Zatracené panty!! Původně zveřejněno 24.04.2013 pod anglickým titulem "Unhinged!", což je slovní hříčka v angličtině

Dobrý bože, čas letí jako bláznivý. Už velmi brzy budeme poprvé otevírat pro veřejnost (11. května – pouze na jeden den, ve stejnou dobu, jako místní Farmářský trh) a ten samý večer zamíříme zpět do Anglie. 

Já se vrátím do Bavorova za nějakých deset dnů, ale bez jedinečné pomoci Butterfly, která dnes slaví narozeniny tím, že nejde do Malých Světů.  Namísto toho následuje svou druhou profesi  a právě v tuhle chvíli nahrává mluvený komentář v bývalém chlévě. 

V Malých Světech se toho děje tolik najednou, takže je stejně komplikované napsat tenhle příspěvek, jako ten před ním. Téměř jsme vyčerpaly seznam úkolů pro naše ochotné, ale "nezkušené " pomocníky a nyní už máme před sebou pouze činnosti, které vyžadují "velmi zkušené" pomocníky z řad mých přátel a příbuzných. 

Má švagrová Mette, která má úžasnou sbírku miniaturní pokojíček, lemujících celou jednu stěnu ve vstupní hale svého domu, a která píše pro magazine Dolls House and Miniature Scene, po několik posledních dní kouzlí s jehlou a vytváří mrňavý, hebký nábytek. Butterfly ani já neumíme zacházet s jehlami, nití ani látkami, takže Mettina dovednost je k nezaplacení. Postele ve velkém Walmeru jsou ustlány, stejně jako bývalý oranžový bungalov, který je také přeplněný krásnými hedvábnými  polštáři. Uvidíte je ve správný čas, až tyhle domečky budou odhaleny.

Prozatím je zde k nahlédnutí jeden z jejích výtvorů, v měřítku 1:24 maličký růžový Fairfield (poloviční velikosti, než je většina mých domků).

Na obrázku vlevo stojí vedle Myšího Sídla, které má novou střechu a už jen čeká na novou venkovní tapetu. Ještě jednou si povšimněte toho mrňavoučkého hlavního vchodu...to se totiž všechno brzy změní. Tedy určitě alespoň zvenčí. 

Prozatím, uvnitř, myši mají pré….

rozhodují se, jak vybavit interiér… 

Tolik možností, a tak málo času na rozhodování…

protože Mette musí vyrobit lůžkoviny a závěsy před odjezdem do Anglie. 

Název toho příspěvku mně napadl, protože jsem strávila dva dny ve snaze dát do pořádku naše dveřní panty. Náš budoucí obchodní dům je neblaze poznamenán tvůrcem s velkými ambicemi, který ovšem postrádal praktické dovednosti. Máte–li například velký, těžký kus dřeva, není vůbec dobré snažit se upevnit jej dvěma malými panty… 

Nepomůže ani snaha připevnit pant ke kusu dřeva, který je prožraný a samá díra a celý ulepený od neúspěšných pokusů přinutit pant, aby zůstal na správném místě.

Takže vybavená pěknými, dlouhými klavírovými závěsy (přihlaste se, kdo ví, že se takhle jmenují dlouhé panty – já to nevěděla) jsem se snažila vyřešit situaci ve dvou domech. Bohužel jsem prostorově handicapovaná a neumím se orientovat v obracení rubu na líc, takže jsem schopna našroubovat pant nesprávně, pak jej odšroubovat, protože dveře nejdou zavřít, obrátit jej a našroubovat ten stejný pant opět špatně.

Grrrrr......na konci druhého dne jsem byla připravená, v nejlepší české tradici, s vřískotem všechno vyházet z okna. Opustila jsem tedy celý pantový horor, abych jej předala dovedné holandské kamarádce, která přijede v pátek.

Má velmi šikovné ruce …. ještě o tom neví, ale jedna z věcí, které na ní čekají, je velká došková střecha na anglickém venkovském domě. Časem očekávejte také fotografie ....

Děkuji, že mně dosud provázíte na mé pouti. Těším se brzy zase na shledanou. Prozatím odcházím za trochou zahradničení (v životní velikosti) dokud ještě svítí sluníčko.......

