Sunday 17 December 2023

Dashing through the snow ….(Běhání po sněhu)

 Vždycky mě baví plánovat a stavět vánoční výlohy v Malých světech. Letos jsem však byla v Anglii a ještě i teď jsem na cestě zpět do Bavorova, na skok u svých přátel v Bonnu, než pojedu opatrně dál přes ten velký kus Německa. Domů bych měla dorazit v sobotu a výkladní skříň jsem svěřila do více než schopných rukou Butterfly (která byla ve skutečnosti zodpovědná hlavně za teď již odstraněnou podzimní scénu se skřítky).

Takže jí předávám slovo….
**************
Ahoj všichni, tady je Alison alias Butterfly (Motýlek) alias Words and Pictures (Slova a obrázky). Přiznám se, že mi bylo docela líto skončit podzimní výstavu skřítků a měla jsem jen docela mlhavou představu o tom, jak uspořádat zimní scénu, kterou jsem měla na mysli. Při své lásce k historii jsem byla plná plánů na hospody u cesty a dostavníky a musela jsem se krotit, abych nepřidala ještě jednoho nebo dva loupežníky. Nakonec se ale objevily jiné problémy, se kterými se musel kočí vypořádat...
Vše vzniklo z této poměrně nepříliš slibné hromádky věcí nasbíraných ze zásob Malých světů, s trochu podivnou sněhovou nadílkou navrch. Bez sněhové pokrývky bych tu scénu nemohla vytvořit, takže to byl skvělý přírůstek, který na poslední chvíli přidala Cestina, než odjela na pár týdnů do Británie (a nechala mi nové okno na starost).

 Několik rozhodnutí jsme udělaly už předem. Kdysi dávno medvědí jeskynní dům (pro tuto verzi se budete muset vrátit hodně daleko) se měl stát zájezdním hostincem v popředí, na scéně vlevo (Při pohledu zvenku do okna to tedy bude vpravo).

[Vsuvka od Cestiny: Nemuseli byste hledat jen hodně daleko v minulosti - bohužel neexistují žádné fotografie jeho inkarnace do podoby jeskyně plné medvědů. Kdysi v roce 2012 jsem měla velké štěstí na Ebay s něčím, co se stalo známým jako EssexHaul. Dlouholetí příznivci si na něj možná vzpomenou. Tento dům byl jeho součástí. O několik let později se ve výloze objevil znovu jako statek].

Původním plánem bylo vytvořit prostorovou scénu s hostincem v menším měřítku (postaveným Colinem Rosem z krásné stavebnice), který je také v Malých světech, stojícím “v dáli” v kopcích, mezi nimiž by jezdil dostavník (nebo dostavníky).

Ukázalo se ovšem, že prostor v okně není dost velký na to, aby tato perspektivní iluze fungovala, takže jsem musela věci upravovat za pochodu. (Také bych řekla, že tohle je opravdu městský zájezdní hostinec, nepříliš vhodný k tomu, aby stál osamoceně v krajině, zejména ne na vrcholu hory.)

Potěšilo mě, že jsem v batohu narazial na tyto kovové cedulky, které byly ještě zabalené v papírovém sáčku. Byly zakoupeny v okouzlujícím muzeu obchodů v Českém Krumlově. Pokud vám nefunguje odkaz na moje fotky z muzea na Instagramu, tady je jejich vlastní webová stránka jako alternativa.

Vyvěsila jsem na stěny domu dvě cedulky s českým pivem a hotovo - je z toho hospoda! Ještě štěstí, že stěny domu jsou tak strukturované - lepidlo se mělo čeho chytit. Zatím neodpadly (držím palce).

Začala jsem rozebírat jednu ze sněhových přikrývek a vytvářet závěje a valy sněhu kolem budovy (to bude zábava uklízet)...

... a většina ostatních přikrývek tvoří zasněženou krajinu přes zbytek okna.

