Wednesday 26 November 2014

Kam se ten týden poděl? Poprvé publikováno anglicky 19.05.2013


 Život ve dvou zemích má jak své klady, tak zápory. Klady jsou více než zřejmé, setkání se se dvěma odlišnými kulturami, přátelé v obou zemích, kteří jsou mi štěstím i požehnáním. A také požitek z toho, že se můžu naučit další jazyk, "získat druhou duši", jak říkají Němci. Popravdě řečeno, je to pro mě čest, že mohu žít tyto dva životy v rámci omezení jednoho života (v mém případě už 71 let, a někdy je to na mně znát, i když to dost nerada přiznávám).

Nevýhodou ovšem je přesun z jedné země do druhé, který může člověk pořádně pomotat, zejména pokud k němu dojde ve spěchu. Proto sem a tam raději jezdím autem, mám tak mezi těma dvěma životy trochu prostoru. A mám také veliké štěstí, že mohu cestou využít "přetlakovou komoru", kterou je domov jedné z mých nejbližších a nejdražších kamarádek. Nádherným řízením osudu žije přibližně na půli cesty mezi Českou republikou a Anglií. A jak ona tak její manžel jsou opakovaně ochotni umožnit mi (i mým dalším blízkým) přístup do téhle přetlakové komory, kde se můžu zhluboka nadechnout a přepnout do druhého modu. Za to jí náleží mé velké a vřelé díky.

 Tohle všechno by mělo vysvětlit, proč ještě nejsem zpátky a nehlásím novinky o prvním otevření Malých světů pro veřejnost. Děkuji všem, co mi před několika týdny přáli na otvíračku hodně štěstí. Ten samý večer, kdy jsme otevřely, jsme se s Butterfly vydaly na cestu zpátky do Anglie. Cestou jsme strávily dva dny v přetlakové komoře a do Anglie jsme dorazily minulé úterý pozdě večer. Od našeho příjezdu se snažím nacpat do svého harmonogramu veškeré návštěvy doktorů, nákupy věcí do Malých světů, přípravu pěveckého workshopu s
Andreou. (Čtenáři si ji jistě vybaví, jelikož často a velice kreativně komentuje moje příspěvky a je v podstatě zodpovědná za celou myší ságu). A navíc ještě musím myslet na to, že až přijedu příště v září, bude to už naposled, do domu kde jsem žila čtyřicet let. Budu muset všechno zabalit a připravit na stěhování. Do končin, mě doposud neznámých ...

 První otevírací den upadl trochu v zapomnění, i když jsme o něm s Butterfly dost mluvili cestou. Protože jsme si to úžasně užily.


V České republice všechno začíná už časně z rána. Do Malých světů jsme dorazily ve čtvrt na osm a chvíli po nás i naše největší fanynka a kamarádka Jana, která nám byla velkou oporou během celého procesu přípravy.




Okolo půl osmé dorazila první vlna návštěvníků, většina jich přišla z farmářského trhu přes ulici. Zjistili jsme, že budeme muset pořídit stojan na deštníky

Je zvláštní, že celý den lidi chodili ve vlnách. V jednu chvíli byla místnost úplně prázdná a pak z ničeho nic, narvaná k prasknutí



 Bylo moc příjemný, když se někdo objevil, pak zmizel a potom se objevil znovu i se členy rodiny.

 Je dost hloupé, že nikoho nenapadlo přesně spočítat, kolik přišlo lidí. Ale do místnosti se vejde tak 15-20 lidí a jsem si jistá, že do čtyř, co jsme měly otevřeno, se naplnila a vyprázdnila minimálně šestkrát.



Někteří se přišli jen podívat, co nového se v Bovorově objevilo, ale my byly vážně nadšené, jak moc se návštěvníci bavili a zajímali o věci. Ptali se na spoustu otázek, fotili a chtěli vědět, jestli budu příští rok pořád nějaké workshopy ....

 Velký domeček pro panenky značky Walmer, který je chloubou celého muzejka a stojí sám na čestném místě na konci místnosti, byl velmi oblíbený a lidé dokonce stáli frontu, aby si ho mohli pořádně prohlídnout.












