September Song.....(Píseň září....)

 Když se tu minulý týden objevila nová výloha, název byl vlastně příhodný. Nyní jsme se přehoupli do podzimu, který podle všeho oficiálně začal 23. září a já píšu tyto řádky 1. října.

Tady v Česku si užíváme babího léta a listí zatím ohnivými barvami moc nehýří. Jinak než v Malých Světech.....

Velmi se mi líbilo nádherné letní okno, které instalovala moje vnučka Annie - pomoc vysoké Salve během jejich červencové návštěvy u nás se jí velmi hodila - ale začínala jsem se cítit stále více nesvá z toho, že mám výstavu, která se brzy stane zcela nesezónní. Podzim tu přichází rychle a s ním i nádherné barvy listí a spousta hub. A těch máme hojné zásoby ve zdejších pracovnách, přezdívaných Stáje, protože záliba je v češtině "koníček", zásoby. (Můj "koníček" je teď už určitě kůň....).

Butterfly byla ochotná, a tak jsme se vydaly do muzea, abychom zjistily, co všechno se dá dělat se zmíněnými zásobami, z nichž mnohé už dlouholetí příznivci blogu určitě viděli. Ale to bylo ještě v mlhách minlosti - v roce 2013 a pak znovu v roce 2015. Ano, letos uplynulo deset let od otevření Malých světů! Netřeba dodávat, že od té doby se nashromáždilo ještě více zásob.

Letos jsme měli velmi rušnou a úspěšnou sezónu, ale v pátek 22. března bylo v Malých Světech ticho, a tak jsem se vydala do Stájí, abych našla vše, co alespoň trochu voní podzimem. Butterfly se mezitím doma přehrabovala v truhlici s umělými květinami a přišla na obrovský pytel od brambor plný možností.

V sobotu dopoledne jsme přišly před otevírací dobou a taky jsme doufaly, že pokud neskončíme dojedenácti, zůstane tam klid, což se naštěstí i stalo, a odstranily jsme předchozí expozici a nechaly se kterým jsme si mohly hrát.

 

 A tentokrát si Butterfly hrála téměř celou dobu sama, přičemž já jsem občas sehrála roli chirurgického asistenta a podávala jí potřebné předměty, když stavěla scénu.

 Já jsem mezitím vrátila tábořiště do jeho původního domova po jeho odstranění z okna a našla jsem vhodného balonáře, kterého vynesl největší z našich nových balonů do dalších výšek na druhém konci místnosti. Jo, a přidala jsem další piknik do expozice na maxi pláži. (Ano, máme také mini a midi pláž....).

 

Toto je opravdu blogpost, kde obrázky mluví víceméně samy za sebe. Ti, které to obzvlášť zajímá, se mohou vydat zpět do dávné historie pomocí výše uvedených odkazů a najít předchozí inkarnace mnoha položek, ale opravdu všechno vypadá na svém novém místě docela spokojeně. Ne všichni skřítci se tentokrát dostali do výběru, ale ti, kteří se dostali, mají co vyprávět.....

Všimnete si převahy (ne zcela) smrtelně jedovaté muchomůrky červené (Amanita Muscaria) - oblíbené houby z dětských kreseb a pohádek. Ve skutečnosti vás pravděpodobně nezabije, pokud už jste natolik bláhoví, že ji pozřete, ale Laponci žijící v zemi sobů ji prý žvýkají, aby si užili halucinace z létání (že by žádné balóny?). Tady je příběh..... (no, vždycky mi říkali, že Laponci, ne sibiřští šamani).

 Ale v lese Malých Světů je trpaslíci sbírají nikoliv kvůli potravě pro sebe nebo ježky, ani aby posílili své létací schopnosti (létají vlastně trpaslíci?), ale proto, aby je odstranili z lesa a zachránili tak hloupé lidi před nebezpečím.  

Všichni až na toho jednoho, který je....

 ......podezíráme jej , že je záměrně pěstuje v odlehlém koutě lesa, aby posloužily jeho nekalým cílům - nalákat tytéž lidi do nesnází......

 Velmi mě těší, když se nám podaří znovu použít předměty a vytvořit něco úplně nebo aspoň trochu jiného. Jak říkám návštěvníkům muzea, když obdivují znovu použité předměty, jako je zub, sloužící jako miniaturní počítačová myš, nikdy nic nevyhazujeme. Jedním z příkladů je materiál působící jako nezbytné pozadí scény, potřebné proto, že bez něj se nelze dívat zvenčí.  

 Velmi levný materiál se poprvé objevil jako běhoun na stůl na svatbě mého syna už v roce 2012. Tu také vytvořila Butterfly..…

Opouštím vás s několika dalšími fotografiemi (zejména domácích ježků) a doufám, že jste si tuto výpravu do mého oblíbeného ročního období užili stejně jako já.

 A teď vás opravdu nechám, vzhledem k názvu příspěvku, s nevyhnutelnou písní, která vám zazní. ("If you go down in the woods today" jsem už použila v jiném blogpostu, i když teď nemůžu najít kde. Nemohu jí však odolat, je přímo z mého dětství).

September Song byla oblíbená píseň mé matky a později i mou. Dokud jsem ji teď znovu nevyhledala, netušila jsem, že ji napsal Kurt Weill. Nebo že ji nazpívalo tolik lidí, mimo jiné Sinatra, Sarah Vaughanová, Perry Como, Liberace, Ute Lemperová a Anjelica Hustonová. Ta je vnučkou jediné osoby, kterou si s písní opravduspojuji, Waltera Hustona, pro kterého byla ve třicátých letech skutečně napsána. Vždycky mě rozpláče, ale nemám ji tím o nic méně ráda.......

Děkuji Butterfly za propůjčení jejích okenních/vypravěčských schopností. Přeji vám vzácné, zlaté podzimní dny a doufám, že se před Vánocemi zase uvidíme.