Saturday 26 September 2015

Všichni jedeme na prázdniny - poprvé publikováno anglicky 15.7.2013

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.



Ale ještě předtím než odjedeme,  musím se omluvit za dlouhou mezeru mezi mými příspěvky. Těžko uvěřit, že jsou to již tři týdny, co jsem zveřejnila poslední texy, ale musí to být pravda, když mi to tvrdí můj program.

Velmi si užívám své působení v Malých světech. Můj současný program zde je pestrý – jednak se mohu věnovat svému koníčku  (vytváření něčeho takřka z ničeho) a zároveň mám možnost ukázat svou sbírku lidem, kteří o to mají zájem.

Čím dál tím víc mě těší chování českých dětí a jejich rodičů. Zrovna včera jsem byla úplně nadšená, když se asi patnáctiměsíční batole rozběhlo přímo na "Myší sídlo“, pronásledované svým tříletým starším bratrem, který na něj křičel: "Nesmíš na to sahat! Nesmíš na to sahat!" A to malé dítě se zastavilo a jen se dívalo. Ne že by si jich jejich maminka nevšímala, ale v tu chvíli se věnovala dalšímu dítěti.

V minulých týdnech jsem měla v Malých světech výpomoc. V České republice to funguje tak, že mladí lidé mohou přes léto pracovat jako brigádníci, což je pro ně nejen dobrá pracovní zkušenost, ale také příležitost vydělat si nějaké peníze. Mojí brigádnicí je vnučka jedné z mých zdejších dobrých přítelkyň a znám ji od jejích dvou let. Je hezké mít ji, teď už šestnáctiletou, po svém boku v Malých světech. A s potěšením mohu říct, že tržby stačí na to, aby pokryly její velmi skromný plat. Nyní je na dva týdny na táboře, ale vrátí se včas, aby za mě mohla zaskočit v srpnu, kdy se u mě doma bude střídat jedna návštěva za druhou.



Minulé tři týdny jsem strávila prací na nové výloze. Začala jsem s tím dost ve spěchu a nepromyšleně. Jen co jsem totiž poprvé otevřela, dorazil starosta a řekl mi, že v okolí se natáčí televizní pořad Toulavá kamera, a že odpoledne se u mě zastaví kameraman. 

V té chvíli jsem jen tak seděla a hrála sudoku, a tak mě napadlo, že by asi vypadalo lépe, kdybych dělala něco, co bude víc souviset s Malými světy.  V rychlosti jsem vytáhla foto rámečky, které jsem měla v plánu jednou použít jako plážové kabinky. Samozřejmě jsem si je zapomněla vyfotit předtím, než jsem je začala rozebírat.


Také jsem našla desku, na které by se dala plážová scéna vytvořit, smirkový papír a hezká skládací lehátka, která mi již před mnoha lety dala švagrová (ta, co má na šití zlaté ručičky).

Kameraman přišel, oba jsme byli unaveni hrozným horkem (40 stupňů na dvorku) a já nemám ponětí, jestli se to ne zcela povedené interview, doprovázené  doufejme vhodnými záběry, někdy objeví ve vysílání české televize. Doufám, že ano, protože Toulavá kamera
přibližuje divákům nepříliš známá místa, která stojí za to navštívit.



Další den jsem se zamyslela, co udělám s tou plážovou scénou. A rozhodla jsem se pro téma "Kam pojedeme na prázdniny?“ To mi dalo možnost vytvořit tři oddělené scény, neboť jsem věděla, že pláž by nebyla dostatečně velká, aby zaplnila výlohu. Z nápadu tedy vznikly scény "U moře", "Na statku" a "Kempování". V tomto příspěvku se budu zabývat jen tím jednodušším: "Na statku", neboť ty další dvě - zvlášť „Kempování“ - obnášejí mnoho kreativní práce "Před" a "Po", a chtěla bych je zdokumentovat samostatně...


Hledala jsem ve sbírce nějaké vhodné hospodářské stavení a nic jsem nenašla. Potom jsem tedy strávila několik náročných hodit vytvářením 3D skládačky statku z Normandie, který jsem si koupila  už před dlouhou dobou. Říkala jsem si, že by mohl stát v pozadí farmářské scény.




