Vždycky
mě baví plánovat a stavět vánoční výlohy v Malých světech.
Letos jsem však byla v Anglii a ještě i teď jsem na cestě zpět
do Bavorova, na skok u svých přátel v Bonnu, než pojedu opatrně
dál přes ten velký kus Německa. Domů bych měla dorazit v
sobotu a výkladní skříň jsem svěřila do více než schopných
rukou Butterfly (která byla ve skutečnosti zodpovědná hlavně za
teď již odstraněnou podzimní scénu se skřítky).
Takže
jí předávám slovo….
**************
Ahoj všichni,
tady je Alison alias Butterfly (Motýlek) alias Words and Pictures (Slova a obrázky). Přiznám se,
že mi bylo docela líto skončit podzimní výstavu skřítků a
měla jsem jen docela mlhavou představu o tom, jak uspořádat zimní
scénu, kterou jsem měla na mysli. Při své lásce k historii jsem
byla plná plánů na hospody u cesty a dostavníky a musela jsem se
krotit, abych nepřidala ještě jednoho nebo dva loupežníky.
Nakonec se ale objevily jiné problémy, se kterými se musel kočí
vypořádat...
Vše vzniklo z této poměrně nepříliš slibné
hromádky věcí nasbíraných ze zásob Malých světů, s trochu
podivnou sněhovou nadílkou navrch. Bez sněhové pokrývky bych tu
scénu nemohla vytvořit, takže to byl skvělý přírůstek, který
na poslední chvíli přidala Cestina, než odjela na pár týdnů do
Británie (a nechala mi nové okno na starost).
Několik rozhodnutí jsme udělaly už předem. Kdysi dávno medvědí
jeskynní dům (pro tuto verzi se budete muset vrátit hodně daleko)
se měl stát zájezdním hostincem v popředí, na scéně vlevo
(Při pohledu zvenku do okna to tedy bude vpravo).
[Vsuvka od Cestiny: Nemuseli byste hledat jen hodně daleko v
minulosti - bohužel neexistují žádné fotografie jeho inkarnace
do podoby jeskyně plné medvědů. Kdysi v roce 2012 jsem měla
velké štěstí na Ebay s něčím, co se stalo známým jako EssexHaul. Dlouholetí příznivci si na něj možná vzpomenou. Tento dům byl jeho součástí. O několik let později se ve výloze objevil znovu jako statek].
Původním
plánem bylo vytvořit prostorovou scénu s hostincem v menším
měřítku (postaveným Colinem Rosem z krásné stavebnice), který
je také v Malých světech, stojícím “v dáli” v kopcích,
mezi nimiž by jezdil dostavník (nebo dostavníky).
Ukázalo
se ovšem, že prostor v okně není dost velký na to, aby tato
perspektivní iluze fungovala, takže jsem musela věci upravovat za
pochodu. (Také bych řekla, že tohle je opravdu městský
zájezdní hostinec, nepříliš vhodný k tomu, aby stál osamoceně
v krajině, zejména ne na vrcholu hory.) Potěšilo
mě, že jsem v batohu narazial na tyto kovové cedulky, které byly
ještě zabalené v papírovém sáčku. Byly zakoupeny v
okouzlujícím muzeu obchodů v Českém Krumlově. Pokud vám
nefunguje odkaz na moje fotky z muzea na Instagramu, tady je
jejich vlastní webová stránka jako alternativa.
Vyvěsila
jsem na stěny domu dvě cedulky s českým pivem a hotovo - je z
toho hospoda! Ještě štěstí, že stěny domu jsou tak
strukturované - lepidlo se mělo čeho chytit. Zatím neodpadly
(držím palce).
Začala
jsem rozebírat jednu ze sněhových přikrývek a vytvářet závěje
a valy sněhu kolem budovy (to bude zábava uklízet)...
... a
většina ostatních přikrývek tvoří zasněženou krajinu přes
zbytek okna.
Pro
vytvoření kopců a strání vpravo na scéně jsem použila
kartonové obaly, přes ně pak síťovou záclonu, pro zjemnění
kontur, a pak sněhovou přikrývku nad tím vším.