Pro vytvoření kopců a strání vpravo na scéně jsem použila kartonové obaly, přes ně pak síťovou záclonu, pro zjemnění kontur, a pak sněhovou přikrývku nad tím vším.

Takto jsem plánovala vytvořit "vzdálenost" pro zájezdní hostinec v malém měřítku, ale musely by to být velmi vysoké kopce, aby perspektiva fungovala - takže by pak hrozilo, že se hostinec zřítí a rozbije okno!


Místo toho tu máme jen pěkné zasněžené kopce s borovicemi. A jakmile byly terénní úpravy na svém místě, mohla jsem začít s lidmi...

Jak se tomuto zjevně anglickému zájezdnímu hostinci podařilo získat zásoby piva z Protivína, je trochu nejasné.

Tento koník urazil s dodávkou dlouhou cestu. Opravdu mohli přivézt víc než jeden sud, když už byli v tom! (No ale lepší jeden sud než žádný, tím spíše, že cedule nad vchodem nabízí jen pivo v lahvích)

Ale je hezké mít ve výloze spojení s místním průmyslem... je to směs českého a anglického, stejně jako my.

Dalším odkazem na místní tradice je kaplička u cesty, která je zde velmi typickým prvkem krajiny (ve Velké Británii tomu tak není). Rozkošnou figurku Madony má Cestina už od dětství.

Její kamenný výklenek je původně růžová plastová vanička z domečku pro panenky, která je pokryta strukturovací pastou. 

Zvířátka z farmy, která se kolem ní choulí, připomínají betlém, aniž by to bylo úplně přehnané.

Ale pojďme k tomu důležitému dostavníku. Je to opravdu krásný dřevěný kočár s koňmi - netuším, odkud pochází a z jaké doby...

[Vsuvka od Cestiny: Pochází z obřího výprodeje z auta v Praze před několika lety. Velmi plodná návštěva, jejímž výsledkem byl nejen dostavník, ale také ruční zahradní vozík zvaný Bollerwagen (viz níže), stojan, obří přebalovací vozík (ideální na uskladnění barev) a různé další miniaturní skvosty. Vzpomínám si hlavně na třicetistupňové teploty, na našeho kamaráda Ondřeje, který se snažil všechny ty poklady na Bollerwagenu vybalancovat, a na naši zoufalou touhu po tekutém osvěžení. Nějaké to pivo z Protivína by se bylo hodilo!].
Chudák kočí potřeboval dodatečnou ochranu před živly.

tak jsem ho zabalila do útulné šály...

.. a dala jsem mu opratě z drátků, aby mohl své spřežení řídit. Kdysi určitě měl hezčí otěže, ale ty už
 odnesl čas..

Zůstalo jen několik kousků kožených postrojů. Zbytek musí dodat fantazie (neměla jsem čas), ale myslím, že koně I tak odvádějí skvělou práci, když se prodírají vším tím sněhem.

Odklízení sněhu ze silnic zřejmě není tak efektivní jako tady v České republice. Během několika dnů, kdy jsem připravovala výkladní skříň na adventní trh 2. prosince,nám tady napadl téměř metr sněhu. První sněhové nadělení je ostatně vidět za oknem.

Nicméně silnice zde ve ve městě - dokonce i malé uličky vedoucí nahoru lesem - byly během několika hodin prohrnuty a posypány a sjízdné. Podívejte se! (Klikněte na fotografie pro větší zobrazení.) A ještě jedna fotka pohádkové chaloupky v lese... jen tak!


        

 Přesto se zdá, že dostavník postupuje docela dobře, i když si kočí tu a tam dá trochu whisky ( v čechách spíš rumu), aby se zahřál a posílil proti hluku, který se ozývá za ním.

Pravidelní návštěvníci jistě jeho hlučné pasažéry snadno poznají.

 Tyto malé panenky se již objevily v mnoha svátečních výlohách a také celoročně zpívají koledy před vchodem do velkého edwardiánského domku pro panenky od Walmeru.


