Po odbočce v minulém příspěvku, kdy
jsem nastínila pozadí melodramatického příběhu domu, který se nyní zcela jasně stane baletní
školou, se vše vrací k normálu.
Proto je načase podívat se na, jak vypadá dům č. 5, z kterého jsem Vám doposud ukázala jenom malinký kousíček - a zde jej máte:
Na obrázku nahoře vidíte pohled
zepředu a napravo je obrázek ze strany, který jsem vyfotila, když si domeček
seděl v bezpečí auta mezi svými bližními.
Opět je poměrně velký, rozhodně je to měřítko jedna ku dvanácti.
Otevírá se na třech místech, což je
vždycky lepší než jenom zepředu, protože pak máte mnohem větší flexibilitu, co
s ním. Střecha se dá zvednout a odkryje se Vám pohled na dvě velké, hrázděné
místnosti rozdělené stěnou a dveřmi. Výrobci domů pro panenky se často
domnívají, že obyvatelé domů nejenom umí létat z patra do patra, ale často je
též nutí procházet zdmi! Tudíž je báječné, že tento domeček má jak dveře, tak
schody. A poměrně hezké dveře a schody.
Ve spodním patře jsou opět dvě
místnosti rozdělené "dubovými" dveřmi. Zde vidíte pouze jeden z
pokojů; druhý pokoj je trošku menší a samozřejmě tam nejsou žádné schody, které
vedou nahoru.
Domeček je dobře postavený, pocitově je velmi hezký, a
když se otevře, tak vypadá následovně:
Jakmile jsme je
vyndaly z auta, tak nás s dcerou napadlo "statek", a co víc statek
někde v cizině. Mně napadlo Dánsko či severní Německo, jí napadly Čechy. Musím
to trochu prozkoumat, než se rozhodneme, do jaké země jej zasadíme. To je něco,
co mne na tomto koníčku nesmírně baví. Když jsem dělala japonský bungalov, tak
jsem se toho tolik dověděla o tom, jak Japonci vůbec žijí…a jednoho dne se
chystám též na koloniální bungalov kdesi v Africe či Indii. Zatím je tento
domeček natřen otřesnou oranžovou barvou a vypadá odporně. Avšak též na něj
dojde!
A nyní ještě další
letmý pohled na poslední domeček z mého úlovku v Essexu. Z toho mám asi radost
naprosto největší…
Ano, je to opět
hrázděný domeček, ale počkejte, až jej uvidíte!
Děkuji, že jste dnes navštívili Cestininy domečky pro panenky a doufám, že se mnou zůstanete na mé cestě
směrem k vlastnímu muzeu.
No comments:
Post a Comment