Běžné skládačky mi jdou velmi dobře, ale díky mé neschopnosti držet se návodů bylo pro mě tohle velkou výzvou. A ještě více frustrovaná jsem byla na konci, když jsem zjistila, že tři části chybí.
Vypadalo to velmi roztomile, i když to nakonec nepřišlo do výlohy. Přesto jsem podlehla pokušení a koupila několik dalších na ebay.  Jednou chci vystavit domky postavené z cihel a tyhle bych k nim mohla připojit.

Rozhodla jsem se, že se nebudu zatěžovat statkem,  připravím jen traktor, nějaké děti a několik zvířátek, která jsem sbírala v několika minulých týdnech. V místní prodejně měli zvířátka ve vhodné velikosti a za dobrou cenu. Už mi zbývá jen sehnat krávu přijatelné velikosti. Všechny jsou totiž menší než ovce a kozy, což mi lezlo na nervy. Moje brigádnice navrhla, že by kráva mohla být telátko. Určitě ano, pokud se někomu podaří zamaskovat plná vemena...



Posbíraly jsme zbylou slámu z chaty s doškovou střechou, svázaly ji do malých balíků a ty jsme naskládaly na vůz, kterému jsme nejprve udělaly bočnice z míchadel do kávy. Trochu slámy jsme rozházely po zelené podložce od té nepoužité skládačky, která posloužila jako tráva v pozadí. 



(Zkoušeli jste někdy stočit zpola postavenou skládačku na rolovací podložce, která má dílky udržet na místě? Haha, podezírám je, že dílky nejprve slepí.) 




 
Postavily jsme oplocení k ohradě pro ovce – bohužel, všechny naše ovce jsou berani, což pravděpodobně povede k několika děsivým bitvám toho dne, kdy budou vtěsnaní dohromady....


Ti pozornější a více zasvěcení z vás jistě rozpoznají přebytečné části zábradlí z balkonu Jennyina domku, tohoto designového „triumfu“ vzešlého v šedesátých letech ze spolupráce společnosti Triang  a časopisu Homes and Gardens.



 Farmářská scéna ve výloze byla téměř hotová – pro zvýšení efektu jsem tam ještě přidala kopeček, po kterém šplhají dobrodružná prasátka, a malou horskou chatu (poněkud jiného měřítka).





Více o výloze příště, ale než půjdu, ještě něco pro ty z vás, kdo sledují dobrodružství myšího oddílu – zase došlo ke změnám. 







Bez mého vědomí přijeli do Myšího sídla luxusním autem nějací Maxmilianovi bohatí příbuzní... 


a kvapem se otočili a zamířili na druhou stranu (možná zpozorovali nějaká ukrývající se prasata).


Někteří z vás si mohli všimnout, že starší dáma na zadním sedadle vozu je zcela určitě dvojče té, která v domě pozorně poslouchá zkoušku sboru. A s tím elegantním párem vpředu jste se už také setkali...

Cestující byli každopádně rozhodnuti najít nějaké příjemné místo, kde by si odpočinuli. S potěšením konstatuji, že si vybrali rezidenci v nedaleké zahradě obehnané zdí. 

Tuto scénu bychom mohli nazvat "Kočičí noční můra", i když nešťastná micka zatím upřeně zírá na zlatou rybku schovanou pod lekníny a ve své blaženosti netuší, že ji obklíčily obrovské myší.

Děkuji, že jste dočetli tento text, překypující zvířaty až sem. Na shledanou u dalšího příspěvku, ať už bude o pláži nebo o kempování, podle toho, na co budu mít chuť. Doufám, že si všichni užíváte prázdniny a že vám přišla vhod i tahle miniaturní verze letní dovolené.


Monday 13 July 2015

Náročná mezihra – poprvé publikováno anglicky 23.6.13

Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.


Po všem tom vzrušení minulou sobotu při otvírání Malých Světů jsem si užila několik poklidných dnů. Jaká to radost sedět si v Malých Světech s vědomím, že nemusím dělat nic jiného, než se věnovat komukoliv, kdo se v muzeu zastaví.

Takže jsem měla možnost se soustředit na červnovou Výzvu Medvědího Domu. Výzvy zrovna nemiluju, ale mám ráda Medvědí Dům a skutečně jsem si užila  ten poslední, kterého jsem se zúčastnila, a když jsem viděla, že následují další literární citáty, pomyslela jsem si, že to stojí za pokus. 