Jsou na cestě na rodinnou oslavu a vezou s sebou dárky a dobrou náladu...

 ... a také něco, co podezřele připomíná soudek pašované brandy.


 V popředí se další děti vydávají na cestu pěšky se sáňkami naloženými dalšími dárky.



Myslím, že starší bratr by možná chtěl, aby se mladší sourozenec také zapojil do tahu, ale on má jiné představy...



 A tato dívka se snaží manévrovat dřevěným vozíkem - naloženým svými línými bratříčky - zasněženou krajinou. Teď už ví, že si měla vzít raději sáňky namísto vozíku…


Jiní si užívají počasí a na cestě za svými přáteli sjíždějí zasněžené svahy na saních.

Myslím, že právě tam se bratříček chystá se svými sáňkami..

Mezi stromy můžete zahlédnout i jednoho nebo dva jeleny.


Ve skutečnosti je tu jeden, který bedlivě sleduje každého, kdo se podívá do okna (což nikdo nemohl jinak než z dálky, dokud včera neroztály hromady sněhu!).

A na druhé straně, schovaný před větrem, se na nově příchozí z Čech dívá jeden z obyvatel místní stáje (neboť každý zájezdní hostinec, hodný toho jména, musí mít k dispozici koně pro cestující, kteří potřebují přepřáhnout).


Myslím, že je mu toho chudáka koníka nejspíš líto, že tu káru táhl celou cestu sám. Jistě se s ním dnes večer ve stáji podělí o svůj oves.

Alespoň si teď zákazníci v hospodě budou moci vychutnat jedno znejlepších piv na světě...

... i když doufám, že ho nebudou podávat dětem, které se právě objevily u dveří hospody. Možná jen malé pivo pro ně nebo trochu ovocného punče (i když ne toho s ginem a brandy).

Jako vždy je těžké vyfotit hotové okno kvůli všem těm odrazům. Některé ze snímků byly pořízeny “ze zákulisí", aby zachytily detaily, ještě než jsem se vydala před budovu, abych se pokusila zachytit pohled odtud.


 Nebo umělecké ztvárnění zasněžené krajiny...


Záběr celého okna nevystihuje efekt, který má divák při osobním pohledu. (Kromě jiného, kvůli středovému rámu okna nejsou vůbec vidět velké borovice uprostřed.)

Mnohem více života a potěšení si užijete, když budete stát před skutečným oknem, nahlížet mezi mříže a všímat si různých detailů, které jsem vám ukazovala zblízka, ale z těchto několika fotografií si alespoň uděláte představu o celém uspořádání.

Ale někdy mi udělají radost i samotné reflexy... Podívejte se, jestli poznáte, o co tu jde, protože krémově žlutá barva zájezdního hostince se v odrazu prolíná s krémově žlutou barvou budov české vesnice. A starobylý koník s potahem splývá se zaparkovanými auty dnešního provozu.


 Tolik tedy o naší zimní expozici zájezdního hostince. Doufám, že všechny vaše cesty během svátečního období budou snazší a bezpečnější než ta, na kterou se vydal tento dostavník.

Nebo ještě lépe, zůstaňte raději v bezpečí a teple domova při svíčkách, hudbě a dobré knize, než abyste se "hnali sněhem". (Když už jsme u toho, hádám, že některým z vás už od přečtení nadpisu příspěvku trochu zvoní v uších, takže jen abyste věděli, co to vlastně zvoní..).


Předávám vás zpět Cestině na poslední rozloučení.

*****************

 Obrovský dík patří Butterfly, která se musela vypořádat se všemi předvánočními úkoly, mezi něž obvykle nepatří odklízení metrové vrstvy sněhu, aby se dostaal k bráně nebo ke krmítkům pro ptáky. Myslím, že odvedla skvělou práci, a těším se, až ji o víkendu uvidím "naživo" - pokud mezitím nenapadne další sníh!

Krásné Vánoce vám všem a na shledanou v roce 2024!







No comments:

Post a Comment