V jednom kole poprvé publikováno anglicky 09.04.2013

Zdá se, že jsme z útulného a spořádaného pracoviště opět upadly do chaosu. Je to ovšem ten správný druh chaosu, který pramení z mnoha záležitostí probíhajících v Malých Světech ve stejném okamžiku.

Děje se zde tolik věcí najednou, že je těžké zvolit, o čem vlastně psát. Jsem v pokušení prostě jen odeslat spoustu fotografií, ať je každý právě tak zmatený, jako jsme my.

Máme za sebou tolik uklízení, drhnutí, opravování, lepení, odstraňování nepříjemných substancí (plíseň, můří vajíčka, rez), sepisování seznamů, co je nařadě příště, tu a tam zpestřeno nějakou tvůrčí činností. (Pro ty, kteří se podivují, proč tyhle příšerné věci zaplavily moje domečky, nezapomeňte, kde byla většina z nich uskladněna  po bezmála celé desetiletí. Prošlo nám to vlastně celkem snadno.)

Vyklidit a nahrubo opravit všechny domečky bylo plánováno na minulý týden, aby vypadaly přijatelně alespoň zvenčí, třebaže nevybavené nábytkem. Ale tento dobře vymyšlený plán ztroskotal na pokušení.

Butterfly se zmocnila ošklivého oranžového bungalovu a byla zachvácena představou, jak by tenhle domeček mohl vypadat 

- a hned jí take začala uskutečňovat. Tenhle proces bude mít pro sebe celý článek. To samé se přihodilo is s Cape Cod domem.

Já jsem byla zaměstnána mnohe nudnějšími úkoly. Nejpříšernější z nich bylo vytrhávání moly rozežraného koberce v Lundby domu.  

 

Jeden by vážně doufal, že ten vynikající švédský výrobce domků pro panenky bude mít víc rozumu než použít na koberce plsť, materiál, který je notoricky náchylný k molům.

Ale, jak Butterfly poukázala, výrobce pravděpodobně nepředpokládal, že domečky vydrží celých čtyřicet let.

A to samé poznamenala, když jsem naříkala nad zrezivělým průčelím svého  baby Triang domku, který vypadá, jako by měl osypky. 

Rozhodla jsem se všechno ponechat, kromě jednoho z Triangs (mám jich šest, včetně poněkud bizarního Jenny's Home, domku, o kterém napíšu více v některém budoucím příspěvku) které jsou v původním stavu, i když je to poněkud proti srsti, vzhledem ke stavu některých tapet uvnitř nich.

To znamená, že pravděpodobně nebudu přelakovávat zrezivělé okenní rámy nebo vyměňovat ty velmi zničené závěsy v zamřížovaných oknech. 

Všechny je důkladně vyčistím, přilepím zkroucené a zprohýbané střechy a narovnám okna a okenní rámy. Budu se snažit je vybavit pravým Triang nábytkem, přestože budu asi muset přidat nějaké Dol-Toi a Barton, které oba byly po určitou dobu současníky s Triang v jeho předlouhé existenci.

Shed on the Pond je vynikající website pro všechny, kdo chtějí vědět víc o dlouhé historii Lines a Triang Houses. A take skutečně pěkný blog o domečcích pro panenky všeobecně.  

Včera odpoledne jsem vybalila všechny  kousky Lundby nábytku, které jsem mohla najít, včetně těch, které mně před odjezdem darovala kamarádka – velmi speciální dárek, který obsahoval i velkou myší rodinku, zcela zřejmě ze stejného klanu jako tyhle these.   

Bylo to velmi vzrušující, když jsem si uvědomila, že ten ošklivý gregoriánský domeček, který postával kolem a tvářil se zkroušeně, vypadá skutečně mnohem líp bez té zvlněné venkovní tapety; a se svými mnoha pokoji je ideálním bydlením pro širokou myší rodinku – přestože budou muset udělat velký skok od těch mrňavých vstupních dveří!  

Má švagrová, velmi dovedná miniaturistka, která přijede příští týden, aby nabídla pomocnou tvůrčí ruku, navrhla použít na nábytek santalové dřevo, které odpuzuje moly,  protože všechny myši jsou vyrobeny z té příšerné plsti.....

Lundby nábytek zabral celou mou pracovní plochu – byl by to skvělý obrázek pro WOYWW.  

Shame it was Friday.....

Škoda, že byl pátek .....

