Uvnitř i venku na Vánoce

 Během uplynulého roku jsem se třikrát pokusil napsat blogpost o změnách ve výlohách a dalších událostech v Malých světech. Fotografie letní výstavy Playmobil (díky vnučce Aňe!) i výstavy módy převážně z počátku 20. století, která jí předcházela, byly pohřbeny hluboko v tajích notebooku/tabletu. Myslel jsem si, že můj život není dost dlouhý na to, abych se je pokusil z hlubin vytáhnout, ale společným úsilím mým a mé dcery Alison a mnoha rozčilených nadávek se podařilo z každé z nich vytáhnout pár fotografií jako ukázku toho, co bylo k vidění.  

Nyní se rychle přesunu k dnešku a budu doufat, že se mi podaří bez dalšího rozčilování doručit na správné místo na bloggeru alespoň fotografie současné expozice.

Doufejme, že to bude počtvrté, co se pokusím vytvořit blogpost v roce 2025. Bude to vyžadovat obrovský skok z prosince 2024 do prosince 2025. Nová výloha šla do provozu minulý týden, připravena na adventní trh v Bavorově, který se velmi úspěšně konal 29. listopadu. V budově přímo naproti muzeu byla úctyhodná nabídka řemesel a našimi vlastními dveřmi prošlo přibližně šedesát lidí.   Vzhledem k velikosti místnosti to byla výzva.   Naštěstí jsme na ten nával byly dvě - dcera Alison pracovala ve Stáji, jak se říká mým pracovnám dole na chodbě, na něčem, čemu se v mé hlavě začíná říkat Můj závěrečný projekt, a volání o pomoc, protože jsem byla zavalená záplavou, dostalo pokaždé rychlou odpověď.

Trochu se debatovalo o tom, co letos zobrazit ve vánočním okně - zvažovali jsme, že použijeme dva téměř identické domy a vytvoříme typickou britskou předměstskou ulici z třicátých let minulého století

ale nedostatek vhodných postav pro lidi to zastavil. Ale při přemýšlení o vhodných figurkách jsem si vzpomněla na skupinu poněkud větších panenek, které v Malých světech figurovaly jen zřídka (protože panenky opravdu nesbírám!), a nikdy mě nenapadlo pochlubit se těmi, které jsem nějak získala, samozřejmě kromě těch, které žijí v domech. 

Věděla jsem, že mám edwardiánskou holčičku s parádním kloboukem, šálou a tartanovými červenými sametovými šaty, laskavý dárek od někoho, kdo nedocenil rozdíl mezi panenkami a domečky pro panenky, a napadlo mě, že bych mohla vytvořit scénu, jak si dává čaj v elegantním prostředí pokoje. Tuto myšlenku však zhatilo to, že jsem neměla žádné nádobí správné velikosti, přestože jsem objevila spoustu čajových souprav všech možných tvarů a velikostí. Bohužel jsem ji zapomněla vyfotit, než jsem odhodila její klobouk a šálu, které teď samozřejmě zmizely.

Během lovu nádobí jsem objevila další dvě ne nepodobné panenky, rovněž oblečené do červeného sametu, jednu z nich v nevýslovně ošklivém kostýmu, který jsem si před rozebráním bohužel také nevyfotila.  (Ukazuje to, jak moc nemám praxi v psaní blogpostů. Dříve by bylo fotografování každé fáze procesu automatické).  V hlavě se mi začaly rýsovat počátky scény - ne elegantní čajové dýchánky, ale snad chaos při zdobení stromku a salonu?

Mezitím jsem v dětském koutku našla také dvě panenky stejného měřítka, zachumlané do zimní výbavy.

A také malou historickou panenku, kterou někdo nedávno přinesl do muzea.

Dostávám spoustu krásných dárků od návštěvníků, kteří si vzpomenou, že mají doma něco, co už nepotřebují, a já právě plánuji jarní výloha, kde se některými dárky pochlubím.

Je jasné, že tři venkovní panenky by se do salónního chaosu nevešly, takže jsme potřebovali dvě scény.  Naše obří výloha se úhledně dělí na dvě poloviny a většinou nadáváme na bar uprostřed, ale v tomto případě to bylo přesně to, co jsme potřebovali.  Uvnitř i venku, co může být lepší....?