Tedy Medvědi, musím se přiznat, že když jsem tuhle výzvu četla kdysi dřív, měla jsem utkvělou představu, že tyhle citáty jsou z Pýchy a předsudku (divíte se stejně jako já, jak jsem na něco takového mohla přijít?).  Protože jste laskavě nabídli alternativní citát z vybrané knihy pro případ, že by se váš původní výběr minul účinkem, měla jsem šťastný nápad si ten román nahrát na svůj Kindle a vzít si jej do muzea. Nejdřív jsem se naštěstí ještě jednou podívala na detaily vaší výzvy.....

Lekla jsem se, když jsem viděla, že jde o Janu Eyrovou.....
Ptáte se, proč jsem se ulekla? Nuže, vždycky jsem si myslela, že tuhle knihu nenávidím.   

Tedy Medvědi, drazí Medvědi, vážně vám chci srdečně poděkovat za tenhle výběr, poněvadž prozatím jsem si užila každičkou stránku.  Poprvé jsem Janu Eyrovou četla, když mně bylo asi12, zcela zřejmě příliš mladá na to, abych mohla tenhle román ocenit, a od té doby jsem se k té knize nepřiblížila (60 let!) Byla jsem ohromená vtipem a krásou tohoto příběhu. Myslím, že další věc, která mě v minulosti od tohoto příběhu odradila, je ta příšerně smutná a strašidelná scéna z filmové verze z roku1944, kde v prvních záběrech tragickyumírá mladičká Elizabeth Taylor.
  Právě jsem tu ukázku sledovala a k mému znechucení jsem si uvědomila, že scéna, která mně utkvěla v paměti od roku 1952, dvou dívek v hustém dešti mašírujících okolo nádvoří - episoda která má za následek smrt Elizabeth – se v knize vůbec nevyskytuje!

Tak či onak, vraťme se k výzvě vytvořit něco na základě inspirace z této knihy. Nakonec jsem zvolila jednu z vašich citací:

" Musel jsem
se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".







Proč právě tenhle citát? Prostě a jednoduše proto, že jsem nedávno získala celkem pěkné zrcátko (z levného českého obchodu, kde Butterfly kupuje všechny krabice a kde jsme koupily také hodiny do našeho muzea ) které jsem zamýšlela použít do nějaké scény. Je poněkud velké do domečku pro panenky, ale myslela jsem, že by se mohlo dobře výjimat na toaletním stolku, který tady stál po léta, a take je poněkud “přerostlý” do domečků pro panenky.


Pak jsem tedy samozřejmě potřebovala nějakou panenku, která by zírala do zrcadel, a tak jsem se vydala na lov jedné naší velmi roztomilé malé panenky, která vypadá spíše jako miniaturní  Sashas. Byla jsem si celkem jistá, že tyhle panenky zůstaly v Anglii spolu s naší sbírkou Sashas standartní velikosti, ale Butterfly mě ujistila, že jsou někde v Malých Světech.



Vyšplhala jsem se tedy na náš nejdelší žebřík a riskantně balancující na vrcholku, jsem se snažila ji vyhrabat z ovocných bedýnek, ve kterých  přechováváme panenky v národních krojích.  Tohle není právě sólo akt, a tak když jsem téměř na vrholu jedné bedýnky narazila na malovanou, dřevěnou holandskou panenku, rozhodla jsem se pátrání po mini-Sashas vzdát. Ta holandská panenka se mně stejně líbila víc....

Takže teď už jen zkombinovat všechny tři prvky a udělat zdařilou fotografii, která by odrážela (nebo raděj ne) ten citát "Musel jsem se projít před  zrcadlem; můj fascinovaný pohled bezděčně probádal hlubinu, kterou odhalilo ".



Musím přiznat, že ono se to snadněji řekne, než udělá. Snažila jsem se dosáhnout toho, aby se obličej panenky odrážel v zrcátku, které by se zároveň odráželo v zrcadle toaletního stolku.   