Malá odbočka:  přestože jsem si nedávno užila účast ve WOYWW  myslím, že to pro mně v budoucnu bude vzácné. Ačkoliv je fascinující navštěvovat jiné blogy, a také příjímat návštěvníky na mém vlastním, je to časově velmi náročné, a já se musím v tuhle chvíli soustředit na jiné věci.....

Uvědomuji si, že jsem nezmínila, jak se postupují práce na velkém Walmer domečku pro panenky, který postával kolem od té doby co jsme přijeli, vzkvétajícím obchodním domě, napodobenině obchodu pánskou konfekcí a zrození esekské hospody, dokonalé i s ozdobnou sádrovou omítkou– které budou všechny v budoucích článcích. Jak vzdálené se zdá včerejší proklínání and nadávaní, když jsem se snažila dát dohromady ten zpropadený Jennin dům. Raději abych hned pospíchala do Malých Světů a dala se do práce …. 

Je od vás velmi milé, že mě provázíte na mé pouti. Ten proces začína být právě teď velmi vzrušující a doufám, že se brzy znovu setkáme. Děkuji, že pořád ještě čtete .....

Jestli dnes půjdeš do lesa – poprvé publikováno anglicky 30.03.13

Tímhle krátkým příspěvkem chci jen všem popřát veselé Velikonoce  - tady v České Republice se sníh rychle ztrácí a velikonoční zajíček bude snad zítra schopen bezpečně ukrýt malovaná vajíčka, aniž by si musel půjčit Santovy sáně.

Minulý týden byl v Bavorově Farmářský Trh a protože výklad Malých Světů je přímo naproti zadního východu hradní haly, kde je Trh umístěn, udělali jsme naši první výkladní skříň -lesní scénu - právě včas.

Úkol to nebyl obtížný - někteří mí přátelé jistě ty postavičky poznají. Především Lynda, která se s nimi seznámila, když nám neúnavně pomáhala sbalit náš anglický dům a sundala je z jejich původní výstavky a pečlivě je zabalila na cestu do Čech.

Než jsme udělali výkladní skříň, proběhla uvnitř zkouška na nečisto. Nakonec jsme mnoho věcí vyřadili, mezi nimi take Wombles. Oni rozhodně patří spíš do Wimbledonu než do českého lesa. A všechny houby jsou rezervovány pro podzimní výklad. 

Bohužel jsme výklad zapomněli vyfotografovat předtím, než přišel velikonoční zajíček a změnil jej na Velikonoční svátky. Velikonoce, jak se tomu zde říká, (název pochází z Veliké noci) je velmi populární svátek a když procházíme vesnicí, mnoho lidí má ozdoby v oknech. Také zde mají některé zajímavé obyčeje.

Ani fotografování výlohy zevnitř nebylo velmi úspěšné 
 - spousta odrazů ve skle, buďto mne nebo domů naproti.
Butterfly, která má několik vlastních velikončních darků,  se potom potýkala sama se sebou když zevnitř muzea zkoušela fotit z různých úhlů…

Doufám, že si i přesto mate představu o naší lesní scéně. 

Kolemjdoucí věnovali našemu výkladu spoustu lichotivé pozornosti, rodiče vyzvedávající děti tak, aby mohly vidět zblízka. Na okraji výkladu máme vylepené nejen otvírací doby, ale  také krásně vyjádřenou informaci   o sbírce, kterou 
Abbeybufo ze Stitchwords vytvořil jednoho dne během loupání brambor. 

Opouštím vás se sbírkou detailních záběrů a přáním všeho nejlepšího k velikonocům - a titul tohoto příspěvku činí můj
 poslední dárek nevyhnutelný.  Je přímo z mého dětství
- jak Abbeybufo praví v její předmluvě k Small Worlds: 
"Pamatujete si, když jste byli malí? Myslím opravdu malí, kdy se vám všechno ze světa dospělých zdálo příliš velké, kdy vám neustále někdo větší říkal, kam máte jít, co máte dělat…" 

S radostí přiznávám, že si to dobře pamatuji a doufám, že sledování mé pouti s domečky pro panenky připomene i vám šťastné vzpomínky.  

