosti se stal obětí nejedné povodně.

 Modlím se, aby se neopakovaly povodně z roku 2002, kdy byla kvůli velké vodě hranice mezi oběma státy uzavřena. Doufám, že další příspěvek už budu psát z Bavorova a zaměřím se zejména na dětský koutek, který ještě musím dát dohromady, než v sobotu 15. června oficiálně otevřeme.

Děkuji, že sledujete moji cestu - brzy na viděnou.

Ty nejlepší plány...prvně publikováno anglicky 26.5.2013

... jak ve své básní říká Robert Burns: „Ty nejlepší plány myšek a lidí často nevycházejí ...“

No, moje plány tento týden taky tak trochu nevyšly, stejně jako plány Maximiliánovy myší společnosti , protože beze mě nemůže jejich sága jednoduše pokračovat. Určitě si vzpomenete, že jsme prasátka opustili v dostnepříjemné situaci ..... 

Tou dobou co tohle píšu, jsem si to měla praskat po dálnici z Bonnu do Bavorova, ale bohužel jsem se až do příštího čtvrtka (doufám, že ne déle)zasekla v Británii a čekám na malé lékařské vyšetření. Na jednu stranu je moc fajn, že jsem nečekaně vyhrála několik dní navíc a vzhledem k tomu, že nemám žádné plány, můžu je trávit s vnoučaty. Ale zároveň je to hrozně frustrující, protože oficiální otevření Malých světů už je na obzoru a pořád mě čeká spousta práce.

(Malá odbočka: Panebože, zadala jsem do googlu "obrázky Bavorova" a mezi výsledky jsem objevila i obrázky chaosu, který panuje v Malých světech. Dokážu si představit lepší fotky, který by přilákaly návštěvníky!)

Nicméně s tímhle odkladem se nedá nic udělat, takže abych zabila čas, třídím knížky (jo, už zase!) a píšu tenhle příspěvek a taky pár článků do časopisů. V říjnovém vydání Domečkůpro panenky a miniatur (DollsHouse and Miniature Scene) by mi měli otisknout krátký odstaveček, který se bude shodovat s věcmi na blogu. Moje švagrová, která se umí skvěle ohánětjehlou, Mette Breminer, píše pro stejný časopis a v září jí tam vyjde krátký článek, kde popisuje svou návštěvu Malých světů minulý měsíc.

Druhý článek jsem přislíbila on-line magazínu webovek Domečky pro panenky v minulosti a nyní (Dolls Houses Past and Present) - úžasné místo pro sběratele i ostatní, kteří se jen zajímají o domečky a miniatury. Vyplatí se tam zabrousit ...

V komentářích u méhoposledního příspěvku, Andrea a Noreen popustily uzdu své představivosti, domluvily se na mě a přišly s návrhem na další podnik. Cituji: „Co takhle malinkaté muzeum plné lidí, kteří by si prohlíželi ještě mrňavější domečky pro panenky? ... Andreo, úžasný nápad, ještě mě k tomu napadlo, co kdyby návštěvníci byly myšky a prohlížely si domečky s lidskými obyvateli ...... wow! Noreen - dokonalá myšlenka. Z pozorovaných se stanou pozorovatelé ...

Jen nevím, jak malinké mám podle nich prsty! Napsala jsem jim na to, že už jsem jeden prťavoučký domeček pro panenky udělala, včetně nábytku a všeho, a měla jsem toho až kam, děkuju, stačilo....

Ne ale vážně zbožňuju, když lidi přicházej s návrhama. Mám jediný problém a to, že co se týká miniatur nejsem schopná odolat žádné výzvě, ať vypadá sebenemožněji .... takže sledujte blog a uvidíte! Jen to nebude hned, předtím se toho v Malých světech musí udělat ještě spousta.

Myslím, že se nám podařilo vyřešit problém osvětlení některých domečků, které bylo trochu komplikované při Otvíračce a je třeba

tomu pověnovat trochu pozornosti - ale to až se vrátím do Bavorova. Taky sebou přivezu pár plátů plastové folie, kterou by se mohly dobře zakrýt domečky, kam by někdo mohl snadno strkat zvědavé prstíky. Ale rozhodně musím uznat, že nás velice překvapilo, jak se české děti umí chovat, jen koukaj a na nic nesahaj. Už se moc těším, že hned jak se vrátím, dám dohromady dětský koutek. A tam budou moc šahat na věci, co hrdlo ráčí.

