Transport(y) potěšení...

Myslím, že překlad některých příspěvků bude výzvou pro vynikající program Deepl Translate, který mi nyní umožňuje umístit českou kopii každého příspěvku, aniž bych musel hledat někoho tak laskavého, kdo by ho přeložil za peníze.   Co to udělá například s nadpisem?  Určitě se v překladu ztratí slovní hříčka.   Lidé mé generace ve Velké Británii budou vědět, co s tím udělali Flanders a Swann!

Vzpomínám si, jak jsem je viděl v roce 1957 v divadle Fortune; také si vzpomínám, že jsem se smál tak, až jsem spadl ze sedadla.

Tento příspěvek se zaměřuje na novou výlohu ve Small Worlds.  Vánoce vyšlehala naše kamarádka Jana a my jsme je nahradili malým přikývnutím na Velikonoce (více uvnitř samotného muzea) a mou verzí transportů radosti, kterým dláždím cestu pomocí silniční mapy, kterou před lety vytvořila moje snacha Laura a syn Adam pro naše Playmobil městečko.  Funguje i pro Sylvanian Families....

Byla to poměrně snadná změna.  Motýlek je momentálně v Anglii, a tak skutečně kreativní expozice musí počkat na její návrat.  Ne, že bych zatím přemýšlel o dalším.  Mimochodem - to červené auto venku je můj plnohodnotný dopravní prostředek radosti.

Už mnoho let se do mé sbírky vedle jiných forem miniatur vkrádají i modely aut.  Jak jsem uvedl v minulém příspěvku, zájem o ně sahá hodně daleko. Vlastně až do mých čtyř let, kdy si jasně pamatuji, jak jsem jezdil s otcem od hračkářství k hračkářství a snažil se sehnat nějaká autíčka Dinky Toy. Ty se právě začaly po válce znovu vyrábět. Zpočátku jsme neměli štěstí a pamatuji si, že jsme si vymysleli písničku "Nikdy, nikdy Dinky Toys...", když jsme opouštěli další hračkářství s prázdnou.  Nakonec jsem jich díky tatínkově vytrvalosti měla spoustu, včetně jejich krabic, které jsem si i tehdy uchovala.   Teď už jsou bohužel všechny pryč.

Kromě jiných značek jsem shromáždil řadu modelů Burago v měřítku 1:18, převážně z německého Ebay, které jsou roztroušeny po domech v muzeu. Vím, že měřítko je příliš malé pro domy v měřítku dvanáct, ale pro Triangy je to fajn a vlastně je jen rád vidím v provozu.

Příliš malý pro dům operního pěvce!

Ale pro Triangs je to v pořádku

Modely jsou nádherně zpracované a je mezi nimi i světoznámý modrý Bugatti, se kterým ve 20. a 30. letech závodila první ženská vítězka závodu Grand Prix, Čechoslováčka Eliška Junková. Dožila se 94 let a zapsala se do historie automobilových závodů.

Po závodě a připraveni v boxech....

A jako pocta další české řidičce, mé matce, je zde také přehlídka vozů Jaguar, jedné z jejích životních lásek. 

Takto jezdila několik let....

...ale hádám, že by raději napodobila Junkovou (byly hodně staré) a řídila tuto....

Od doby, kdy byla v muzeu instalována nová okna, je téměř nemožné vytvořit expozici, která by nebyla rozdělena uprostřed, což může být velmi nepříjemné.  Při této příležitosti se to podařilo. Na jedné straně je řada menších modelů na všudypřítomných stojanech, u kterých jsem si oddechl, že jsem jich několik koupil, když se objevily v našem místním levném obchodě; mají cenu zlata. (Jako obvykle se omlouvám za kvalitu fotografií pořízených přes sklo.)

Jak vidíte, mnoho modelů vzešlo z automobilového průmyslu v jeho nejširší podobě - mimo jiné ze speciálních nabídek společností Shell, Mobil a Michelin

Největší chloubou je kartonový model mostu z konce 50. let 20. století, který vyrobila společnost Victory Industries se sídlem v Guildfordu. Jak je vidět z krabice, cena byla 6/6 (6 šilinků a 6 pencí). Bohužel samotná silnice zřejmě chybí, ale to nikdo nemusí vědět!

Jistě jste si všimli dalšího předmětu z 50. let stojícího před mostem. Další dávný nákup z blešího trhu, který čekal na svůj čas, aby se mohl objevit.

Jsem nadšený, že vlastním nejen šest domků Triang, ale také tento nádherný havarovaný vůz s funkčním jeřábem a stále připojeným přívěsem.  Konečně dostává příležitost se předvést!  Kdysi stál 29/6 (29 šilinků a 6 pencí), ale dnes se na aukcích sběratelských hraček objevuje poměrně často a výrobci by se divili, kolik se za něj platí.  Zvlášť když jsou kompletní s přívěsem a krabicí, jako je ta moje.

Jednou z historických hraček, která se do výlohy nedostala (není místo!), byl další nákup z blešího trhu, pravděpodobně zde v České republice nebo v Německu.