Veselé velikonoce 

Vám všem 

PS. Po poněkud přisprostlých, volně poletujících kolem poznámkách o té mladé veverčí dámě volných mravů, věřím, že jí dlužím zveřejnění další fotografie na její obranu…

Řád z chaosu (poprvé publikováno anglicky 18.03.2013)

Někdy před týdnem jsme začaly vytvářet z chaosu řád a nyní začínáme pociťovat, že jsme docílily skvělého pokroku. Skutečně bych nevěřila, že můžeme v tak krátké době začít pracovat na domečcích, ale ten den je tady! 

Když jsem naposled psala, očekávaly jsme tesaře, aby naistaloval poslední, poněkud složitější police, a malíře, aby nalakoval těch několik věcí, které jsme právě přivezly z UK.

   

Malíř pracoval v pátek a v sobotu, už za úsvitu (jako obvykle), takže jsem toho v sobotu moc neudělaly, protože vlhké věci všude kolem nám překážely v práci. 

Takže jsme dopravily spoustu krabic, hlavně papírů, domů, abychom je mohly roztřídit. Nyní tedy máme chaos nejen v muzeu ale i doma (a to zatím trvá).

V neděli jsme se vrátily do Malých Světů a tentokrát jsem se do toho pořádně obuly. Štěstí, že byla neděle, takže jsme mohly využít i uličku mezi naším muzeem and knihovnou, pro odkládání prázdných krabic, ktere se rychle hromadily; nemluvě o obrovském množství balících papírů, které se nakupily, když se domečky vynořily ze svých ochranných
obalů.

V tomto stádiu jsem začala objevovat věci, které jsem neviděla po dvanáct let. Jak vzrušující! U některých z nich si už vůbec nepamatuju, proč jsem je vlastně uchovala… 
Obě jsme ale výskaly nadšením, když jsme narazily na jednu specifickou rodinku. Matka je tak rozjařená, když zas jednou spatřila světlo dne, že se sotva ovládá!  

Nové regály se rychle zaplňují, jak můžete vidět, částečně zásobníky na chleba (které jsou skvělé pro vestavění pokojových vybavení) a domečky si našly místa na pultech, přestože většinu z nich čeká další stěhování, než si najdou definitivní místo.
  

 

 Než jsme v neděli odjížděly, s autem našlapaným až po střechu – cestu na skládku naplánovanou na dnešek – zbyval nám dát do pořádku už jen pracovní prostor. 

Dnes ráno jsme mířily na skládku  s víc než  tuctem obrovských rozbitých kartonů, spoustou krabic od banánů, nějakými padesáti krabicemi od bot a několika pytli bublinového papíru. Potom jsme se vrátily zpět na ranč vyzvednout pracovní desku (strašlivě těžkou – vůbec nemohu uvěřit, že jsem ji před deseti lety byla schopná sama vyzvednout na podpěrné kozy. Dnes už ne). 

Butterfly byla ve svém živlu, když vytvářela pro každou z nás pracovní prostor, zatímco já jsem se prohnala skrz sedm dřevěných zásuvek z Ikei. 

Butterfly má pracovní prostor pod oknem, můj je uprostřed pokoje; každá z nás má nezbytné nářadí a mezi námi je šikovný prostor (stanice) s lepidly, dalším nářadím, barvami a jinými užitečnými věcmi. Dokonce si můžeme i pověsit kabáty a pustit radio!

A tak, abychom se nenudily když nejsme v muzeu, už jsme více méně dokončily návrhy na letáky a teď už jen čekáme na definitivní českou verzi abychom mohly nechat nějaké vytisknout…..

Děkuji vám, že jste se mnou vytrvali po celou cestu. Chcete-li vidět obrázky zblízka, pamatujte, že je prostě zvětšíte, když na ně kliknete. Velice se těším na práci na domečcích a budu se snažit vás informovat o aktuálních událostech v Malých Světech. Na brzkou shledanou….

Zpátky v Bavorově (poprvé publikováno v angličtině 13.03.2013)

Přestože uběhlo spoustu času od mého posledního příspěvku, když jsme v pondělí odemkly dveře muzea

, zdalo se, jakoby to bylo sotva včera, co jsem v listopadu muzeum zamkla a opustila.

“My” jsme já a butterfly, kterou mnozí z vás znají, a přijely jsme do České Republiky o dva měsíce dřív než obvykle, abychom muzeum domečků pro panenky připravily na oficiální otevření v květnu.  

Mám to potěšení oznámit, že naše muzeum má konečně jméno – Malé světy.

