Holandskem to začalo aneb je libo kávu? Část 3 - poprvé uveřejněno 05/07/2012

Kde začít?

S hudbou, jež je známá coby pokrm lásky, či kávou, která by dle tureckého úsloví měla být "černá jak peklo, silná jako smrt a sladká jako láska"? Myslím, že nejdřív půjdu do patra (přestože dům neměl schody, což mne vždy jako malou naprosto iritovalo).

Jak jsem již zmínila, to, že jsem našla skládací stavebnici pro piano Mini Mundus Grand Piano, mne přivedlo na myšlenku, že se patro promění v hudební salónek, avšak piano samotné by rozhodně nestačilo.  

Mini Mundus měl 70 jednotlivých částí a chvíli mi trvalo, než jsem jej složila dohromady. Už je to nějaký pátek, tudíž si nepamatuji moc podrobností, vyjma toho, že mi to opravdu chvíli trvalo a toho, že jsem nechtěla mít příliš lesklý povrch, který jste viděli na odkazu zveřejněným v  Části 2  - lesklá piana přišla do módy později a neodpovídala by době, do které jsem chtěla salónek situovat. Odkaz nahoře vypovídá mnohem lépe o tom, jakého efektu jsem chtěla dosáhnout. Dřevěné části jsem namořila odstínem ořechu a naštěstí jsem si pamatovala, že je nutné namořit dřevo předtím, než začnu části lepit k sobě - již jsem se ve svých počátcích jednou nachytala, když jsem začala se stavbou miniaturního nábytku - jak všichni, kdo si to vyzkoušeli, vědí, mořidlo se vám přes lepidlo nechytí… 

Jakmile jsem měla piano hotové, potřebovala jsem noty. Tak jsem začala hledat malé notové papíry. Možná vás překvapí, kde se takové papíry najdou - například na obalu od čokolády! Měla jsem také několik malých skleněných krabiček s mosazným obložením - určitě si několika poivšimnete - zastávají v tomto domu různé funkce. Zde byl jeden použitý jako krabice na noty.

V pozadí vidíte múzu, která se pyšně tyčí ve výklenku na zdi. Tedy slovo "múza" možná není to správné, avšak jak Plato říkal "hudba a rytmus si najdou cestu do tajných míst v duši".

Jedním z opravdových potěšení při tvorbě domečku je fakt, že věci, které jste někdy našly, či sebrali s tím, že "jednoho dne se budou hodit", se opravdu jednoho dne hodí a najdou si své místo. Tak si sem našel cestu právě onen zmiňovaný Plato, a také ten sádrový výklenek, ve kterém zde na obrázku stojí.

Avšak abych nezamluvila ty hudební nástroje. Ve Walmer domku jsem měla harfu, tudíž ta teď byla přestěhována k Holanďanům. Ve skutečnosti jsem měla dvě harfy…

Malá odbočka - kdysi se dělávaly kovová ořezávátka na tužky v různých starodávných tvarech - podařilo se mi dát dohromady malou sbírku. Měla jsem dvě či tři staré pokladny, šicí stroj, violoncello (možná však chtěli vytvořit basu, protože jako cello mi to nepřišlo), starodávný gramofon, filmový projektor, globus, harfu a další. Na obrázku je foto z internetu, které dokumentuje, jaká veškerá ořezávátka byla k sehnání - když jsem obrázek včera na internetu hledala, tak jsem si říkala, kolik takových předmětů musí být zahrabáno v krabicích v garážích všude po Anglii.  

Ořezávátka byly různé velkosti (chystám brzy uveřejnit celý článek o tom, jak ošemetná je otázka velikosti a proporcí), avšak když se použijí šikovně, tak většina se dá použít do miniaturních místností. Vyjma snad ořezávatka ve tvaru Golden Gate Bridge (Most zlaté brány v San Francisku), který, jak jsem ke svému úžasu objevila, též v této sérii existuje!

Kovová harfa byla po nějakou dobu v hudebním salónku, dokud nebyla přemístěna do podkroví - samozřejmě, že do holandského podkroví.

