...nebo by to mělo být poslední léto s Rose? Dnes by moje kamarádka a sousedka Rose oslavila 104. narozeniny. Ti z vás, kteří sledují můj blog, vědí, že při těchto příležitostech, počínaje jejími 99. narozeninami, jsem pro ni vždy vyrobila speciální dárek a kromě loňského roku jsem o každém z nich napsala příspěvek na blog.
99. narozeniny - takových, jako jsi ty, bychom mohli mít tisíce!
100. narozeniny - ale žádná růže není jako ty....
101. narozeniny - Rosin pokoj
102. narozeniny - Už je to tady zase....
Loni nám covid zabránil být spolu v den jejích narozenin a já jsem vlastně využila propuštění ohrožených osob z izolace, abych se vydala na cestu do České republiky, odkud jsem se teprve před pěti dny vrátila po více než roční nepřítomnosti. Ale nechala jsem doma malý dárek a prosbu, aby Jo v ten den obdarovala Rose kyticí obřích slunečnic, což samozřejmě podle dohody udělala.
Rose nás bohužel v lednu letošního roku velmi lehce, uprostřed rozhovoru, opustila. Jak už jsem řekla, jsem teď zpátky ve Velké Británii, třídím obsah svého domku a přemýšlím, jestli tu chci zůstat, když už tu není Rose odvedle. Myslela jsem na ni, protože dnes by měla narozeniny, a protože věřím na náhody tak, jak věřím, ani mě nepřekvapilo, že jsem narazila na dárek, který by býval byl pro ni, i když se jí bohužel nikdy nedostal do rukou. Odkládala jsem napsání příspěvku o nové výloze, kterou jsme s věrnými přáteli před měsícem umístili do Malých světů; těžko by se našel vhodnější čas než udělat to právě dnes a spojit to s malou poslední poctou Rose k jejím narozeninám…
Rose milovala čas, který jsme spolu trávily tvořením věcí, zejména domečků pro panenky a divadla, které jsme sestavovaly.
Také jsme si s nimi hrály a Rose ráda spekulovala, kolik by mohla za dům vybírat nájemné. A vzpomínala na divadelní hry, které za svůj život viděla - vždycky jenom divadelní hry, ne muzikály, prosím! Takže se omlouvám za Deannu Durbinovou, která zpívala Poslední růži léta ve filmovém muzikálu Tři roztomilá děvčata vyrůstají.
Zdálo se mi vhodné použít verzi od současníků Rose (díky bohu existuje mnoho, mnoho nahrávek této písně) - možná je to film, který skutečně viděla v roce 1939, přestože je to muzikál!
Rose se celým jménem jmenovala Rosina Florence - přátelé a rodina jí obvykle říkali Rosie nebo Rose, takže když jsem hledala nějaký podobný dům nebo divadlo k sestavení, nemohla jsem tyhle v charitativním obchodě obejít.
Je mi moc líto, že je ať už z toho či onoho důvodu nikdy nedostala - trávily jsme spolu šťastné hodiny úsměšky nad módními články v Guardianu a snahou odhadnout směšné ceny stejně směšných oděvů. Tahle módní přehlídka by se jí líbila!
A byla velmi hrdá na to, jak se v pozdějším věku naučila plavat. Úplně ji vidím, jak se na plavbách, na které jezdívala, opaluje oděná v těch nejmódnějších plavkách.
Co se týče Rosie Flo´s kavárny - těžko bychom našli pohostinnější, osobu, která prostě ráda vařila pro své přátele a bavila je až do pozdních hodin. A pak připravila anglickou snídani s domácí marmeládou pro ty, kteří měli kocovinu - pravděpodobně včetně sebe.
Když skončila válka a a tím skončily její povinnosti jako členky Ženské pozemní armády, provozovala navíc jídelnu pro zaměstnance školky Rosedale. Do Rosie Flo´s kavárny je to už jen krůček!
Až se vrátím do svého muzea, plánuji pro Rose malý prostor - sestavím tyto stavebnice, budou tak vhodným doplňkem narozeninových dárků v jejím vlastním vzpomínkovém koutku v Malých světech. Vždycky říkávala, jak moc by si přála, aby to mohla vidět......
Doufám, že se vám tento poslední pohled do Rosina dlouhého a spokojeného života líbil - mnohem více o ní ovšem najdete na webové stránce věnované její památce na adrese: https://rosehoward.muchloved.com/
A nová výloha v Malých světech? No, musím se přiznat, že jsme trochu podváděli. Muzeum letos nebylo otevřeno, protože prostory jsou malé a kovidová omezení to z větší části zakazovala. Takže věrní přátelé – opět díky vám, Jano a Ondřeji - jednoduše jsem vyndala z regálů muzea jednu z běžných expozic a dala ji do výlohy. Myslím, že jsme tu mezeru něčím zaplnili - třeba si to budou návčtěvníci pamatovat, ale vzhledem k tomu, že v letošní sezóně neplánuji otevřít, si s tím příliš hlavu nelámeme.
Nicméně je to velmi vhodná scéna pro léto. Kompletní pláž s plážovými chatkami, obchodem s mušlemi, rybáři, kteří změnili řemeslo na sběrače mušlí, pečující o svého věrného osla, opalující se lidé, hrady z písku, lodě všech velikostí - dokonce i Bumpa-Julie show, jak tomu říkala Butterfly.
Bližší informace o Butterflyiných plážových chatkách naleznete zde.
Doufám, že se život pomalu vrací do normálu a já budu moci více přemýšlet o tom, co bude v Malých světech dál. Jak ti z vás, kteří sledují Batrfly, vědí, měly jsme hodně práce s opravdovým domem v České republice. Myslím, že už jsme téměř u cíle, což pro mě snad bude znamenat, že se budu moci opět soustředit na ovladatelný svět miniatur!
Prozatím vám opět děkuji za návštěvu blogu.
Moc děkuji Janě Vlčkové za překlad
No comments:
Post a Comment