Holandskem to začalo aneb je libo kávu? Část 2 - poprvé uveřejněno 02/07/2012

Když jsem již byla konečně spokojená s tím, jak vypadá holandský domeček zvenku, začala jsem přemýšlet o tom, co by mělo přijít dovnitř. Bylo mi jasné, že spodní část by měla být, tedy co jen to bude možné, replika onoho báječného obchůdku s kávou v Dordrechtu, který již bohužel neexistuje. 

Avšak co s hořejškem? Domečků s ložnicemi jsem již měla tolik, že opravdu nebylo zapotřebí dalších. Začala jsem procházet dřevěné stavebnice, které jsem za ta léta nakoupila, až jsem našla báječnou stavebnici piana Mini Mundus Grand Piano kit - musím potěšeně upozornit, že když jsem ho kupovala, bylo podstatně levnější než nyní! A bylo jasno - budeme mít hudební salónek. Od té doby jsem měla oči otevřené a hledala jsem objekty, které by se tématicky pro tuto místnost hodily. 

Nejdřív jsem však musela vymalovat stěny. Vymalovat jenom jednou barvou se mi nechtělo, dle mého to chtělo pokoj rozčlenit a použít obložení. Spodní část stěny jsem pokryla vrstvou balzového dřeva, které jsem nahoře a dole ohraničila lištami. Nejdříve jsem natřela stěny na bílo, a pak jsem dřevo natřela příhodným odstínem zelené (opět posloužily testovací kelímky s barvou z místního obchodu pro kutily). Trámy na stropu, které byly též z balzového dřeva, se též mým přičiněním zazelenaly.

Malá odbočka - balzové dřevo je naprosto geniální materiál pro výrobu miniatur. Můžete jej stříhat či řezat ostrým nožem. Dá se použít jak pro výrobu nábytku, avšak pouze pokud je  nábytek pouze pro oko, a když nepočítáte s tím, že si s ním budou hrát děti.

Obložení a lišty jsem přilepila na zeď, a protože mi přišlo, že to ještě něco potřebuje, tak jsem se opět uchýlila k mé zásobě plastových ornamentů značky Liden od firmy, která zbankrotovala. Ornamenty jsem natřela barvou, která dle mého ladila s lištami.

Podlaha byla vyrobena z kusu skutečné dřevěné parketové podlahy, který byl, jako ostatně většina materiálů, které používám, z Ameriky.

Další malá odbočka: V roce 1981 se nám poštěstilo prohodit si dům s jednou rodinou ve Washington DC. Bylo to zrovna v době, kdy jsem s tímto koníčkem začínala, a Američané byli v tomto ohledu mnohem dál. Naprostou shodou náhod naši sousedé, kteří se nás ujali, byli též blázni do miniatur, a tak jsme zapáleně navštěvovali jak výstavy, tak specializované obchůdky. V jednom z těchto obchůdků jsem též koupila svůj největší a nejlépe zařízený dům, kterému se dostane místa v jednom z příštích blogů.

Společnost, kde jsem domeček zakoupila, firma Walmer Dolls Houses, byla místní. Dokonce mi dovolili, abych si s sebou odnesla již postavený dům, namísto složených částí k postavení. Chtěla jsem z domu těšit, zatímco jsme byli ve Státech, a též jsem si mohla začít plánovat, jaké tapety a nábytek do domu přijdou.

Dokonce mi řekli, že předtím než odjedeme, tak mi pomohou domek rozebrat a zabalit, abychom si jej mohli odvézt zpět do Anglie letadlem. Když jsem před odjezdem přišla do obchodu, tak byli tak zlatí, že namísto toho, aby rozebrali originál, tak mi dali zbrusu nový dům v podobě 3 baleních. A teď si představte můj úděs, když mi na letišti v Heathrow přijely na pásu pouze dvě…..

Několik hodin, které mi přišly jako věčnost, jsme čekali na další letadlo z Washingtonu. V představách jsem již viděla, jak mi v obýváku stojí pouze polovička domu. Naštěstí tomu tak není.  S příštím letadlem přistálo i třetí, naprosto neporušené balení, a domeček nám nyní pyšně sídlí v obýváku. Ještě stále nevím, zda by měl zůstat v Anglii, ať už skončíme kdekoliv, či zda by měl být převezen do muzea v Bavorově.

Hudební salónek byl hotov, bylo načase obrátit pozornost na přízemí. Měla jsem několik poliček, opět z Ameriky, které jsem chtěla použít na knihovnu ve Walmer domku, a také panelové obložení, které bylo též pro Walmer. Syndrom "jednoho dne" nyní zapracoval v můj prospěch, protože jsem se samozřejmě nikdy nedostala k tomu, abych obložení či poličky ve Walmeru využila, a nyní se ukázalo, že pro obchod s kávou by byly naprosto ideální. 

Police seděly bezvadně. Natřela jsem je na modro, tak jak dle mé paměti vypadaly police v obchodu s kávou v Dordrechtu. Obložení na levé straně obrázku není to super kvalitní obložení z Ameriky, ale opět jsem použila balzové dřevo, které jsem ukončila lištami

Kvalitnější panely byly použity na něco jiného - potřebovala jsem pulty do obchodu, a tak mne napadlo, že bych mohla panely slepit a použít balzové dřevo na koncových stranách. Na pult samotný jsem využila desku polystyrénu foamboard (další velmi šikovný materiál) a bylo téměř hotovo.

Už si nepamatuji, odkud jsem vzala podlahu. Nevypadá, jako kdybych použila hotovou podlahu, ale teď již opravdu nevím, jak jsem dosáhla efektu širokých prken, zda jsem je udělala já, či ne. Ještě jsem potřebovala nějaký držák do oken na cedule a zde mne opět zachránil Norman.


Bylo hotovo - už jen zaplnit místnosti hudbou a kávou - jaká to požehnaná kombinace! Avšak to je již předmětem části 3 naší holandské ságy. Děkuji, že jste stále se mnou - doufám, že setrváte až do konce….

I have measured out my life with coffee spoons;
I know the voices dying with a dying fall
Beneath the music from a farther room. 

Thomas Eliot  Milostná písen Alfreda J.Prufrocka (1917)