Pak už jen zbývalo prohledat zásoby předmětů, které jsem za léta nashromáždil, a zjistit, co bych mohl dát dohromady za smysluplné scény. Říkám „jen“, ale musíte si představit, jak vybombardované jsou mé sklady. Můžete si být celkem jistí, že budu mít představu o věcech, které vlastním, ale jejich skutečné nalezení je úplně jiná věc! 

Například sáňky. Alison i já jsme si jisté, že někde existují proutěné sáňky dostatečně velké na to, aby se na ně vešla jedna nebo dokonce obě panenky.   Hah! Prošla jsem všechny pravděpodobné krabice nebo zásuvky, jak v samotné muzejní místnosti, tak ve třech pracovních pokojích. Nikde ani náznak.   Zkusila jsem pár míst doma, ale jestli tam je, tak bude pořád nahoře na půdě s vánočními ozdobami.....

Tak jsem koupila malé sáňky, které by stačily... a pak jsem samozřejmě našla další ve skladu. I když ne ty proutěné, které se stále neobjevily. Ale aspoň se teď panenky mohou prohánět po horách...

A pak tu byli lední medvědi a tučňáci. Věděla jsem, že nějaké mám, stejně jako pár tuleňů, protože se ukázalo, že mají 

Například sáňky. Alison i já jsme si jisté, že někde existují proutěné sáňky dostatečně velké na to, aby se na ně vešla jedna nebo dokonce obě panenky.   Hah! Prošla jsem všechny pravděpodobné krabice nebo zásuvky, jak v samotné muzejní místnosti, tak ve třech pracovních pokojích. Nikde ani náznak.   Zkusila jsem pár míst doma, ale jestli tam je, tak bude pořád nahoře na půdě s vánočními ozdobami.....

Tak jsem koupila malé sáňky, které by stačily... a pak jsem samozřejmě našla další ve skladu. I když ne ty proutěné, které se stále neobjevily. Ale aspoň se teď panenky mohou prohánět po horách...

A pak tu byli lední medvědi a tučňáci. Věděla jsem, že nějaké mám, stejně jako pár tuleňů, protože se ukázalo, že jsem je přesně před deseti lety použila na vánočním přání.  Tentokrát jsem medvědy a tučňáky skutečně zahlédl, když jsem lovil na saních. Myslel jsem, že vím, kde jsou.  Ne. Nebyli tam. Ani nikde jinde. Ach ano, tuleni se objevili, ale já jsem víc toužil  

V té době, kdy jsem si v obou scénách všímala a označovala řadu dalších věcí, jsem si uvědomila, že SMS (syndrom seniorské paměti) ode mě nyní vyžaduje, abych si předmět neoznačovala jen na pozdější vyzvednutí, ale že je nutné jej ihned přenést na jedno jediné místo, kde lze snadno získat vše, co bych mohla potřebovat.

Protože jsem nejen připravovala výkladní skříně, ale také odkládala věci, které bych mohla přidat do domečků pro panenky, aby byly trochu vánoční, a zároveň jsem pracovala na současném a pravděpodobně posledním velkém projektu, antikvariátu, vznikl z toho jiný druh chaosu, vánoční věci pomíchané s knihami z druhé ruky. 

Nakonec jsem všechno odnesl chodbou do samotného muzea, vysypal to na jeden velký stůl a doufal, že to bude nejlepší.

Našel jsem skříň správné velikosti pro scénu v místnosti, ale tam, kde mělo být zrcadlo, byl ošklivý skleněný obraz......

Podařilo se mi ho vytáhnout, aniž bych si pořezal ruku, a pak, světe div se, jsem zjistil, že mám zrcátko, které téměř přesně pasuje.

Mezeru nahoře vyplnila trocha kejklířství s krajkou přilepenou na proužek dřeva a stejně není skoro vidět, jak se ošklivá sestra číslo dvě před zrcadlem předvádí, žádné špinavé ruce pro ni! Nemám tušení, kde a kdy jsem ji původně získala, ale naštěstí s ní nebylo třeba nic dělat.

Panenka tři mě téměř porazila. Červené sametové trojky jsem opravdu nechtěla....Při prohlídce jsem si uvědomila, že ta ošklivá obrovská zelená sametová sukně se dá sundat a pod ní má na sobě pánské spodní prádlo.  Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou použít zelenou sukni jako potah na stůl ala viktoriánské schovávání nohou stolu, protože byly považovány za neslušné, ale nakonec byl stůl příliš velký a přišel menší, takže jsem tu myšlenku zavrhla. To se stává pořád, když člověk postupuje v projektu.