Vím, že v tomhle příspěvku je dost málo obrázků, doufám, že k normálnímu provozu se vrátíme příští týden. Teď už musím pádit na letiště vyzvednout Butterfly. Byla tři dny v Norsku za svojí druhou prací. Ale vsadím se, že hned jak se dojedeme, půjde okamžitě nahoru do dílny něco dělat. Už ji určitě svrbí prsty.

Děkuji, že jste stále s námi na naší cestě. A prosím, pokud máte nějaké návrhy, sem s nima. Mám vaše komentáře moc ráda.

Kam se ten týden poděl? Poprvé publikováno anglicky 19.05.2013

 Život ve dvou zemích má jak své klady, tak zápory. Klady jsou více než zřejmé, setkání se se dvěma odlišnými kulturami, přátelé v obou zemích, kteří jsou mi štěstím i požehnáním. A také požitek z toho, že se můžu naučit další jazyk, "získat druhou duši", jak říkají Němci. Popravdě řečeno, je to pro mě čest, že mohu žít tyto dva životy v rámci omezení jednoho života (v mém případě už 71 let, a někdy je to na mně znát, i když to dost nerada přiznávám).

Nevýhodou ovšem je přesun z jedné země do druhé, který může člověk pořádně pomotat, zejména pokud k němu dojde ve spěchu. Proto sem a tam raději jezdím autem, mám tak mezi těma dvěma životy trochu prostoru. A mám také veliké štěstí, že mohu cestou využít "přetlakovou komoru", kterou je domov jedné z mých nejbližších a nejdražších kamarádek. Nádherným řízením osudu žije přibližně na půli cesty mezi Českou republikou a Anglií. A jak ona tak její manžel jsou opakovaně ochotni umožnit mi (i mým dalším blízkým) přístup do téhle přetlakové komory, kde se můžu zhluboka nadechnout a přepnout do druhého modu. Za to jí náleží mé velké a vřelé díky.

 Tohle všechno by mělo vysvětlit, proč ještě nejsem zpátky a nehlásím novinky o prvním otevření Malých světů pro veřejnost. Děkuji všem, co mi před několika týdny přáli na otvíračku hodně štěstí. Ten samý večer, kdy jsme otevřely, jsme se s Butterfly vydaly na cestu zpátky do Anglie. Cestou jsme strávily dva dny v přetlakové komoře a do Anglie jsme dorazily minulé úterý pozdě večer. Od našeho příjezdu se snažím nacpat do svého harmonogramu veškeré návštěvy doktorů, nákupy věcí do Malých světů, přípravu pěveckého workshopu s Andreou. (Čtenáři si ji jistě vybaví, jelikož často a velice kreativně komentuje moje příspěvky a je v podstatě zodpovědná za celou myší ságu). A navíc ještě musím myslet na to, že až přijedu příště v září, bude to už naposled, do domu kde jsem žila čtyřicet let. Budu muset všechno zabalit a připravit na stěhování. Do končin, mě doposud neznámých ...

 První otevírací den upadl trochu v zapomnění, i když jsme o něm s Butterfly dost mluvili cestou. Protože jsme si to úžasně užily.

V České republice všechno začíná už časně z rána. Do Malých světů jsme dorazily ve čtvrt na osm a chvíli po nás i naše největší fanynka a kamarádka Jana, která nám byla velkou oporou během celého procesu přípravy.

Okolo půl osmé dorazila první vlna návštěvníků, většina jich přišla z farmářského trhu přes ulici. Zjistili jsme, že budeme muset pořídit stojan na deštníky

Je zvláštní, že celý den lidi chodili ve vlnách. V jednu chvíli byla místnost úplně prázdná a pak z ničeho nic, narvaná k prasknutí



 Bylo moc příjemný, když se někdo objevil, pak zmizel a potom se objevil znovu i se členy rodiny.

 Je dost hloupé, že nikoho nenapadlo přesně spočítat, kolik přišlo lidí. Ale do místnosti se vejde tak 15-20 lidí a jsem si jistá, že do čtyř, co jsme měly otevřeno, se naplnila a vyprázdnila minimálně šestkrát.



Někteří se přišli jen podívat, co nového se v Bovorově objevilo, ale my byly vážně nadšené, jak moc se návštěvníci bavili a zajímali o věci. Ptali se na spoustu otázek, fotili a chtěli vědět, jestli budu příští rok pořád nějaké workshopy ....