Ta mnohem krásnější harfa zaujala místo vedle piana a já začala hledat další nástroje, kterými bych mohla pokoj vyplnit.

  

Našla jsem velmi levnou řadu hudebních nástrojů, jeden z nich byla ve skutečnosti brož - brože jsou vůbec užitečným zdrojem miniaturních předmětů - avšak posléze jsem se opět vrátila k ořezávátkům a jejich violoncellu.   

Chtě nechtě však nakonec bylo cello též vysláno do podkroví a musela jsem použít plastovou violu, která měla tak velké proporce, že posloužila jako cello. Veškeré nástroje byly vkusně rozmístěny po pokoji a vršek byl hotov. 

Omlouvám se - zapomněla jsem na světla. Pokud chtěli obyvatelé domu hrát večer, potřebovali světlo, tudíž bylo zapotřebí dvou svícnů, jeden z nich, který sedí na pianu, jsem ukradla Barbie či Pippě (znáte ji? Pippa Panenky často zaujaly role lidí v některých větších domečcích pro panenky). Další svícen, který je dle mého moc pěkný, je ze skla. Tento svícen nakonec vyštval Plata z jeho výklenku, aby měla pianistka více světla. Plato nyní stojí na dalším šťastném úlovku - sloupu z cukrářského obchodu.

Další fáze: obchod s kávou. Abych však nezapomněla. Slíbila jsem Vám informace o tom, jak probíhají jednání s městskou radou ohledně místnosti pro muzeum. Včera jsem se byla poprvé podívat. Místnost byla stále plna kol a dalších mučicích nástrojů, která obvykle najdete ve "Wellness Centre" (tak pochybený název pro tento druh činnosti jen těžko hledat!). Okna byla částečně zakryta takovou divnou clonou, tudíž do místnosti se mnoho světla nedostalo.

Pocity více méně smíšené - na jedné straně ideální pozice hned vedle knihovny, blízko městského muzea, přijatelná velikost místnosti, kdyby však místnost neměla v polovině jedné stěny umyvadlo! Navíc ten interiér! Na stropě depresivní plastové hnědé panely, trochu jako na obrázku dole, avšak poměrně menší a bez výhody vánočního stromečku či hlavy jelena. 

Lino na podlaze je též hnědé barvy, tudíž místnost vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je, a aby toho nebylo málo, tak na spodních částech stěn jsou další plastové, hnědé panely (hnědou bytostně nesnáším). Světla naprosto nedostačující a o zásuvkách ani nemluvě.  

   

Ovšem nic, co by se nedalo napravit, pokud bude rada města připravena nést náklady, místo toho, abych je musela nést já. Pokud budou chtít mít ve městě další zajímavost, tak předpokládám, že budou vstřícní dohodě. Místní muzeum má problém nalákat návštěvníky ze širokého okolí a místní lidé jdou do muzea jednou, a pak pokud jsou nějaké speciální expozice. Pevně doufám, že se dohodneme.

Další jednání budou až po 17. červenci, kdy se mi vrátí kamarádka z Chorvatska. Pomáhá mi s komunikací, protože moje čeština je stále místy nevyzpytatelná. Tudíž - sledujte další vývoj. A nyní zpět ke konečným fázím přípravy holandského domečku. Otázka proporcí.

Ještě podotýkám, že je báječné číst si Vaše komentáře. Mám radost z toho, že si moje cesta k domečkům našla čtenáře - připojte se k blogu - sledujte i další vývoj. Již nyní gratuluji všem, kteří si všimli, že dnes v blogu došlo ke změně (změna ovlivní též předcházející blogy, tudíž již nebudu dále napovídat). Takto to mělo vypadat již od začátku, avšak kontrolky mi to z nějakého důvodu neumožnily - díky blahodárné chybě to najednou vypadá tak, jak jsem vždycky chtěla!  

Jakmile Vás odlijí do miniaturní podoby z plastu, víte, že jste uspěli. Na druhou stranu když víte, co děti dělají s Barbie panenkami, tak je to trochu o strach.

Cate Blanchett

Ráda bych inspirovala i další, aby se oddali světu miniatur, a tak se připojuji k Inspire me Fridays odkazu na Joyful Stamper