Jedná se o čerpací stanici Esso s omezeným parkovištěm na střeše a opět s boxem. Vyrobila ji v 70. letech německá firma AK Stelco, známá především svými poněkud podivnými (pro mé oči) modely aut. Stelco také vyrábělo celou řadu čerpacích stanic a vícepodlažních parkovišť, včetně tohoto docela působivého!  O něco lepší než ta moje ve skutečnosti....

Druhou polovinu okna zabírají stavebnice různých druhů.

S potěšením mohu říci, že jsme mohli ukázat, že pro stavebnicovou tvorbu lze použít nejen plast, protože jsme měli k vidění modely ze dřeva, plastu.....

• 
  

...kov

....a na dalším čestném místě tenká karta. 

Tento nádherný vůz postavil – ano, pokud sledujete můj blog, jistě jste to uhodli – Colin Rose, známý díky orlovcům a papírových modelů hradů a zámků. A nesmíme zapomenout ani na tři skvělé domečky pro panenky, které vyrobil pro Malé světy

V zadní části výlohy se nachází inspirace pro píseň od Flandersa and Swanne, která uvedla tento příspěvek. Samotný Transport of Delight, světoznámý zářivě červený londýnský Omnibus v měřítku

 1/24 od firmy Revell. (Projděte si odkaz, abyste viděli, kolika kouskům plastu člověk čelí u tohoto modelu!)

Stále je úhledně zabalená v krabici a čeká na ten "jeden den", který k mému koníčku tolik patří. "Jednoho dne postavím ten dům, namontuji modelovou železnici, sestavím tu stavebnici....".  Uvědomuji si, že ve svých 81 letech mám před sebou jen omezenou zásobu "jednoho dne". Heigh ho.

Ve skutečnosti mám tři velké krabice krásných historických autíček ze stejné série jako to, které stojí před viktoriánským domečkem pro panenky ve Walmeru. Všechna čekají, až ten jeden den přijde. Tohle, doplněné o paní (dá se to tak říct??) a šoféra, je zatím jediné, které bylo vyrobeno.

Motýlek a já jsme to dělali před několika lety a strávili jsme hodiny na motoru, kde každý drát musí být připojen ke své svorce.  Představte si naše zděšení a nedůvěru, když jsme si přečetli závěrečný návod v této části: "Nyní přilepte kapotu motoru".  To jsme neudělali!

Před dvěma týdny se ve vesnici konal jarní jarmark a při takových příležitostech se vždy otevírají Malé světy, a to i mimo sezónu.  Protože hlavním tématem jarmarku byly Velikonoce, umístil jsem do samotného muzea malou výstavu a do výlohy jsem trochu nevhodně umístil velikonoční strom.

A tak, protože se Velikonoce kvapem blíží, zanechávám vám sérii velikonočních pozdravů v podobě fotografií a všem přeji příjemné prožití svátečních dnů, nebo jak bychom to tady v Čechách řekli:

"Přeji vám sezonu plnou pohody, radosti a krásného počasí. 

Veselé Velikonoce!"

"I wish you a season full of well-being, joy and beautiful weather. 

Happy Easter!"

Doufám, že se brzy zase uvidíme a děkuji za návštěvu!

Dřevěné(á) srdce

Kdysi dávno, hodně dávno, seděla malá holčička přilepená ke starobylé televizi - víte, takové té s malou zaoblenou skleněnou obrazovkou a obrovskou lesklou dřevěnou skříňkou kolem ní.  Taková, jako je tahle...  

V té době nebylo moc na co koukat - časy sledování byly přísně omezené a dokonce zahrnovaly hodinu, hned po každodenní dětské hodině (ano, jen jednu), kdy se vůbec nic nepromítalo, aby se děti mohly bez rozruchu uložit ke spánku.  

Ale od roku 1946 (už jsem říkal, že se naše holčička narodila v roce 1942?) se každý den v 17 hodin dělo něco kouzelného.   Na černobílou obrazovku vyklusala jedna z prvních televizních hvězd - a byla to loutka. 

Od té doby byla naše holčička závislá na panenkách tančících na provázcích.

(Není divu, že si její rodiče mysleli, že se jí bude líbit Disneyho film Pinocchio. Byli však na omylu a během této hrůzostrašné scény ji museli z kina vynést s kopáním a křikem).

Od loutek ji to však neodradilo a její - nebo bych měl říct na rovinu? - mou sbírku začala v den mých třináctých narozenin, kdy jsem dostala darem Pelhamovo loutkové divadlo a několik loutek, včetně Sandyho McBoozla, opilého Skota sedícího vpředu a uprostřed, a odpovídající staré dámy.   

Vzpomínám si, jak jsem s touto dvojicí v roce 1955 na internátě sehrál scénku na motivy balady "Get up and Bar the Door" (Vstaň a zabarikáduj dveře.) 

Nebesa vědí, kde jsme na něj narazili.  Pokud to pomůže, zde je písemná verze!

Měl jsem poměrně velkou sbírku Pelhamových loutek, ale bohužel mi zůstaly jen dvě nebo tři.  Ne že bych je měl nějak zvlášť rád, ale jsou teď docela cenné. Bohužel šly stejnou cestou jako všechny mé hračky Dinky, které pro mě sbíral můj otec od roku 1946, kdy byla obnovena poválečná výroba, až do své smrti v roce 1952.  Nebezpečí mnohem mladšího sourozence!