Chci poděkovat všem, kteří se spolu se mnou snažili najít jméno, které by fungovalo v obou jazycích. Tenhle název funguje lépe v angličtině než v češtině, ale jsem s ním spokojená. Nalezení jména nám umožní připravit propagační materiály. Jsem ohromně vděčná své snaše Lauře z Laurart, která navrhuje propagační ilustrace. 

Mé díky také Abbeybufo ze Stitchwords, která při bezduchém loupání brambor (hmm, je to opravdu tak bezduchá práce?) nejenže vymyslela název, ale napadlo jí i heslo na náš reklamní leták.  

V této chvíli jsou Malé Světy jeden velký chaos, jak můžete

vidět na fotografiích. V pondělí jsme nejdřív z kartónů vyrobily dělící příčky do šuplíků, abychom mohly všechno roztřídit tak, aby to bylo k nalezení. Přísahám,  že tyhle kartóny jsou houževnatější než většina moderního nábytku.

Butterfly má momentálně jeden nefukční prst, právě když potřebuje vyrábět domečky pro panenky, a to jí velmi ztěžovalo práci na šuplících . Nakonec jsme však vybavily všech 13 šuplíků přihrádkami, a tak příšerný proces vybalování a třídění obsahu krabic od bot mohl začít. A to si prosím uvědomte, že jsem obsah některých krabic neviděla více než 12 let.....

 Takhle vypadala místnost v našem muzeu, když jsme včera odpoledne odešly na opravdu zaslouženou pauzu. Večer nás přišli navštívit přátelé, které jsme nejdřív “vylákaly” do Malých světů, aby nám pomohli s dalším krokem – vztyčením regalů na jedné zdi pokoje.

Jako všechno, na čem v této chvíli pracujeme, některé věci musely bív přesunuty – v tomto případě mnoho domků pro panenky.

Spolehlivé Ikea regály, nezdeptány přesunem z UK, kde sloužily jako police na knihy, jsou postaveny mnohem snadněji za spolupráce tří či čtyř lidí; kromě trochy mírného bušení tam, kde bylo příliš laku, jejich montáž byla celkem hladká záležitost.

Teprve dnes, když butterfly ukládala na police domečky, jsme zjistily, že téměř všechny domky potřebují víc místa, než jim police nabízejí.  

Ve skutečnosti na tom nezáleží, protože všechno je v pohybu a v příštích dnech a týdnech se mnoho věcí bude přemísťovat z místa na místo.

Pravě jsme dorazily domů (čtyři minuty chůze z Malých světů do mého domu) na opravdu zaslouženou pauzu a takhle vypadá naše místnost -   

Butterfly si myslí, že jsme udělaly pokrok... věřím, že má pravdu, ale příští dny, kdy pokračujem ve vybalování a třídění věcí,budou poměrně demoralizující. V okamžiku, kdy tohle všechno dokončíme, nastane ta zábavná faze - renovování domků!   

Zítra večer se vratí tesař, spolu se svou roztomilou dcerou, která figuruje  v tomto příspěvku a připevní poslední sadu polic v prostoru, který jsme dnes vyklidily. Snad jsme to mohly udělat samy, ale s velmi vysokou pravděpodobností “tiché domácnosti”; takže jsme usoudily, že se vyplatí zaplatit za pomoc. 

Ráda bych přivítala ty, kteří přicházejí navštívit můj blog z Words and Pictures – a doufám, že budete i nadále sledovat a užívat si“vzlety a pády”muzea domečků pro panenky v České Republice. Zároveň vítam zpět všechny věrné příznivce – omlouvám se, že příspěvky byly v předešlých týdnech poněkud méně časté a slibuji, že můžete očekávat mnohem víc pošty nyní, když věci v muzeu začínají zapadat na své místo…

Královská odbočka, poprvé publikováno anglicky pod názvem "To "s" or Not To "s" 22.1.2013

Dnešní krátký příspěvek (a prakticky bez obrázků), byl napsaný především z pocitu viny, že pokud jej nenapíši hned, tak v lednu 2013 žádné nové příspěvky nebudou. Týdny sviští jeden za druhým a my pokračujeme ve vyklízení našeho domu, tak aby byl připravený k prodeji, plánovanému na konec února. Tento plán bohužel včera večer ztroskotal.