 Velký domeček pro panenky značky Walmer, který je chloubou celého muzejka a stojí sám na čestném místě na konci místnosti, byl velmi oblíbený a lidé dokonce stáli frontu, aby si ho mohli pořádně prohlídnout.

Nepopiratelně ale nejvíc zazářil Myší domeček, který obdivovali dospělí i děti. Domeček je teď postavený na dřevěné točně. A navzdory cedulkám, které návštěvníky vyzývají, aby na nic nesahali, u Myšího domečku je cedulka s nápisem "Můžete opatrně otáčet". Maximilián a jeho společnostkočovných myšek si všechnu tu pozornost náležitě užívali ....

Mám podezření, že už se chystají další Maxmiliánova dobrodružství ....

Novou výstavu v okně jsme odhalily večer před otvíračkou, bohužel jsme zapomněly ji vyfotit. A když jsme si vzpomněly, už jsme se připravovaly na odjezd do Anglie a světlo v sobotu večer nebylo ideální. I když bych sem ty fotka ráda dala, žádná za to bohužel nestojí. Jediné co je na nich pořádně vidět, je odraz Butterfly s foťákem v ruce a za ní naše naložené auto. Slibuju, že pořídím nějaké pořádné, až se přibližně za týden vrátím do Malých světů a dám je online.

 Do té doby vám poděkuji, že sledujete tuhle moji cestu a těším se na vaše komentáře. Je vždycky moc příjemné si přečíst, že se lidem blog líbí. 

Děkuji ti Butterfly - poprvé publikováno anglicky 10.05.2013

Zítra večer odjíždíme spolu s Butterfly do Anglie, kdy já tam strávím deset dní a Butterfly přinejmenším tři měsíce. Proto se mi zdá příhodné, abych vás v předvečer našeho odjezdu a zároveň předvečer prvního otevření Malých světů pro veřejnost odkázala na web Butterfly Words and Pictures. Můžete tam najít přehled, čemu se věnovala posledních devět týdnů. Kdyby tu nebyla, rozhodně bych to všechno nezvládla a tímto jí moc děkuji za její kreativitu, houževnatost a schopnost vidět věci v jiné perspektivě! Bude mi neskutečně chybět. (Pro ty z vás kdo to neví, je to moje dcera  ....)

Ale dřív než vám dám odkaz na stránku, ještě nejnovější informace o myškách. Když jsme se s nimi viděli naposledy, zrovna se chystaly nastěhovat a otravná prasátka se zuby nehty držela na zádi vozu. Teď už dorazila až k předním dveřím a zjevně zvažují, co dál. Možná začnou zničehonic zpívat vánoční koledy? 

Je dost možné, že kdyby najednou začala zpívat, tak by se dovnitř dostala, 

protože když nakouknete dovnitř, tak tam zrovna mají zkoušku dvě pěvecké skupiny. Maximilián osobně trénuje chlapce ze sboru, kteří mají problém udržet tón ...

a ve vedlejším pokoji Bezejmenný myšák piluje zpěv s mladšími myškami. Butterfly si nemohla pomoct a uvažovala, jak jsou asi obě místnosti zvukově odizolovány.

Mezitím panuje v domě klidná a veselá nálada.     

Mezitím panuje v domě klidná a veselá nálada.  

a většina dětí čeká, až jim připraví čaj 

a nahoře si hrají ti nejmenší.

A co prasátka?  No konečně šel někdo otevřít dveře......

Několik posledních dní jsem si hrála s malými, malinkatými věcičkami. Češi takovéhle činnosti říkají piplačka, nádherné slovíčko. 

Jsou tu například kytičky, které jsem dala dohromady z Britains Floral Kits (květinových potřeb). Válely se mi tu v krabicích už kolik let. Puristé mi doufám prominou, musím se přiznat, že je používám dost volně a z vlčích bobů a straček dělám vistárie a všechny je strkám spíš do vázy než na záhonu.  

Některé kytičky jsou vážně malinké, jak moc jsou malé vidíte na obrázku, kde je hlavička tulipánu vedle hrotu párátka.  

Takže si jistě umíte představit, že když mi některá upadne na hnědočervenou podlahu, tak nemluvím zrovna vybraně....

