Život ve dvou zemích má jak své klady, tak
zápory. Klady jsou více než zřejmé, setkání se se dvěma odlišnými kulturami,
přátelé v obou zemích, kteří jsou mi štěstím i požehnáním. A také požitek z
toho, že se můžu naučit další jazyk, "získat druhou duši", jak říkají
Němci. Popravdě řečeno, je to pro mě čest, že mohu žít tyto dva životy v rámci
omezení jednoho života (v mém případě už 71 let, a někdy je to na mně znát, i
když to dost nerada přiznávám).
Nevýhodou ovšem je přesun z jedné země do druhé, který může člověk pořádně pomotat, zejména pokud k němu dojde ve spěchu. Proto sem a tam raději jezdím autem, mám tak mezi těma dvěma životy trochu prostoru. A mám také veliké štěstí, že mohu cestou využít "přetlakovou komoru", kterou je domov jedné z mých nejbližších a nejdražších kamarádek. Nádherným řízením osudu žije přibližně na půli cesty mezi Českou republikou a Anglií. A jak ona tak její manžel jsou opakovaně ochotni umožnit mi (i mým dalším blízkým) přístup do téhle přetlakové komory, kde se můžu zhluboka nadechnout a přepnout do druhého modu. Za to jí náleží mé velké a vřelé díky.
Tohle všechno by mělo vysvětlit, proč ještě nejsem zpátky a nehlásím novinky o prvním otevření Malých světů pro veřejnost. Děkuji všem, co mi před několika týdny přáli na otvíračku hodně štěstí. Ten samý večer, kdy jsme otevřely, jsme se s Butterfly vydaly na cestu zpátky do Anglie. Cestou jsme strávily dva dny v přetlakové komoře a do Anglie jsme dorazily minulé úterý pozdě večer. Od našeho příjezdu se snažím nacpat do svého harmonogramu veškeré návštěvy doktorů, nákupy věcí do Malých světů, přípravu pěveckého workshopu s Andreou. (Čtenáři si ji jistě vybaví, jelikož často a velice kreativně komentuje moje příspěvky a je v podstatě zodpovědná za celou myší ságu). A navíc ještě musím myslet na to, že až přijedu příště v září, bude to už naposled, do domu kde jsem žila čtyřicet let. Budu muset všechno zabalit a připravit na stěhování. Do končin, mě doposud neznámých ...
První otevírací den upadl trochu v zapomnění, i když jsme o něm s Butterfly dost mluvili cestou. Protože jsme si to úžasně užily.
V České republice všechno začíná už časně z rána. Do Malých světů jsme dorazily ve čtvrt na osm a chvíli po nás i naše největší fanynka a kamarádka Jana, která nám byla velkou oporou během celého procesu přípravy.
Okolo půl osmé dorazila první vlna návštěvníků, většina jich přišla z farmářského trhu přes ulici. Zjistili jsme, že budeme muset pořídit stojan na deštníky
Je zvláštní, že celý den lidi chodili ve vlnách. V jednu chvíli byla místnost úplně prázdná a pak z ničeho nic, narvaná k prasknutí
Bylo moc příjemný, když se někdo objevil, pak zmizel a potom se objevil znovu i se členy rodiny.
Je dost hloupé, že nikoho nenapadlo přesně spočítat, kolik přišlo lidí. Ale do místnosti se vejde tak 15-20 lidí a jsem si jistá, že do čtyř, co jsme měly otevřeno, se naplnila a vyprázdnila minimálně šestkrát.
Někteří se přišli jen podívat, co nového se v Bovorově objevilo, ale my byly vážně nadšené, jak moc se návštěvníci bavili a zajímali o věci. Ptali se na spoustu otázek, fotili a chtěli vědět, jestli budu příští rok pořád nějaké workshopy ....
Velký domeček pro panenky značky Walmer, který je chloubou celého muzejka a stojí sám na čestném místě na konci místnosti, byl velmi oblíbený a lidé dokonce stáli frontu, aby si ho mohli pořádně prohlídnout.
Nepopiratelně ale nejvíc
zazářil Myší domeček, který obdivovali dospělí i
děti. Domeček je teď postavený na dřevěné točně. A navzdory cedulkám, které
návštěvníky vyzývají, aby na nic nesahali, u Myšího domečku je cedulka s
nápisem "Můžete opatrně otáčet". Maximilián a jeho společnostkočovných myšek si všechnu tu pozornost náležitě užívali ....
Mám podezření, že už se chystají další Maxmiliánova dobrodružství ....
Novou výstavu v okně jsme odhalily večer před otvíračkou, bohužel
jsme zapomněly ji vyfotit. A když jsme si vzpomněly, už jsme se připravovaly na
odjezd do Anglie a světlo v sobotu večer nebylo ideální. I když bych sem ty
fotka ráda dala, žádná za to bohužel nestojí. Jediné co je na nich pořádně
vidět, je odraz Butterfly s foťákem v ruce a za ní naše naložené auto. Slibuju,
že pořídím nějaké pořádné, až se přibližně za týden vrátím do Malých světů a
dám je online.
Do té doby vám poděkuji, že sledujete tuhle moji cestu a těším se na vaše komentáře. Je vždycky moc příjemné si přečíst, že se lidem blog líbí.
Do té doby vám poděkuji, že sledujete tuhle moji cestu a těším se na vaše komentáře. Je vždycky moc příjemné si přečíst, že se lidem blog líbí.