Nic tedy není jisté, s výjimkou jediné věci, a to že my - butterfly a já - musíme první týden v březnu zamířit do České republiky; jinak je tu jen velmi malá naděje, že naše muzeum bude začátkem června připraveno k otevření.   

Ti, kdo sledují moji cestu k vlastnímu muzeu, si snad vzpomenou, že mnohé domečky pro panenky budou vyžadovat spoustu práce…   Nemluvě o policích, které je třeba  v muzeu postavit a o množství drobností, které je třeba roztřídit, aby byly v průběhu oprav snadno k nalezení.

Náhodná poznámka od butterfly, když dnes v podvečer “blogovala” o mém dárku k narozeninám, mi připomněla královské souvislosti domečků pro panenky, takže si dopřejme trochu historie…

V georgiánské Anglii (1714-1830) byly tyhle miniaturní budovy známé ne jako domečky pro panenky, ale jako “dětské domečky”. (Nikdy mi nebylo zcela jasné, zda tento název souvisel s těmi malými lidičkami, kteří si s nimi hráli, nebo se skutečností, že tyhle domečky nedorostly do správné velikosti.)

Politik Horace Walpole v roce 1750 uštěpačně poznamenal, že Frederick, budoucí princ z Walesu, byl zaměstnán stavěním domečků pro panenky (pravděpodobně místo toho, aby plnil své dvorní povinnosti). 

Princ se zřejmě nakazil tímto koníčkem při návštěvě ovdovělé vévodkyně z Brunswicku, která se pokoušela vytvořit miniaturní reprodukci svého dvora.

Tato informace ve mně vyvolavá určité pochybnosti – pokud by tohle byla pravda, znamenalo by to, že v Německu byli dva příslušníci šlechty, kteří vytvářeli miniatury svých dvorů. Nemohu najít žádnou další informaci, která by potvrdila, že ovdovělá vévodkyně z Brunswicku něco podobného dělala. Vím ale, že nějakých padesát let předtím se předčasně ovdovělá princezna Augusta Dorothea ze Schwarzburg-Arnstadtu rozhodla investovat svou energii – a energii svých služebných a dvořanů – do vytváření miniaturního městečka. Zde si je můžete prohlédnout. Webová stránka je v němčině, takže klikněte na "Rundgang" a můžete se projít tímhle úžasným výtvorem. Podle všeho v době, kdy tuhle stavbu ukončila, princezna utratila všechny peníze a upadla do dluhů – a pravděpodobně zcela vyčerpala i trpělivost svých dvořanů.

  

Královské vazby na domečky pro panenky nejsou nikterak vzácné. Domeček pro panenky princezny Viktorie je dosud v Kensigtonském Paláci; také malá princezna Anna (1665-1714), sestra Marie, která vládla spolu s manželem Williamem Oranžským před ní, měla krásný domeček. Je mimořádně kouzelný a jednoznačně dokládá, že domečky byly určeny jako učební pomůcka pro holčičky. Princezna měla podrobný seznam veškerého povlečení a ubrusů, pojmenovala a označila veškeré služebnictvo, spočítala všechny stříbrné příbory a nádobí - a tyhle seznamy ještě pořád existují. 

 A pak tady samozřejmě máme slavný domeček královny Marie 

který je k vidění v celé své kráse na zámku Windsor. Tenhle dům si zaslouží na blogu samostatný příspěvek, ale popravdě není mým nejoblíbenějším mezi jejími domečky. Ten je umístěn v Bethnal Green Museum of Childhood.

Je to vila vyrobená z intarzovaného dřeva a v mnoha směrech mi připomíná jeden opravdový dům, ten, který se právě snažíme prodat…

Je velmi snadné nakazit lidi vášní pro tyhle domečky a možná, že se to samé přihodilo i mně.  Když jsem byla malá, chodila jsem na každodenní procházky do Kew Gardens. Královna Marie milovala procházky v Bluebell Wood a v mé rodině se traduje, že když mi byly čtyři roky, tak se se mnou jednou zastavila na kus řeči......Takže moje dnešní posedlost domečky pro panenky je rozhodně její vina.

Zdá se, že se tenhle “krátký” příspěvek tak nějak sám rozrostl – doufám, že někteří z vás jsou pořád ještě se mnou a těším se na poměrně brzkou shledanou, přestože je docela dost možné, že v únoru dojde, tak jako v lednu, jen na jeden článek. Děkuji, že sledujete můj blog ….