Na hlavě měla obrovský zelený sametový polštářek, který se mi podařilo sundat, aniž bych si s ním vzala příliš mnoho vlasů. Na pohovce to funguje o něco lépe než na hlavě panenky!

Na hlavě mi zbyl zelený kruh látky, který se mi podařilo spojit do jakéhosi baretu, a protože jsem se už dříve rozhodl, že panenka musí být umístěna směrem od diváků, měl jsem nyní rozumnou chlapeckou postavu, kterou jsem mohl do scény vložit.

Posledním rébusem bylo rozhodnout o velikosti potřebného vánočního stromku - ve skladu jich jsou desítky a mnoha velikostí.  Jakmile bylo rozhodnuto, zbývalo už jen vše rozložit.  

Ale ne, zapomněl jsem na pozadí.   Mám malé dřevěné loutkové divadlo, které k tomuto účelu skvěle posloužilo, s krycí tapetou a dadem z lineckého papíru.

 Scéna také potřebovala několik obrazů, které by vyplnily prostor nad pohovkou a u skříně. Posbírala jsem všechny malé rámečky, které jsem našla, vyhrabala jsem kalendáře s obrazy Josefa Lady

které jsem začala sbírat v roce 2008, a vybrala jsem několik vhodných obrázků, které jsem mohla vystřihnout a zarámovat. 

Miluji Ladu, ikonického českého umělce, a použil jsem ho už dříve .....

.... vše je v pořádku, bude se opět objevovat v bonusovém blogpostu těsně před Vánocemi.....

Venkovní scéna byla jednodušší, protože jsem věděla, že potřebuji jen materiál a účastníky. Dcera Alison, v minulosti ve světě řemesel známá také jako Motýlek, bude expozici stavět na místo a s horami a sněhem si poradí mnohem lépe než já. Takže jsem shromáždila (konečně!) nepřítomného ledního medvěda, pár tučňáků (kde jsou ostatní?), tuleně a naše úžasné obří stromy, které se v tom či onom scénáři objevují každý rok, a nechala jsem tuto část na ní.  Jediný náš spor spočíval v tom, zda se v zasněžených pustinách má objevit dítě v prastarém kočárku (další nedávný dárek).

Chtěl jsem ho dovnitř, ona si nebyla tak jistá.   Nakonec jsme se však shodli, že pokud bude pod ochranou stromových víl (které zjevně dokážou udržet stromy bez sněhu, a proto musí v této oblasti vytvářet teplo), bude v bezpečí dost.....

Tak tady to máte. Ještě jednou téměř Vánoce! Zanechám vás s kultovní vánoční písní

a řadu fotografií, které doplňují adventní nabídku.

A poslední dva snímky jsou rozmazané, pořízené přes sklo zvenčí, abyste si udělali představu o celém okně......

 Přeji vám vše nejlepší pro klidné prožití adventního času - těsně před Vánoci na shledanou s kouzelným Láďou a děkuji, že jste se ke mně po tak dlouhé odmlce opět připojili.

PS Při včerejší návštěvě rozkošného vánočního řemeslného jarmarku v nedalekých Českých Budějovicích, domově pravého budějovického piva, se k vílám na stromečku ve výloze přidali dva andělíčci. Já jsem je však dočasně strčila do vázy v ložnici a rozhodla se, že se s nimi nechci rozloučit - ale ráda se o ně zde podělím!

Zima v Sylvánii

No, no, no, s hrůzou vidím, že poslední příspěvek, který jsem napsala, přešel z Vánoc rovnou na Velikonoce. A ejhle, teď zase přecházíme přímo z Velikonoc na Vánoce! Vím, že s přibývajícím věkem se čas zrychluje, ale s takovou rychlostí jsem opravdu nepočítala...

Omlouvám se všem, kteří sledují můj blog, za obrovské zpoždění. Na mou obranu musím říct, že to není tak hrozné, jak se zdá, protože v tom období byly naplánované tři příspěvky, které se z různých důvodů nedostaly ke zveřejnění.  Stále se však vznášejí kdesi v pozadí a pokusím se je zveřejnit v příštím roce. Většina fotografií je hotová, ale dva texty pocházejí odjinud, takže bude nutná určitá koordinace. Sledujte tento prostor - pokud jste na Cestiny domečky pro panenky úplně nezanevřeli.