Takto
jsem plánovala vytvořit "vzdálenost" pro zájezdní
hostinec v malém měřítku, ale musely by to být velmi vysoké
kopce, aby perspektiva fungovala - takže by pak hrozilo, že se
hostinec zřítí a rozbije okno!
Místo
toho tu máme jen pěkné zasněžené kopce s borovicemi. A jakmile
byly terénní úpravy na svém místě, mohla jsem začít s
lidmi...
Jak se
tomuto zjevně anglickému zájezdnímu hostinci podařilo získat
zásoby piva z Protivína, je trochu nejasné.
Tento
koník urazil s dodávkou dlouhou cestu. Opravdu mohli přivézt víc
než jeden sud, když už byli v tom! (No ale lepší jeden sud než
žádný, tím spíše, že cedule nad vchodem nabízí jen pivo v
lahvích)
Ale je
hezké mít ve výloze spojení s místním průmyslem... je to směs
českého a anglického, stejně jako my.
Dalším
odkazem na místní tradice je kaplička u cesty, která je zde velmi
typickým prvkem krajiny (ve Velké Británii tomu tak není).
Rozkošnou figurku Madony má Cestina už od dětství.
Její
kamenný výklenek je původně růžová plastová vanička z
domečku pro panenky, která je pokryta strukturovací pastou.
Zvířátka
z farmy, která se kolem ní choulí, připomínají betlém, aniž
by to bylo úplně přehnané.
Ale
pojďme k tomu důležitému dostavníku. Je to opravdu krásný
dřevěný kočár s koňmi - netuším, odkud pochází a z jaké
doby...
[Vsuvka od Cestiny: Pochází z obřího výprodeje z auta v Praze
před několika lety. Velmi plodná návštěva, jejímž výsledkem
byl nejen dostavník, ale také ruční zahradní vozík zvaný
Bollerwagen (viz níže), stojan, obří přebalovací vozík
(ideální na uskladnění barev) a různé další miniaturní
skvosty. Vzpomínám si hlavně na třicetistupňové teploty, na
našeho kamaráda Ondřeje, který se snažil všechny ty poklady na
Bollerwagenu vybalancovat, a na naši zoufalou touhu po tekutém
osvěžení. Nějaké to pivo z Protivína by se bylo hodilo!]. Chudák
kočí potřeboval dodatečnou ochranu před živly.
tak
jsem ho zabalila do útulné šály...
.. a
dala jsem mu opratě z drátků, aby mohl své spřežení řídit.
Kdysi určitě měl hezčí otěže, ale ty už
odnesl čas.. Zůstalo
jen několik kousků kožených postrojů. Zbytek musí dodat
fantazie (neměla jsem čas), ale myslím, že koně I tak odvádějí
skvělou práci, když se prodírají vším tím sněhem.
Odklízení
sněhu ze silnic zřejmě není tak efektivní jako tady v České
republice. Během několika dnů, kdy jsem připravovala výkladní
skříň na adventní trh 2. prosince,nám tady napadl téměř metr
sněhu. První sněhové nadělení je ostatně vidět za oknem.
Nicméně
silnice zde ve ve městě - dokonce i malé uličky vedoucí nahoru
lesem - byly během několika hodin prohrnuty a posypány a sjízdné.
Podívejte se! (Klikněte na fotografie pro větší zobrazení.) A
ještě jedna fotka pohádkové chaloupky v lese... jen tak!
Přesto se zdá, že dostavník postupuje docela dobře, i když si
kočí tu a tam dá trochu whisky ( v čechách spíš rumu), aby se
zahřál a posílil proti hluku, který se ozývá za ním.
Pravidelní
návštěvníci jistě jeho hlučné pasažéry snadno poznají.
Tyto malé panenky se již objevily v mnoha svátečních výlohách
a také celoročně zpívají koledy před vchodem do velkého
edwardiánského domku pro panenky od Walmeru.