Ha ha. Tahle Panenka má vlastní hlavu. Pokaždé, když se mně podařilo nastavit správný úhel, Panenka buď svěsila paži, nebo zrcátko, nebo se překotila. Zkoušela jsem jí nastavit jak tváří tak i zády k toaletnímu zrcadlu. Snažila jsem se ji posadit  (a promarnila čas vyráběním polštáře pro židličku, která by jí posloužila jako sedátko, jenom proto, abych zjistila, že její sukně ten polštář naprosto zakryje). Snažila jsem se jí postavit.  


Žádná fotografie prostě nevypadala tak, jak jsem chtěla. Víte, jak složité je fotografovat odraz v zrcadle aniž by člověk zároveň vyfotil sám sebe nebo fotoaparát? Velmi složité.....


  













Nakonec jsem víceméně dosáhla svého, takže Medvědi, tady je můj příspěvek do červnové Výzvy.  





A přestože, jak jsem už řekla, výzvy mě vážně nezajímají – vlastně si jich obvykle nejsem ani vědoma – ale protože Náš Tvůrčí Koutek  Our Creative Corner má pro mě pevné rodinné vazby, tak mu věnuji pozornost. Když jsem si uvědomila skrze tu zrcadelní situaci, že má mnoho společného s jejich momentální výzvou, napadlo mě, proč bych se také nezapojila.   Přesto mám podezření, že v tom bude zase překážka – protože to není ve skutečnosti tvorba, ale choreografie....

Ze seznamu A obsahuje všechny tři položky, krajku, textilii a stuhu, ze seznamu B má dřevo, kov a jíl  (z jílu tuhnoucí na vzduchu jsou vyrobeny držák na papír a také na mýdlo) a ze seznamu C has lak na dřevo a barvu......

A co se týče té malované panenky -  vzdor její vzdorovitosti jsem si jí celkem zamilovala, a nevrátila jsem jí do ovocné bedýnky. Nemám nejmenší zdání kdy, kde, nebo dokonce proč se původně dostala do naší domácnosti, ale je opravdu roztomilá. Je klidně možné, že se v budoucnu zase někdy objeví v reportáži z Malých Světů.   


Děkuji, že ještě stále čtete a doufám, že se opět brzy shledáme. 


Tento příspěvek přihlašuji do House of Bears June Challenge




Sunday 5 July 2015

Konečně otevíráme ... první publikování 18.6.13


Česká verze mého blogu je  bohužel oproti té anglické značně opožděná, každý příspěvek totiž musí někdo nejdřív přeložit. Aktuální příspěvky tedy prosím hledejte v anglické verzi - proklik najdete nahoře na této stránce.


Zrovna mi došlo, že už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog, abych měla přehled, jak se vyvíjí cesta k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice - první příspěvek jsem publikovala 26.6.2012 Mně ale přijde, že už bloguju celou věčnost!


Tenhle příspěvek je na oslavu skutečného otevření Malých světů pro veřejnost. A proto mi přijde vhodné na tomto místě poděkovat všem, bez kterých by tato cesta zkrátka nebyla možná.


   Protože když se dnes rozhlídnu po Malých světech a vzpomenu si na podzim minulého roku a na letošní březen, jsem u vytržení z toho, co se nám v tom čase povedlo. 


  









Vzpomínáte si na tyhle fotky? 

Pořídila jsem je loni na podzim, kdy jsem si myslela, že se z toho chaosu nikdy nevymotáme. Ale díky prvotřídní pomoci mé kamarádky Lyndy určitý řád věcí nakonec zvítězil. Děkuji ti Lyndo.....




A potom můj syn a dcera s láskou (?) zabalili všechny domečky a stovky krabic od bot,









spolu se skříněmi a šuplíky, na kterých měly domečky v budoucnu stát. Všechno to naložili do dodávky a vyvalili se na cestu Evropou. A za laskavé pomoci dvou dalších přátel celý náklad složili na úhledné hromádky v nově vymalované místnosti. 

Děkuji, Alison (neboli Butterfly) a Adame, děkuji Paule a Simone a děkuji Pavle. 







A velké díky panu truhláři a malíři, kteří neskutečně rychle (je to fakt něco s porovnáním s anglickým klidným stylem. Zkuste v Anglii najít malíře, který by začal pracovat v pět ráno.) upravili a natřeli všechny skříňky a poličky ještě než jsem odjela v listopadu do Anglie. 