Kytičky budou vystaveny v novém okně, které odhalíme, až zítra otevřeme. A spolu s nimi tam budou i další "piplačky" - jeden model automobilu, s kterým jsem začala snad už před 20 lety, a který jsme dneska s Butterfly dodělaly.

                                                                                                          Zkuste si představit naše zděšení, když jsme zjistily, že na veškeré elektrické vedení, s kterým jsem, bůh ví kdy, tak piplala, teď máme napevno přilepit kapotu. Rozhodly jsme se nechat návod návodem a kapota zůstala odejimatelná, aspoň ji může šofér zvednout a opravit, co bude třeba...

A teď už vás čeká ohromný zážitek, protože vás odkážu na stránky Butterfly,kde uvidíte, co se jí všechno za posledních devět týdnů podařilo udělat. Věnuji jí tenhle příspěvek a mé srdečné díky a obdiv za to, co všechno zvládla - jen se podívejte!

Děkuji, že jste stále s námi na naší cestě. Ještě pořád nekončíme, takže doufám, že se vrátíte na blog, abyste si přečetli víc.

Myši na pohybu - poprvé publikováno anglicky 6.5.2013

Malé Světy jsou v posledních dnech naplněny aktivitou. Myši vyslaly průzkumnou četu, aby vybavila jejich nový dům, který dorazil a je  připraven pro své obyvatele. Ostatní domy jsou také v pohybu.

Nejdřív k myším – možná si pamatujete tenhle dům, 

který je nyní ‘svlečen’ do vkusné hnědi, která odhaluje mrňavoučký hlavní vchod, mnohem menší, než kterékoli z jeho oken. Má za sebou kompletní rekonstrukci, kterou můžete zahlédnout na některých následujících fotografiích.

Když průzkumná četa - která je očividně sestavena z personálu, poněvadž všichni jsou oblečeni v jakýchsi uniformách, vybrala závěsy, koberce a lůžkoviny, nastal čas pro příjezd jejích šéfů, kteří,  jak můžete vidět, dorazili stylově a poněkud ve spěchu.

Rázně zastavili těsně před novým vchodem (a arkýřovým oknem, které ukrývá – obrázek bude následovat) a připravili se na převzetí svého nového domu. 

Služebnictvo bylo zatím v jednom kole s věšením závěsů a rolet a pokládáním koberců a leštěných podlah.  

Mám podezření, že ti dva, co se už povalují na kanapi ve Francouzském obývacím pokoji, jsou otravné dospívající myši, se kterými se Maximilian nechtěl cestou zlobit. 

Maximilian je samozřejmě velmi slavný myšák, bývalý toreador, který po odchodu na odpočinek vytvořil skupinu účinkujících myší, které se sem přišly nastěhovat. Všimněte si, že nyní je namísto v červeném županu oblečen ve žlutém fraku.....

Bezpochyby uslyšíte víc o jeho slavné skupině účinkujících myší – může například dojít k potížím, jestliže se stopujícím prasátkům, prchajícím zřejmě před otravným vlkem, podaří nastěhovat se do myšího domu.....

Zatímco myší stěhování bylo v pohybu, Butterfly a já jsme se stěhovaly v realitě, z pracovního režimu do výstavního, když jsme se přípravovaly na sobotní Otvírací den. Tím se věci pochopitelně dostaly znovu do zmatku, když jsme je z krásných pracovních polic sbalily do ovocných bedýnek, zatímco jsme se snažily nacpat nářadí a barvy do stísněného prostoru. Ovšem pouze přechodně, do místa, které výhledově bude dětským koutkem.....

To bylo včera.



Dnes jsou všechny domečky a regály, a jedna z těch velkých BBC polic, na které na konec stály, zase v pohybu.   Butterfly se dočista překonala se spoustou dřiny. Už uspořádaný pokoj byl najednou zavelený hromadami polic a sotva jediný domek zůstal na původním místě.

Na konci vyčerpávajícího dne však všechno našlo své místo.

A ten velký viktoriánský Walmer domek – o jehož procesu obnovy budete moci číst v příštím příspěvku – zaujal překvapivou pozici u hlavního vchodu spolu s budoucím obchodním domem. Obchodní dům je naštěstí na kolečkách.....Fotografie budou následovat až bude všechno na správném místě.

A konečně lesní, žábami‘zamořená’ výstava, byla odstraněna, a výkladní skříň je zakrytá, aby mohl být později v týdnu odhalen nový výklad.   