Jsou
na cestě na rodinnou oslavu a vezou s sebou dárky a dobrou
náladu...
... a také něco, co podezřele připomíná soudek pašované
brandy.
V popředí se další děti vydávají na cestu pěšky se sáňkami
naloženými dalšími dárky.
Myslím, že starší bratr by možná chtěl, aby se mladší
sourozenec také zapojil do tahu, ale on má jiné představy...
A tato dívka se snaží manévrovat dřevěným vozíkem - naloženým
svými línými bratříčky - zasněženou krajinou. Teď už ví,
že si měla vzít raději sáňky namísto vozíku…
Jiní
si užívají počasí a na cestě za svými přáteli sjíždějí
zasněžené svahy na saních.
Myslím,
že právě tam se bratříček chystá se svými sáňkami..
Mezi
stromy můžete zahlédnout i jednoho nebo dva jeleny.
Ve
skutečnosti je tu jeden, který bedlivě sleduje každého, kdo se
podívá do okna (což nikdo nemohl jinak než z dálky, dokud
včera neroztály hromady sněhu!).
A na
druhé straně, schovaný před větrem, se na nově příchozí z
Čech dívá jeden z obyvatel místní stáje (neboť každý
zájezdní hostinec, hodný toho jména, musí mít k dispozici koně
pro cestující, kteří potřebují přepřáhnout).
Myslím,
že je mu toho chudáka koníka nejspíš líto, že tu káru táhl
celou cestu sám. Jistě se s ním dnes večer ve stáji podělí o
svůj oves.
Alespoň
si teď zákazníci v hospodě budou moci vychutnat jedno znejlepších piv na světě...
... i
když doufám, že ho nebudou podávat dětem, které se právě
objevily u dveří hospody. Možná jen malé pivo pro ně nebo
trochu ovocného punče (i když ne toho s ginem a brandy).
Jako
vždy je těžké vyfotit hotové okno kvůli všem těm odrazům.
Některé ze snímků byly pořízeny “ze zákulisí", aby
zachytily detaily, ještě než jsem se vydala před budovu, abych se
pokusila zachytit pohled odtud.
Nebo umělecké ztvárnění zasněžené krajiny...
Záběr
celého okna nevystihuje efekt, který má divák při osobním
pohledu. (Kromě jiného, kvůli středovému rámu okna nejsou vůbec
vidět velké borovice uprostřed.)
Mnohem
více života a potěšení si užijete, když budete stát před
skutečným oknem, nahlížet mezi mříže a všímat si různých
detailů, které jsem vám ukazovala zblízka, ale z těchto několika
fotografií si alespoň uděláte představu o celém uspořádání.
Ale
někdy mi udělají radost i samotné reflexy... Podívejte se,
jestli poznáte, o co tu jde, protože krémově žlutá barva
zájezdního hostince se v odrazu prolíná s krémově žlutou
barvou budov české vesnice. A starobylý koník s potahem splývá
se zaparkovanými auty dnešního provozu.
Tolik tedy o naší zimní expozici zájezdního hostince. Doufám,
že všechny vaše cesty během svátečního období budou snazší
a bezpečnější než ta, na kterou se vydal tento dostavník.
Nebo
ještě lépe, zůstaňte raději v bezpečí a teple domova při
svíčkách, hudbě a dobré knize, než abyste se "hnali
sněhem". (Když už jsme u toho, hádám, že některým z
vás už od přečtení nadpisu příspěvku trochu zvoní v uších,
takže jen abyste věděli, co to vlastně zvoní..).
Předávám vás zpět Cestině na
poslední rozloučení.
*****************
Obrovský dík patří Butterfly, která se musela vypořádat se
všemi předvánočními úkoly, mezi něž obvykle nepatří
odklízení metrové vrstvy sněhu, aby se dostaal k bráně nebo ke
krmítkům pro ptáky. Myslím, že odvedla skvělou práci, a těším
se, až ji o víkendu uvidím "naživo" - pokud mezitím
nenapadne další sníh!
Krásné Vánoce vám všem a na
shledanou v roce 2024!