Nepopiratelně ale nejvíc zazářil Myší domeček, který obdivovali dospělí i děti. Domeček je teď postavený na dřevěné točně. A navzdory cedulkám, které návštěvníky vyzývají, aby na nic nesahali, u Myšího domečku je cedulka s nápisem "Můžete opatrně otáčet". Maximilián a jeho společnostkočovných myšek si všechnu tu pozornost náležitě užívali ....






Mám podezření, že už se chystají další Maxmiliánova dobrodružství ....





Novou výstavu v okně jsme odhalily večer před otvíračkou, bohužel jsme zapomněly ji vyfotit. A když jsme si vzpomněly, už jsme se připravovaly na odjezd do Anglie a světlo v sobotu večer nebylo ideální. I když bych sem ty fotka ráda dala, žádná za to bohužel nestojí. Jediné co je na nich pořádně vidět, je odraz Butterfly s foťákem v ruce a za ní naše naložené auto. Slibuju, že pořídím nějaké pořádné, až se přibližně za týden vrátím do Malých světů a dám je online.

 Do té doby vám poděkuji, že sledujete tuhle moji cestu a těším se na vaše komentáře. Je vždycky moc příjemné si přečíst, že se lidem blog líbí. 

Saturday 22 November 2014

Děkuji ti Butterfly - poprvé publikováno anglicky 10.05.2013

Zítra večer odjíždíme spolu s Butterfly do Anglie, kdy já tam strávím deset dní a Butterfly přinejmenším tři měsíce. Proto se mi zdá příhodné, abych vás v předvečer našeho odjezdu a zároveň předvečer prvního otevření Malých světů pro veřejnost odkázala na web Butterfly Words and Pictures. Můžete tam najít přehled, čemu se věnovala posledních devět týdnů. Kdyby tu nebyla, rozhodně bych to všechno nezvládla a tímto jí moc děkuji za její kreativitu, houževnatost a schopnost vidět věci v jiné perspektivě! Bude mi neskutečně chybět. (Pro ty z vás kdo to neví, je to moje dcera  ....)


Ale dřív než vám dám odkaz na stránku, ještě nejnovější informace o myškách. Když jsme se s nimi viděli naposledy, zrovna se chystaly nastěhovat a otravná prasátka se zuby nehty držela na zádi vozu. Teď už dorazila až k předním dveřím a zjevně zvažují, co dál. Možná začnou zničehonic zpívat vánoční koledy? 

Je dost možné, že kdyby najednou začala zpívat, tak by se dovnitř dostala, 


protože když nakouknete dovnitř, tak tam zrovna mají zkoušku dvě pěvecké skupiny. Maximilián osobně trénuje chlapce ze sboru, kteří mají problém udržet tón ...


a ve vedlejším pokoji Bezejmenný myšák piluje zpěv s mladšími myškami. Butterfly si nemohla pomoct a uvažovala, jak jsou asi obě místnosti zvukově odizolovány.









Mezitím panuje v domě klidná a veselá nálada.     


Mezitím panuje v domě klidná a veselá nálada.  



a většina dětí čeká, až jim připraví čaj 






a nahoře si hrají ti nejmenší.


A co prasátka?  No konečně šel někdo otevřít dveře......

Několik posledních dní jsem si hrála s malými, malinkatými věcičkami. Češi takovéhle činnosti říkají piplačka, nádherné slovíčko. 

Jsou tu například kytičky, které jsem dala dohromady z Britains Floral Kits (květinových potřeb). Válely se mi tu v krabicích už kolik let. Puristé mi doufám prominou, musím se přiznat, že je používám dost volně a z vlčích bobů a straček dělám vistárie a všechny je strkám spíš do vázy než na záhonu.  

Některé kytičky jsou vážně malinké, jak moc jsou malé vidíte na obrázku, kde je hlavička tulipánu vedle hrotu párátka.  

Takže si jistě umíte představit, že když mi některá upadne na hnědočervenou podlahu, tak nemluvím zrovna vybraně....


Kytičky budou vystaveny v novém okně, které odhalíme, až zítra otevřeme. A spolu s nimi tam budou i další "piplačky" - jeden model automobilu, s kterým jsem začala snad už před 20 lety, a který jsme dneska s Butterfly dodělaly.
                                                                                                          Zkuste si představit naše zděšení, když jsme zjistily, že na veškeré elektrické vedení, s kterým jsem, bůh ví kdy, tak piplala, teď máme napevno přilepit kapotu. Rozhodly jsme se nechat návod návodem a kapota zůstala odejimatelná, aspoň ji může šofér zvednout a opravit, co bude třeba...