Děkuji, že mne stále ještě doprovázíte na mé pouti – a jste zváni i k budoucím dobrodružstvím.......

Zatracené panty!! Původně zveřejněno 24.04.2013 pod anglickým titulem "Unhinged!", což je slovní hříčka v angličtině

Dobrý bože, čas letí jako bláznivý. Už velmi brzy budeme poprvé otevírat pro veřejnost (11. května – pouze na jeden den, ve stejnou dobu, jako místní Farmářský trh) a ten samý večer zamíříme zpět do Anglie. 

Já se vrátím do Bavorova za nějakých deset dnů, ale bez jedinečné pomoci Butterfly, která dnes slaví narozeniny tím, že nejde do Malých Světů.  Namísto toho následuje svou druhou profesi  a právě v tuhle chvíli nahrává mluvený komentář v bývalém chlévě. 

V Malých Světech se toho děje tolik najednou, takže je stejně komplikované napsat tenhle příspěvek, jako ten před ním. Téměř jsme vyčerpaly seznam úkolů pro naše ochotné, ale "nezkušené " pomocníky a nyní už máme před sebou pouze činnosti, které vyžadují "velmi zkušené" pomocníky z řad mých přátel a příbuzných. 

Má švagrová Mette, která má úžasnou sbírku miniaturní pokojíček, lemujících celou jednu stěnu ve vstupní hale svého domu, a která píše pro magazine Dolls House and Miniature Scene, po několik posledních dní kouzlí s jehlou a vytváří mrňavý, hebký nábytek. Butterfly ani já neumíme zacházet s jehlami, nití ani látkami, takže Mettina dovednost je k nezaplacení. Postele ve velkém Walmeru jsou ustlány, stejně jako bývalý oranžový bungalov, který je také přeplněný krásnými hedvábnými  polštáři. Uvidíte je ve správný čas, až tyhle domečky budou odhaleny.

Prozatím je zde k nahlédnutí jeden z jejích výtvorů, v měřítku 1:24 maličký růžový Fairfield (poloviční velikosti, než je většina mých domků).

Na obrázku vlevo stojí vedle Myšího Sídla, které má novou střechu a už jen čeká na novou venkovní tapetu. Ještě jednou si povšimněte toho mrňavoučkého hlavního vchodu...to se totiž všechno brzy změní. Tedy určitě alespoň zvenčí. 

Prozatím, uvnitř, myši mají pré….

rozhodují se, jak vybavit interiér… 

Tolik možností, a tak málo času na rozhodování…

protože Mette musí vyrobit lůžkoviny a závěsy před odjezdem do Anglie. 

Název toho příspěvku mně napadl, protože jsem strávila dva dny ve snaze dát do pořádku naše dveřní panty. Náš budoucí obchodní dům je neblaze poznamenán tvůrcem s velkými ambicemi, který ovšem postrádal praktické dovednosti. Máte–li například velký, těžký kus dřeva, není vůbec dobré snažit se upevnit jej dvěma malými panty… 

Nepomůže ani snaha připevnit pant ke kusu dřeva, který je prožraný a samá díra a celý ulepený od neúspěšných pokusů přinutit pant, aby zůstal na správném místě.

Takže vybavená pěknými, dlouhými klavírovými závěsy (přihlaste se, kdo ví, že se takhle jmenují dlouhé panty – já to nevěděla) jsem se snažila vyřešit situaci ve dvou domech. Bohužel jsem prostorově handicapovaná a neumím se orientovat v obracení rubu na líc, takže jsem schopna našroubovat pant nesprávně, pak jej odšroubovat, protože dveře nejdou zavřít, obrátit jej a našroubovat ten stejný pant opět špatně.

Grrrrr......na konci druhého dne jsem byla připravená, v nejlepší české tradici, s vřískotem všechno vyházet z okna. Opustila jsem tedy celý pantový horor, abych jej předala dovedné holandské kamarádce, která přijede v pátek.

Má velmi šikovné ruce …. ještě o tom neví, ale jedna z věcí, které na ní čekají, je velká došková střecha na anglickém venkovském domě. Časem očekávejte také fotografie ....

Děkuji, že mně dosud provázíte na mé pouti. Těším se brzy zase na shledanou. Prozatím odcházím za trochou zahradničení (v životní velikosti) dokud ještě svítí sluníčko.......