Mezitím jsem nesmírně vděčná své dceři Alison, v některých částech tvůrčího světa známé též jako Motýl, že se opět ujala jak tvorby výlohy, tak zároveň I psaní blogpostu, zatímco jsem já byla v Anglii a balila si tam bydlení. Ano, nyní jsem plně a trvale usazená v České republice!

Takže teď předám slovo Alison a podepíšu se, až bude hotová......

Ahoj všichni, tady je Alison (butterfly), hotova k práci na zimní výloze.  Každý, kdo zná mé blogposty na Words and Pictures, tuší, že vás čeká dlouhý příspěvek, takže si uvařte svařené víno nebo horkou čokoládu a jdeme na to...

Když jsem procházela pracovní místnosti a rozhlížela se kolem sebe, hledajíc inspiraci, padl mi zrak na sylvánský panský dům.  I v neupraveném stavu je to svátek slavnostní červené a bílé barvy se zelenými vstupními dveřmi a mne napadlo, že by se kolem něj asi dalo něco vymyslet.  Navíc je hezký a velký, takže vyplní spoustu místa v oknech - minimálně polovinu!  (Ukázalo se, že v katalogu Sylvanian je známý jako Sylvanian Regency Hotel).

Balík sněhové textilie byl ještě docela po ruce, posledně byla použita pro loňskou dostavníkovou expozici Dashing through the Snow (Běhání po sněhu) stejně jako spousta jedlí.

Když jsem však začala dolovat Sylvánské rodiny, rychle se ukázalo, že jsou do zimního počasí oblečeny naprosto nevhodně... skrovné letní šaty, kombinézy bez čehokoliv pod nimi, košile s krátkým rukávem a tak dále.  Když si naposledy vyšlihrát, bylo samozřejmě jaro, takže v příspěvcích o Sylvánském jaru venku i uvnitř  můžete vidět více z toho, co mám na mysli.

Očividně potřebovali šály a šátky, aby ss chránili před chladem.  Naštěstí máme v pracovnách pytle a pytle zbytků látek, z nichž jsem vyhrabala několik teplých a útulných v jasných zimních barvách a také nějaké se svátečním leskem.

Pak jsem si vzala svůj malý úlovek a spoustu Sylvánských zvířátek domů, abych je oblékla.  Stříhala jsem šály a šátky, balila a zašívala, dokud všichni nevypadali připraveni vyrazit ven.

                           

 .       .    

                                   

Rozhodně potřebovala být teple zabalená, protože můj mozek už mezitím pracoval na druhé polovině výlohy.  Nová expozice měla být odhalena v den adventního trhu tady v Bavorově, odpoledne řemeslných stánků a slavností a zpěvu a pití, které za soumraku vyústí ve slavnostní rozsvícení (obrovského) stromu na náměstí.  (Anděl s trumpetou u jeho paty je vysoký jako já, asi 165 cm, takže to napovídá, že strom je dost velký).  

Rozhodla jsem se tedy, že jedna polovina výlohy bude Sylvánský panský dům, vánočně vyzdobený, a v druhé polovině budeme mít vlastní slavnostní rozsvícení stromku v okně Malých světů (samozřejmě v zemi Sylvánie).  Je čas vyzdobit ten zámek...

Jedním z velkých výhod konstrukce tohoto velkého domu je, že jej lze rozevřít do dvou bočních křídel, – jak vidíte, je to mnohem lepší tvar a velikost do výlohy než v jeho krabicovité uzavřené formě.  

Vydolovala jsem po pracovnách zeleň v různých podobách, abych si s ní pohrála...

Na okapy, nadpraží a okenní rámy jsem přidala sníh...

... a na římsu každého okna, kam obvykle patří truhlíky s (růžovými) květinami, zastrčila slavnostní zeleň.

Ozdobila jsem stromek, který stál v hlavním tanečním sále v patře, kde se dvojité dveře otevírají na terasu, a vybrala jsem si užitečný vánoční věnec na vstupní dveře.

A na zasněženou střechu jsem ještě přidala několik malých jedliček, i když tam nakonec neskončily.

Teď jsem potřebovala najít stromek, který bych mohla na oslavu ozdobit .  Musel by být umístěn v dolní části scény - tj. v popředí okna, jinak by všechna zvířátka stála zády k nám - a být dostatečně velký, aby byl působivým obecním stromem, ale zároveň nebyl tak velký, že by vedle něj zvířátka vypadala hloupě.  V dílně je jeden obří stromek a já jsem měla nějaké stromky z kartáčů na láhve - příliš malé , ale abych sehnala aspoň jeden tak akorát, musela jsem obětovat krásné jedličky, které bych měla raději jako součást výzdoby doma...