A teď už vás čeká ohromný zážitek, protože vás odkážu na stránky Butterfly,kde uvidíte, co se jí všechno za posledních devět týdnů podařilo udělat. Věnuji jí tenhle příspěvek a mé srdečné díky a obdiv za to, co všechno zvládla - jen se podívejte!

Děkuji, že jste stále s námi na naší cestě. Ještě pořád nekončíme, takže doufám, že se vrátíte na blog, abyste si přečetli víc.


Wednesday 12 November 2014

Myši na pohybu - poprvé publikováno anglicky 6.5.2013

Malé Světy jsou v posledních dnech naplněny aktivitou. Myši vyslaly průzkumnou četuaby vybavila jejich nový dům, který dorazil a je  připraven pro své obyvatele. Ostatní domy jsou také v pohybu.

Nejdřív k myším – možná si pamatujete tenhle dům, 

který je nyní ‘svlečen’ do vkusné hnědi, která odhaluje mrňavoučký hlavní vchod, mnohem menší, než kterékoli z jeho oken. Má za sebou kompletní rekonstrukci, kterou můžete zahlédnout na některých následujících fotografiích.



Když průzkumná četa - která je očividně sestavena z personálu, poněvadž všichni jsou oblečeni v jakýchsi uniformách, vybrala závěsy, koberce a lůžkoviny, nastal čas pro příjezd jejích šéfů, kteří,  jak můžete vidět, dorazili stylově a poněkud ve spěchu.


Rázně zastavili těsně před novým vchodem (a arkýřovým oknem, které ukrývá – obrázek bude následovat) a připravili se na převzetí svého nového domu. 









Služebnictvo bylo zatím v jednom kole s věšením závěsů a rolet a pokládáním koberců a leštěných podlah.  



Mám podezření, že ti dva, co se už povalují na kanapi ve Francouzském obývacím pokoji, jsou otravné dospívající myši, se kterými se Maximilian nechtěl cestou zlobit. 




Maximilian je samozřejmě velmi slavný myšák, bývalý toreador, který po odchodu na odpočinek vytvořil skupinu účinkujících myší, které se sem přišly nastěhovat. Všimněte si, že nyní je namísto v červeném županu oblečen ve žlutém fraku.....

Bezpochyby uslyšíte víc o jeho slavné skupině účinkujících myší – může například dojít k potížím, jestliže se stopujícím prasátkům, prchajícím zřejmě před otravným vlkem, podaří nastěhovat se do myšího domu.....


Zatímco myší stěhování bylo v pohybu, Butterfly a já jsme se stěhovaly v realitě, z pracovního režimu do výstavního, když jsme se přípravovaly na sobotní Otvírací den. Tím se věci pochopitelně dostaly znovu do zmatku, když jsme je z krásných pracovních polic sbalily do ovocných bedýnek, zatímco jsme se snažily nacpat nářadí a barvy do stísněného prostoru. Ovšem pouze přechodně, do místa, které výhledově bude dětským koutkem.....
To bylo včera.



Dnes jsou všechny domečky a regály, a jedna z těch velkých BBC polic, na které na konec stály, zase v pohybu.   Butterfly se dočista překonala se spoustou dřiny. Už uspořádaný pokoj byl najednou zavelený hromadami polic a sotva jediný domek zůstal na původním místě.

Na konci vyčerpávajícího dne však všechno našlo své místo.



A ten velký viktoriánský Walmer domek – o jehož procesu obnovy budete moci číst v příštím příspěvku – zaujal překvapivou pozici u hlavního vchodu spolu s budoucím obchodním domem. Obchodní dům je naštěstí na kolečkách.....Fotografie budou následovat až bude všechno na správném místě.

A konečně lesní, žábami‘zamořená’ výstava, byla odstraněna, a výkladní skříň je zakrytá, aby mohl být později v týdnu odhalen nový výklad.   


Děkuji, že mne stále ještě doprovázíte na mé pouti – a jste zváni i k budoucím dobrodružstvím.......