 Takže když jsme se s Butterfly v březnu vrátily, jediné co jsme musely udělat, bylo roztřídit tu ohromnou hromadu bůh ví čeho všeho, co jsem za čtyřicet let nashromáždila a odmítla to vyhodit, „protože by se to mohlo jednou hodit“. Musely jsme vybalit domečky, dost z nich opravit, jelikož to dost potřebovaly po dvanáctiletém pobytu v pavouky zamořené garáži. A pak všechno připravit na  otevření 11.5. a sbalit se, jelikož jsme ještě té noci odjížděly zpět do Anglie .....

S tím vším nám pomáhali i další. Mezi nimi i moje švagrová Mette, která přijela na čtyři dny, jen aby je celé prošila. Irmel a Bep z Nizozemí samy přišly na to, jak podoškovat střechu velké chaty (a pochopitelně i spoustu dalších věcí), a pak dvě Jany, které byly za „nekvalifikovanou pracovní sílu“ a bez reptání umyly ty nejšpinavější domečky ..... Tak Mette, dank u wel Irmel en Bep, diky moc Jany ....

 A pak veškerá „intelektuální“ práce, tím mám na mysli, celou výtvarnou část realizace Malých světů. Děkuji, Lauro, logo domečku a baner jsou úchvatné, text na letáčky a vůbec samotný název Malé světy, děkuju Ruth za překlady příspěvků na blog, letáčků, dopisů starostovi, popisků u domečků, prostě všeho, co bylo potřeba napsat řádnou češtinou a ne tím, čemu já říkám „má milovaná čeština“. Děkuju Heli, Jano, Jano, Mirko a Veroniko.

Muzeum hraček v Bethnal Green Houses je mi bez pochyby inspirací, takže pomoc bývalé kurátorky byla více než vítaná. Děkuji ti, Noreen. A děkuju Andree za její dva naprosto brilatní nápady, které se právě formují v Malých světech. Myší sága vznikla jen tvou zásluhou a baletní škola je další v pořadí ....

A nakonec technické věci na počítači a jednání s tiskárnou - děkuju Mel (zejména za tvou bezbřehou trpělivost, když jsem zapomínala, jak a kam ten baner chci a znovu ztratila tu zatracenou složku ....).

Bylo by úžasné, kdyby tihle všichni v sobotu dorazili na oficiální otevření, abych jim mohla poděkovat osobně. Ale bohužel nikdo ze skupiny „za mořem“ nemohl přijet, proto jsem byla moc ráda, že všichni z Čech se dostavili. Ten den bylo nádherně, myslím, že taky proto nepřišlo zrovna moc lidí. Poslední dobou bylo tak hnusně, že když konečně vylezlo sluníčko, lidi se chopili šance udělat nějakou práci na zahrádce, ale i tak to bylo úžasné.









 Podávala se káva (znovu děkuji Janám, které pracovaly už od brzkého rána). Jany roztřídily všechny pochutiny dovezené zpoza kanálu, irský Whiskey Cake, Tea Bread z Yorkshiru, anglický Malt Loaf a skotský shortbread. (Musím se přiznat, že jsem vycouvala z přípravy welšského Griddle Cake, abych měla odevšud něco). Všechny ňaminy byly nálěžitě opatřeny cedulkou, což předešlé noci způsobilo živou diskuzi mezi překladateli. Zjevně se v češtině nedá vyjádřit něco tak jednoduchého jako „Irish Whiskey Cake“ .... 


Pobíhali kolem tři lidi foťákama, ale já mám bohužel jen fotky z toho svého, a jelikož na většině jsem buď jenom já nebo domečky, tak bohužel ze samotné události jich moc není! 



Pronesla jsem pár slov svou „milovanou češtinou“, abych poděkovala všem, které jsem zmínila výše, a také abych poděkovala městu Bavorovu za jeho podporu. Starosta také řekl pár slov (řádnou češtinou - aspoň myslím). A taky jsem dostala spoustu dárků, které jsem vážně nečekala.






Víno, čokoládu a květiny jsem odnesla domů a krásné orchideje zdobí okenní římsu v Malých světech a vypadají kouzelně. 

Tak jsme úspěšně dokončily další etapu naší cesty. Děkuji vám všem, že po ní jdete s námi a doufám, že v tom budete i nadále pokračovat, ať nás zavede kamkoliv ....