Stromeček jsem vyzdobila drobnými ozdobami, které mám ve své zásobě vánočních dekorací už desítky let, a na konci uvidíte, že má i něco navíc.  Vedle něj jsou nezdobené stromky... Představuji si, že vesničané si každý rok vyberou strom rostoucí hned na kraji lesa a a ozdobí si jej na místě, místo aby ho pokáceli a odtáhli pryč.

A pak jsem kolem něj začala aranžovat zvířátka na oslavu.  Dav se začíná shromažďovat... 

Některým z nich je přece jenom citelně chladno...

... ostatní jsou okouzleni nádherným rozložitým stromem.

Je tu i malý pěvecký sbor...

... a taky pár opozdilců, přibíhajících na poslední chvíli.

Když už jsme u toho, většina veverčí rodiny, která žije na zámku, se slavnostního rozsvícení stromu nezúčastní, protože bohužel zrovna v té době čekali příjezd  

......svých svvánočních hostů.     Čekají na balkoně a mávají...

... a jedna statečná duše se odvážila vyjít ze dveří, samozřejmě teple zabalená...

... k uvítání hostů přijíždějících auty po příjezdové cestě pokryté sněhem.

Návštěvníci přivezli dary - plné dřevěné bedny...

.... a k tomu další příspěvky na výzdobu a hodování...  

.. i když, jak vidíte, jeden z králíčků se spíš dívá ze zadní části auta na zpěv a oslavy, které se odehrávají kolem vánočního stromku, než na to, co je vpředu.

Jako vždy je obtížné zachytit plný efekt přes okno, kvůli těm nešťastným mřížím a jejich odrazům...

.... takže mnoho fotografií je zde pořízeno takříkajíc „ze zákulisí“.

Ráda se ale snažím zachytit pár drobných detailů I zpředu (což se vám téměř jistě podaří, když přitisknete objektiv fotoaparátu ke sklu mezi mřížemi)... příběhy, které lidé najdou, když stojí před oknem dostatečně dlouho a dívají se, co se tu odehrává.

A abyste si mohli udělat představu o celkovém uspořádání, myslím, že stojí za to podělit se také o pár snímků z dřívějška.

A ano, na stromečku jsou světýlka! 

Je to jen malá sada na baterii, takže bohužel někdo musí večer dojít do muzea, aby je zapnul a ráno zase vypnul.

V den adventního trhu jsem je nechala rozsvítit, když se stmívalo, ale od té doby prozatím ne. 

Ale určitě mám v plánu svítit na Štědrý den, protože mnoho vesničanů bude cestou na půlnoční mši v kostele procházet kolem muzea.

Zámek také vypadá úžasně, když se rozsvítí světla v muzeu, protože to vypadá, jako by světlo vycházelo zevnitř domu, takže na Štědrý den pravděpodobně postavím malou lampu přímo za dům, aby se dosáhlo podobného efektu.  

A ještě jeden malý detail... Zmínila jsem se, že malé jedličky ze střechy sídla musely jít plnit své povinnosti jinam.  Takže teď střechu zdobí tenhle docela nádherný látkový stromek, který, pokud si s Cestinou pamatujeme, ušila maminka mé dánské tety... ať je to zase v rodině!

To mi bohatě stačí... Zanechám vás s přáním hezkých svátků a předám vás zpět Cestině, aby se podepsala.  

Moc ti děkuji, Alison - je to perfektní výloha a je skvělé, že jsi využila tolik opomíjené obří sylvánské sídlo. Krčilo se v koutě pracovny od našeho otevření před jedenácti lety.

A protože k Vánocům patří tradice, skončím jako každý rok vánoční blog hudbou. Tentokrát je to krásná ukrajinská „Koledazvonů“.(Carol of the Bells) Abych doplnila výčet tradic, zpívá ji zde skupina The King's Singers, (link coming) kterou jako rodina sledujeme již od sedmdesátých let. Každoročně se dodnes na Štědrý den díváme na pečlivě dochované záznamy jejich vánočních vystoupení na BBC z let 1981 a 1983. Skupina se samozřejmě v průběhu let mnohokrát změnila, jak můžete vidět na odkazu, ale jejich zvuk je stále okamžitě rozpoznatelný a pro nás je součástí Vánoc.

Přejeme vám všem klidné Vánoce a pokojný rok 2025.......