Sunday 2 November 2014

Zatracené panty!! Původně zveřejněno 24.04.2013 pod anglickým titulem "Unhinged!", což je slovní hříčka v angličtině

Dobrý bože, čas letí jako bláznivý. Už velmi brzy budeme poprvé otevírat pro veřejnost (11. května – pouze na jeden den, ve stejnou dobu, jako místní Farmářský trh) a ten samý večer zamíříme zpět do Anglie. 

Já se vrátím do Bavorova za nějakých deset dnů, ale bez jedinečné pomoci Butterfly, která dnes slaví narozeniny tím, že nejde do Malých Světů.  Namísto toho následuje svou druhou profesi  a právě v tuhle chvíli nahrává mluvený komentář v bývalém chlévě. 

V Malých Světech se toho děje tolik najednou, takže je stejně komplikované napsat tenhle příspěvek, jako ten před ním. Téměř jsme vyčerpaly seznam úkolů pro naše ochotné, ale "nezkušené " pomocníky a nyní už máme před sebou pouze činnosti, které vyžadují "velmi zkušené" pomocníky z řad mých přátel a příbuzných. 

Má švagrová Mette, která má úžasnou sbírku miniaturní pokojíček, lemujících celou jednu stěnu ve vstupní hale svého domu, a která píše pro magazine Dolls House and Miniature Scene, po několik posledních dní kouzlí s jehlou a vytváří mrňavý, hebký nábytek. Butterfly ani já neumíme zacházet s jehlami, nití ani látkami, takže Mettina dovednost je k nezaplacení. Postele ve velkém Walmeru jsou ustlány, stejně jako bývalý oranžový bungalov, který je také přeplněný krásnými hedvábnými  polštáři. Uvidíte je ve správný čas, až tyhle domečky budou odhaleny.















Prozatím je zde k nahlédnutí jeden z jejích výtvorů, v měřítku 1:24 maličký růžový Fairfield (poloviční velikosti, než je většina mých domků).



Na obrázku vlevo stojí vedle Myšího Sídla, které má novou střechu a už jen čeká na novou venkovní tapetu. Ještě jednou si povšimněte toho mrňavoučkého hlavního vchodu...to se totiž všechno brzy změní. Tedy určitě alespoň zvenčí. 








Prozatím, uvnitř, myši mají pré….








rozhodují se, jak vybavit interiér… 

















Tolik možností, a tak málo času na rozhodování…












protože Mette musí vyrobit lůžkoviny a závěsy před odjezdem do Anglie. 



Název toho příspěvku mně napadl, protože jsem strávila dva dny ve snaze dát do pořádku naše dveřní panty. Náš budoucí obchodní dům je neblaze poznamenán tvůrcem s velkými ambicemi, který ovšem postrádal praktické dovednosti. Máte–li například velký, těžký kus dřeva, není vůbec dobré snažit se upevnit jej dvěma malými panty… 



Nepomůže ani snaha připevnit pant ke kusu dřeva, který je prožraný a samá díra a celý ulepený od neúspěšných pokusů přinutit pant, aby zůstal na správném místě.



Takže vybavená pěknými, dlouhými klavírovými závěsy (přihlaste se, kdo ví, že se takhle jmenují dlouhé panty – já to nevěděla) jsem se snažila vyřešit situaci ve dvou domech. Bohužel jsem prostorově handicapovaná a neumím se orientovat v obracení rubu na líc, takže jsem schopna našroubovat pant nesprávně, pak jej odšroubovat, protože dveře nejdou zavřít, obrátit jej a našroubovat ten stejný pant opět špatně.


Grrrrr......na konci druhého dne jsem byla připravená, v nejlepší české tradici, s vřískotem všechno vyházet z okna. Opustila jsem tedy celý pantový horor, abych jej předala dovedné holandské kamarádce, která přijede v pátek.
Má velmi šikovné ruce …. ještě o tom neví, ale jedna z věcí, které na ní čekají, je velká došková střecha na anglickém venkovském domě. Časem očekávejte také fotografie ....

Děkuji, že mně dosud provázíte na mé pouti. Těším se brzy zase na shledanou. Prozatím odcházím za trochou zahradničení (v životní velikosti) dokud ještě svítí sluníčko.......