Saturday 7 February 2015

Kde je Butterfly, když jí potřebuješ? Poprvé publikováno anglicky 13.6.13

 Dobrotivý bože – mí přátelé a rodina vědí, jak náročný byl můj včerejšek v Malých Světech.


 Začalo to tím, že jsem tam musela být v 8 ráno, protože kdosi z místní radnice měl přijít uvolnit mříž na mých zadních dveřích (pořád ještě nevím, jak bych tu věc na dveřích, které tady říkají mříž, měla pojmenovat anglicky), a tak to šlo stále k horšímu,

s těmi nejnenáviděnějšími aktivitami, které se hromadily, abych se do nich mohla pustit. 


Byly to tyhle (bez pořadí důležitosti)
1)Čekat na někoho, kdo nepřijde....2)Snaha ustříhnout rovnou linii.....3)Něco změřit a potom to ustříhnout, aby to pasovalo…..4)Najít nejúčinnější způsob, jak použít  6 obrovských průhledná plastová desky k zakrytí domečků nejrůznějších tvarů a velikostí.  

Kdokoli přišel s pořekadlem "dvakrát měř a jednou řež" žil ve světě snů. Můj slogan by byl "nesčetněkrát měř a nesčetněkrát a pak ještě jednou řež".

Já jsem nikdy neuměla stříhat rovně, ale když se jedná o kus papíru, tak na tom tolik nezáleží. Jeden může vždycky začít znovu. Pokud je to kus drahé desky velikosti 84 x 59cm, který jsem schválně přivezla z Anglie na zakrytí domečků, k ochraně před všudypřítomnými prsty prachu, tak je to poněkud nervydrásající.  


První dva kusy šly hladce, protože každý přikryl jeden domeček. S pomocí stolu, který, jak jsem usoudila, je dokonale pravoúhlý, a dlouhého dřevěného tentononc (povšimněte si mého odborného jazyka) jsem zvládla ustříhnout pokrývky pro dva největší domky - Colonial a Cape Cod – oba k vidění zde. 


Když tedy říkám hladce, tak to není tak docela pravda, protože na domku Colonial, prvním, do kterého jsem se pustila, jsem zjistila, že umím měřit asi tak dobře jako předtím, znovu a opětovně chybně.  Nakonec jsem dopadla tak, že jsem odstříhávala kousíčky, abych to srovnala. S domkem Cape Cod to šlo poněkud líp, a byla jsem docela pyšná na svou nově nalezenou schopnost stříhat rovně. Neříkejte to, prosím, Butterfly, nebo už pro mě nikdy nic nenastříhá.  

Okamžik, kdy jsem jí opravdu nutně potřebovala, mnohem naléhavěji, než ti herci ve Stratfordu, se kterými momentálně pracuje nastal, když jsem došla k malým domkům, které nespotřebují každý celé kus.  To jsem totiž potřebovala pracovat s každým deska úsporně. Ti, kteří se mnou po léta pracovali vědí, že matematika není moje silná stránka. Stejně jako vizuální představivost a převracení tvarů z rubu na líc.

Strávila jsem mnoho času chozením tam a zpět, měřením a přeměřováním a pak sečítáním délek a šířek ve snaze najít nejefektivnější kombinaci. Měla jsem radost z toho kusu, který měl zakrýt dvouposchoďový obchodní dům Tyger Tyger  (hádejte, co tam prodávají?) a ještě jeden domek, teď jsem zapomněla, který. Nastříhala jsem na Tyger Tyger a potom jsem strávila půl hodiny ve snaze jej zakrýt, jak jsem si naplánovala, než jsem si uvědomila, že je to nemožné. Zoufalství! A zničený cely kus průhledná plastová deska! 



Takže více matematiky a měření a pobíhání kolem, až jsem málem padla. Ale nakonec to dobře dopadlo, a nechci se vychloubat, ale -  všechno je střiženo rovně a proplýtvala jsem velmi málo. Vlastně jen tolik, kolik je zrovna potřeba na okna v Cape Cod a Essex Pub, která čekají na sádrovou omítku. 



