Řád z chaosu (poprvé publikováno anglicky 18.03.2013)

Někdy před týdnem jsme začaly vytvářet z chaosu řád a nyní začínáme pociťovat, že jsme docílily skvělého pokroku. Skutečně bych nevěřila, že můžeme v tak krátké době začít pracovat na domečcích, ale ten den je tady! 

Když jsem naposled psala, očekávaly jsme tesaře, aby naistaloval poslední, poněkud složitější police, a malíře, aby nalakoval těch několik věcí, které jsme právě přivezly z UK.

   

Malíř pracoval v pátek a v sobotu, už za úsvitu (jako obvykle), takže jsem toho v sobotu moc neudělaly, protože vlhké věci všude kolem nám překážely v práci. 

Takže jsme dopravily spoustu krabic, hlavně papírů, domů, abychom je mohly roztřídit. Nyní tedy máme chaos nejen v muzeu ale i doma (a to zatím trvá).

V neděli jsme se vrátily do Malých Světů a tentokrát jsem se do toho pořádně obuly. Štěstí, že byla neděle, takže jsme mohly využít i uličku mezi naším muzeem and knihovnou, pro odkládání prázdných krabic, ktere se rychle hromadily; nemluvě o obrovském množství balících papírů, které se nakupily, když se domečky vynořily ze svých ochranných
obalů.

V tomto stádiu jsem začala objevovat věci, které jsem neviděla po dvanáct let. Jak vzrušující! U některých z nich si už vůbec nepamatuju, proč jsem je vlastně uchovala… 
Obě jsme ale výskaly nadšením, když jsme narazily na jednu specifickou rodinku. Matka je tak rozjařená, když zas jednou spatřila světlo dne, že se sotva ovládá!  

Nové regály se rychle zaplňují, jak můžete vidět, částečně zásobníky na chleba (které jsou skvělé pro vestavění pokojových vybavení) a domečky si našly místa na pultech, přestože většinu z nich čeká další stěhování, než si najdou definitivní místo.
  

 

 Než jsme v neděli odjížděly, s autem našlapaným až po střechu – cestu na skládku naplánovanou na dnešek – zbyval nám dát do pořádku už jen pracovní prostor. 

Dnes ráno jsme mířily na skládku  s víc než  tuctem obrovských rozbitých kartonů, spoustou krabic od banánů, nějakými padesáti krabicemi od bot a několika pytli bublinového papíru. Potom jsme se vrátily zpět na ranč vyzvednout pracovní desku (strašlivě těžkou – vůbec nemohu uvěřit, že jsem ji před deseti lety byla schopná sama vyzvednout na podpěrné kozy. Dnes už ne). 

Butterfly byla ve svém živlu, když vytvářela pro každou z nás pracovní prostor, zatímco já jsem se prohnala skrz sedm dřevěných zásuvek z Ikei. 

Butterfly má pracovní prostor pod oknem, můj je uprostřed pokoje; každá z nás má nezbytné nářadí a mezi námi je šikovný prostor (stanice) s lepidly, dalším nářadím, barvami a jinými užitečnými věcmi. Dokonce si můžeme i pověsit kabáty a pustit radio!

A tak, abychom se nenudily když nejsme v muzeu, už jsme více méně dokončily návrhy na letáky a teď už jen čekáme na definitivní českou verzi abychom mohly nechat nějaké vytisknout…..

Děkuji vám, že jste se mnou vytrvali po celou cestu. Chcete-li vidět obrázky zblízka, pamatujte, že je prostě zvětšíte, když na ně kliknete. Velice se těším na práci na domečcích a budu se snažit vás informovat o aktuálních událostech v Malých Světech. Na brzkou shledanou….