Předtím……poprvé publikováno 27. 7. 2012

Ti z Vás, kteří mne doprovázejí na mé cestě k mému vlastnímu muzeu domečků pro panenky v České republice, vědí, že ve středu se konala schůzka, kdy jsem se měla jít podívat na místnost, kterou si mohu pronajmout. Starosta a vedoucí technických služeb nás (mne a dceru) vyzvednul v 9 ráno a odvezl nás k budově, která byla nedaleko. A díky za to, že je nedaleko, takto i moje artrózou postižená kolena dojdou. 

V tomto příspěvku uvidíte povětšinou fotografie, jak místnost vypadá nyní, abyste poté mohli v pozdějším příspěvku - což doufám, že bude v polovině září, až se vrátím do Čech po hektickém srpnu v Anglii - ocenit fotografii "Poté". 

Místnost bez šlapacích kol a dalších fitness přístrojů vypadala poněkud menší, než jsem si ji pamatovala, avšak stále byla dostatečně velká, pokud se využije šikovně. Dvě koncové zdi jsou naprosto identické, tj. s okny a velkými radiátory pod okny, které k mé neradosti zabírají spoustu místa. Nicméně pracovní stůl mohu mít na jedné straně a parapety jsou dostatečně široké na to, abychom na ně mohly položit ukázky pokojů, či nějaké malé domečky a přilákaly kolemjdoucí, aby se k nám přišli podívat. 

  Nejdříve jsem si myslela, že budu mít pracovní stůl na druhém konci místnosti, ale dvě kamarádky, co přijely na návštěvu, si myslely, že by mohlo lidi zaujmout, kdyby mne viděli, jak na domečcích pracuji, a kdyby viděli miniatury přes okno. Nejsem si jistá, zda jsem schopna pracovat, aniž bych způsobila nepořádek - demonstruji fotkou z doby, kdy jsem pracovala na dárku pro Lauru - Život v knihách! 

Domluvili jsme se na tom, že obložení na stěnách přijde pryč, že se sníží strop, abychom se zbavili hnědých dlaždic a trubek ve stropě. Garnýže také přijdou pryč - pravděpodobně nainstaluji rolety, avšak určitě nebudu mít záclony.

Moc ráda bych se zbavila i umývadla, ale jelikož budu potřebovat vodu, tak bude bohužel muset zůstat. Rozbité zrcadlo půjde pryč a poprosila jsem, zda bychom se mohli zbavit dlaždiček, či je alespoň natřít na bílo, jako zbytek místnosti. Češi mají slabost pro dlaždičky - jenom zřídka člověk vidí koupelnu, která není odlaždičkovaná odshora dolů. Vedoucí stavební firmy, která mi pomáhala rekonstruovat dům, byl naprosto šokován, když jsem nechtěla ve své koupelně ani jednu dlaždičku. Dovolila jsem mu vydlaždičkovat sprchu, ale to bylo vše! Pokud se umývadlo a dveře nějak šikovně zastíní, měl by být problém vyřešen. 

Tím, snížíme strop - báječný nápad, se kterým přišel vedoucí technických služeb - nám též umožní nainstalovat stropní bodovky a světla na zdech. Současný strop byl na bodovky příliš vysoký, a tři neonová světla, která na něm byla zavěšena, byla poměrně nepoužitelná.

V současné době jsou zde pouze dvě zásuvky, myslím, že jsou dokonce i obě na té samé stěně, tudíž budou nainstalovány další - dvojité zásuvky, asi po 2 metrech všude podél stěn. (poznámka pro mne: musím jim říci, aby byly alespoň 1 metr vysoko). Osvětlení je nesmírně důležité. Většina domečků potřebuje být osvětlena zepředu, což budu muset prodiskutovat s místní keramik , který pracuje jako muzejní expert v nedalekých   Prachaticích, v roztomilém malém muzeu.  V Prachaticích je také Muzeum české loutky a cirkusu (další poznámka pro mne: zajistit vzájemnou inzerci s ostatními muzei).

Na zadních oknech s výhledem do nepříliš útulného dvoru jsou již nainstalovány mříže. Je to trochu škoda, že jsou zapotřebí mříže, ale pokud je to tak, co se dá dělat…

Podlaha je jediné, co z původní místnosti zůstane, a když nebude zbytek místnosti tak hnědý a omšelý, tak bude podlaha poměrně přijatelná - a snad na ní nebude moc vidět špína.

Schůzka tedy dopadla velmi úspěšně!  

Šla jsem domů a sesmolila dopis starostovi, kdy jsem mu poděkovala za pomoc a sepsala, na čemž jsme se, dle mého, domluvili. Kamarádka, která zrovna byla na návštěvě, byla natolik hodná, že mi ještě ve spolupráci s další kamarádkou, pomohli s překladem.

Malá odbočka: V minulosti jsem si všimla, že při našich obchodních jednání jsme daleko "zdvořilejší" než Češi. (Uvozovky byly použity záměrně). My, Britové, rádi zakrýváme to, co říkáme, či požadujeme, slovy jako např. "Byla bych velmi vděčná, kdyby…", "Bylo by možné…" "Zajímalo by mne, zda byste mohli zvážit.?", a přitom v podstatě chceme říci "Udělejte to prosím!" Takto to dělají Češi a celý proces překladů, ke kterým obyčejně docházelo, když jsem nebyla přítomna, vedl k horlivým diskuzím o tom, jak danou větu nejlépe stylizovat. Mé anglické duši, které byla vyškolena Úřadem pro pomoc občanům, přišel český způsob naprosto neakceptovatelný a příliš rázný, zatímco českému uchu přišla anglická metoda zbytečně spletitá. Nakonec jsme se však jako vždy domluvily a jako vždy jsem ji poprosila, aby to "počeštila"; již jsem neměla jak dále argumentovat. 

Ted na chvíli přestanu přemýšlet o domečcích pro panenky a obrátím svou pozornost na cestu domu a na balení - i když, opět jsem včera večer podlehla pokušení na ebay a budu muset vyrazit až na konec hrabství Essex, abych si po návratu domů vyzvedla tyto radosti… dcera mé nadšení nesdílí.

Těmhle Tudorovským domečkům jsem však nemohla odolat a také mne napadlo, že by nebylo špatné mít pár domečků na prodej, až otevřeme muzeum - tak jsem si to alespoň odůvodnila, a tak si tedy za tím i stojím! Šest domečků za £35.55 mi přišlo jako velmi dobrá cena….hmm, teď mne napadlo, že k tomu ještě budu muset připočíst naftu, až si pro ně na samotný konec Essexu pojedu, hmm.

Další starost, kromě balení a dlouhé cesty před námi, je skutečnost, že jsme před pár dny adoptovali tohoto drobečka. Prostě nebylo možné jí nenakrmit. Tak musíme doufat, že si mezi sousedy v pondělí najde další dobráka. Mám pevnou důvěru ve schopnost koček ovládat lidi kolem sebe….

Děkuji pěkně, že jste stále se mnou - nejsem schopna říci, kdy bude další příspěvek, ani o čem bude, avšak slibuje, že bude - a možná bude o šesti domcích z Essexu!