Dnes tady už byl starosta, aby se porozhlédl kolem před oficiálním sobotním otevřením – jeho první návštěva – a já jsem právě riskantně visela na vrcholu žebříku ve snaze nacpat věci do už tak přecpané horní police. Slíbil, že v sobotu pronese krátký projev při příležitosti otevření Malých Světů. 

Já mám také co říci, především poděkování všem, kteří mně podpořili v tomto dobrodružství, jen se nemohu rozhodnout, mám–li riskovat mou "roztomilou češtinu" jak to kdosi jednou popsal, nebo požádat o pomoc někoho z přítomných přátel, jednoho z mnoha, kteří jsou zvyklí přispěchat na pomoc ve chvílích, když potřebuji být nejen srozumitelná (což obvykle není problem), ale troche víc elegantní nebo přesná ve svém vyjádření. 


Slíbila jsem vám nahlédnutí do Dětského koutku, takže tady to máte, s několika záběry před a po. Jak můžete vidět, není příliš velký, ale zdálo se mně nesprávné ukazovat sbírku domečků, kterých se malí návštěvníci nesmějí dotknout, aniž bych jim nabídla alespoň něco, s čím by si skutečně mohli hrát...




 





Zapomněla jsem zmínit další nenáviděnou aktivitu -  práci s materiálem.  Potřebuji závěs k oddělení prostoru s umyvadlem, a tak jsem strávila několik týdnů  pátráním po tyčce, která by byla dostatečně tenká, aby se vešla do závěsných háčků, které jsem už koupila. Tento týden jsem objevila tyč – a okamžitě ztratila jeden z háčků. (Jeden jsem nosila s sebou, když jsem sháněla tu tyč.) Když jsem jej ani po prohledání všech možných kapes, tašek, koutů a skulin nenašla, snažila jsem se zakoupit nové háčky. Ve vesnici jsem neměla štěstí, tak jsem vyrazila do nejbližšího města.   

Mezitím jsem s těžkostmi poměřila ten obrovský závěs z Ikei, který potřebuje být ustřižen, a s hrůzou jsem se chopila nůžek. Není docela tak rovný, jako ta celuloza, ale můžu si s tím pohrát, až to budu sešívat. Šití z duše nenávidím! Když se kdysi ve škole ptali, kdo má zájem o extra sobotní lekce šití, zalezla jsem pod lavici. Já tedy rozhodně ne.....


A hádejte co – jak jsem tak později seděla v autě před domem, napadlo mně zkontrolovat kapsu své bundy, která ležela na zadní sedačce, a ejhle – ten ztracený háček byl tam!  Přísahám, že jsem tu bundu na sobě neměla od té doby, co jsem začala shánět tu závěsnou tyč.......


Takže dnes jsem zavěsila závěs. Ten jeden steh, který jsem se naučila předtím, než jsem zalezla pod lavici, byl stehovací, takže se obávám, že to je všechno, co jsem s tím závěsem udělala.  V srpnu mne přijedou navštívit zkušené švadlenky – a tohle by byla změna oproti vyspravování mého oblíbeného letního županu, který už odmítají nadále záplatovat .....


Takže pro sobotní zahájení je vlastně všechno připraveno, včetně uskladnění všech pracovních materiálů, které, jak si někteří z vás možná budou pamatovat, jsme byly schopny mít velmi pohodlně rozprostřené
 po devět týdnů, kdy jsme pracovaly na domečcích.  Teď už ale ne – všechno je úhledně uklizeno pod pracovními stoly a  odděleno zástěnou od Dětského koutku ....., 

Tohle povídání se nakonec rozrostlo v mnohem delší příspěvek, než jsem zamýšlela, takže ještě na závěr, zde je několik slíbených fotografií našeho "nového" výkladu. Bohužel jej skutečně nelze vyfotit zvenčí  - všechno, co z toho vzejde, je můj odlesk ve skle – takže tady máte alespoň zběžný pohled zevnitř. 








Ještě jednou děkuji, že mně doprovázíte při mém dobrodružství – a velmi se těším na oficiální Otevírací den v sobotu, jen mně mrzí, že Butterfly  u toho nebude, abychom se mohly podělit o tu radost, že Malé Světy konečně ukážeme světu. Naše dobrodružství ale pokračuje – máme ještě příběhy o mnoha domečcích a práci na mnoha dalších a tak doufám, že také vy mě budete dále doprovázet na mé cestě.