Ale další sbírka loutek vznikla při mých týdenních návštěvách Prahy asi před dvaceti lety.  Jezdil jsem tam jednou týdně ze své jihočeské vesnice učit hrstku žáků Alexandrovu techniku - AT byla tehdy v Česku víceméně nová. Pokaždé, když jsem tam byl, jsem navštívil malý trh poblíž Wencelasova náměstí a zamiloval jsem si krásné (a cenově velmi výhodné) loutky u jednoho konkrétního stánku.  Popovídala jsem si s příjemnou majitelkou, která mi řekla, že je vyrábí se svou sestrou, přičemž používají formy a mnohé z nich si pak šijí samy. Přestože je v Praze nepřeberné množství obchodů s loutkami, tyhle mě obzvlášť oslovily a začala jsem je sbírat. 

Obchůdků a stánků s loutkami je po celé České republice skutečně mnoho a mnoho, protože tradice loutek zde sahá opravdu hodně daleko.  Existují muzea věnovaná historii zájezdových loutkových souborů a výrobcům marionet. V našem nejbližším městečku Prachaticích vlastně sídlí Národní sbírka a zejména v tomto ročním období stále vystupují po městech a vesnicích kočovné soubory.

Jaké lepší téma pro vánoční výlohu než předvést některé ze svých loutek?  A co by se k jejich předvedení hodilo víc než neobyčejné divadlo, které před 18 lety vytvořili moje snacha Laura a syn Adam k prvním narozeninám mé vnučky?  Samozřejmě nechybělo ani představení - Butterfly má dodnes scénář, který napsala ke hře, kterou s Adamem hráli.    

Divadlo bylo po většinu této doby ve skladu, ale přišlo spolu s poněkud rozhořčenými loutkami..... 

....když jsem se loni v prosinci konečně přestěhoval do České republiky. Bohužel se celé divadlo nevejde do výlohy a bohužel nemám žádné fotografie jeho původní inkarnace.   Jeho základem byl skládací regál a bylo navrženo tak, aby uvnitř mohli stát dva loutkoherci, aniž by je bylo vidět - vysoce geniální.  

Bohaté opony a kulisy namalovala Laura, jejíž miniatury se již objevily v Malých světech, a právě horní část divadla jsme mohli použít ve výloze.

Přestože hlavní materiál je jen z lepenky, vše se docela dobře zachovalo a možná jednou budeme moci uspořádat kompletní představení s využitím celého divadla.

Prozatím vám však můžeme nabídnout jednoduchou inscenaci - nepomohlo nám ani to, že okna muzea už nejsou rozdělena na dvě třetiny/jednu třetinu, ale rovnou uprostřed, což má dopad na jakoukoli centrální expozici, ale tentokrát opravdu nebylo jiné cesty, jak ji postavit. 

Stavba byla rozhodně složitá - Butterfly vše umístil na podlahu Malých světů a loutky nainstaloval... 

....a zjistil, že při umísťování do okna zasahují do původního plánu prostorové omezení.   Musela to znovu promyslet a několikrát strávila hodiny předěláváním, než bylo vše v pořádku.

Nakonec se ale opona zvedla a na jevišti se objevila ikonická česká postavička Krakonoše.....

Dokáže někdo vyřešit záhadu párků?

....duch nebo vládce hor, kterého pokouší věčně obávaná stařena s lesklým červeným jablkem, které najdeme v mnoha pohádkách. 

Osamělý drak létá ustaraně po jevišti a možná přemýšlí, jestli se neocitl ve špatné hře.

Scénu doplňují velmi upovídané houby a poněkud podnapilý ježek.

Vedle divadla čekají v křídlech nejrůznější postavy, které jsou připraveny vstoupit na jeviště a hrát své role podle vaší fantazie..... 

Uvnitř Malých světů, připravených dodat výstavě divadelní, sezónní nádech v den adventního trhu, kdy jsme otevřeni pro veřejnost, je malé divadlo, které jste poznali ve vánočním blogpostu "Opona nahoru" v roce 2019.  

Stejně jako tehdy je na jevišti připravena Louskáček, která vás potěší, a na přilehlém vánočním stromku sedí čekající tanečníci - je zřejmé, že šikovný stromek vám může pomoci s rozcvičkou! 

A jedna z mých nejobdivovanějších loutek (možná proto, že mi připomíná mou velmi módní maminku) pohodlně sedí, připravená užít si představení, stejně jako ta malá holčička před dávnými, dávnými lety......

Ona - a vy - si ji můžete vychutnat i s hudbou a pohybem, a to díky Butterfly, kterému moc děkujeme za pomoc - no, vlastně za všechnu práci!

Pro ty, které to zajímá, název tohoto příspěvku pochází z oblíbeného filmového klipu.....

.....který nám připomíná, že loutky sice mají dřevěná srdce, ale mohou k nám promlouvat i po letech! 

.S přáním klidného prožití svátků. Na shledanou v příštím roce!