Proč muzeum v České republice? Poprvé uveřejněno 28/06/2012

Kvůli těm báječným vajíčkům?

Předpokládám, že nejkratší, ale též nejpravdivější odpovědí, by bylo, že si zkrátka nemohu dovolit otevřít své vlastní muzeum v Anglii. Delší odpovědí by bylo, že jsem před nějakými dvanácti lety pocítila neskutečně silné nutkání "navrátit se zpátky ke svým kořenům", a to poté, co jsem se zúčastnila letní jazykové školy v České republice.

Moji rodiče uprchli do Anglie z předválečného Československa, a já jsem se narodila v Londýně. Přestože se doma mluvilo anglicky (rodiče se však hádali v češtině!), tak mne vždy tato země fascinovala, a zejména mne fascinovala čeština, coby jazyk. Nesbírám pouze domečky na hraní a knihy pro dívky , ale také jazyky…

Když jsem v roce 1998 navštívila jižní Čechy, rozhodla jsem se, že musím najít způsob, jak strávit nějakou část ze zbytku mého života tady. Jak jsem toho docílila, bude popsáno v jiném blogu! Stačí říci, že jsem po dvaceti letech odešla předčasně do důchodu - byla jsem ředitelkou velkého centra, které sloužilo jako poradna pro občany, Citizens Advice Bureau, a pak jsem se tři roky školila, abych se stala učitelkou Alexandrovy technika - Alexander Technique. No a pak jsem se vydala do malého městečka ( v Anglii by se spíše rovnalo vesnici), které se jmenuje Bavorov a leží nedaleko rakouských a neměckých hranic s Českou republikou, abych si zde vybudovala domov, kde budu moci každoročně strávit šest měsíců svého života. Pokud hledáte Bavorov, tak putujte na mapě směrem na jih od Prahy…

Podnětem k tomu, abych zachránila svou velkou sbírků domečků na hraní a další miniatury z jejich tehdy doživotního vězení v zapadlé garáži na konci zahrady v Anglii, a vytvořila jim někde pořádný domov, byl bohužel smutný fakt, že jsme se rozhodli prodat náš milovaný dům, kde jsme žili po čtyřicet let, avšak nyní byl pro nás již příliš velký. Co však udělat s domečky? 

Před.....

Před.....

Když jsem zakoupila a začala renovovat starý dům v Bavorově, říkala jsem si, že bývalá maštal (na obrázku "Před" je nalevo) bude dostatečně velká na to, aby mohla sloužit jednak jako místnost pro výuku Alexandrovy technika, a  také jako malé muzeum pro domečky pro panenky 

a

poté

Ale bohužel není, tudíž projekt "stěhování domečků do České republiky" stagnoval. ( Mimochodem  zde je tento koníček stavění domečků pro panenky stejně tak jako Alexandrova technika pojmem téměř neznámým. )

Avšak nyní, chtě nechtě, k přestěhování muselo dojít, a tak jsem požádala svou českou kamarádku, zda by mi nepomohla najít vhodnou místnost u nás v městečku, kde bychom mohli domečky vystavit. Věděla jsem, že místní zastupitelstvo by mělo zájem vystavit jeden či dva domečky v místním muzeum, ale popravdě řečeno, formální muzeum není pro moje domečky to správné místo.   

Na léto si místní muzeum zapůjčilo domeček mé vnučky, a jak mi jej bylo líto, když jej uvěznili za bezpečnostním sklem!

Brzy jej vysvobodím....

V dalším příspěvku se dozvíte, jak jsem připravila domeček na letní výstavu v městském muzeu. Doufám, že příští léto již budu mít své vlastní muzeum.  

Také se zde dozvíte o dalších jednáních s místním zastupitelstvem.