Cestininy domečky pro panenky: Transport(y) potěšení...

Myslím, že překlad některých příspěvků bude výzvou pro vynikající program Deepl Translate, který mi nyní umožňuje umístit českou kopii každého příspěvku, aniž bych musel hledat někoho tak laskavého, kdo by ho přeložil za peníze. Co to udělá například s nadpisem? Určitě se v překladu ztratí slovní hříčka. Lidé mé generace ve Velké Británii budou vědět, co s tím udělali Flanders a Swann!

Vzpomínám si, jak jsem je viděl v roce 1957 v divadle Fortune; také si vzpomínám, že jsem se smál tak, až jsem spadl ze sedadla.

Tento příspěvek se zaměřuje na novou výlohu ve Small Worlds. Vánoce vyšlehala naše kamarádka Jana a my jsme je nahradili malým přikývnutím na Velikonoce (více uvnitř samotného muzea) a mou verzí transportů radosti, kterým dláždím cestu pomocí silniční mapy, kterou před lety vytvořila moje snacha Laura a syn Adam pro naše Playmobil městečko. Funguje i pro Sylvanian Families....

Byla to poměrně snadná změna. Motýlek je momentálně v Anglii, a tak skutečně kreativní expozice musí počkat na její návrat. Ne, že bych zatím přemýšlel o dalším. Mimochodem - to červené auto venku je můj plnohodnotný dopravní prostředek radosti.

Už mnoho let se do mé sbírky vedle jiných forem miniatur vkrádají i modely aut. Jak jsem uvedl v minulém příspěvku, zájem o ně sahá hodně daleko. Vlastně až do mých čtyř let, kdy si jasně pamatuji, jak jsem jezdil s otcem od hračkářství k hračkářství a snažil se sehnat nějaká autíčka Dinky Toy. Ty se právě začaly po válce znovu vyrábět. Zpočátku jsme neměli štěstí a pamatuji si, že jsme si vymysleli písničku "Nikdy, nikdy Dinky Toys...", když jsme opouštěli další hračkářství s prázdnou. Nakonec jsem jich díky tatínkově vytrvalosti měla spoustu, včetně jejich krabic, které jsem si i tehdy uchovala. Teď už jsou bohužel všechny pryč.

Kromě jiných značek jsem shromáždil řadu modelů Burago v měřítku 1:18, převážně z německého Ebay, které jsou roztroušeny po domech v muzeu. Vím, že měřítko je příliš malé pro domy v měřítku dvanáct, ale pro Triangy je to fajn a vlastně je jen rád vidím v provozu.

Příliš malý pro dům operního pěvce!

Ale pro Triangs je to v pořádku

Modely jsou nádherně zpracované a je mezi nimi i světoznámý modrý Bugatti, se kterým ve 20. a 30. letech závodila první ženská vítězka závodu Grand Prix, Čechoslováčka Eliška Junková. Dožila se 94 let a zapsala se do historie automobilových závodů.

Po závodě a připraveni v boxech....

A jako pocta další české řidičce, mé matce, je zde také přehlídka vozů Jaguar, jedné z jejích životních lásek.

Takto jezdila několik let....

...ale hádám, že by raději napodobila Junkovou (byly hodně staré) a řídila tuto....

Od doby, kdy byla v muzeu instalována nová okna, je téměř nemožné vytvořit expozici, která by nebyla rozdělena uprostřed, což může být velmi nepříjemné. Při této příležitosti se to podařilo. Na jedné straně je řada menších modelů na všudypřítomných stojanech, u kterých jsem si oddechl, že jsem jich několik koupil, když se objevily v našem místním levném obchodě; mají cenu zlata. (Jako obvykle se omlouvám za kvalitu fotografií pořízených přes sklo.)

Jak vidíte, mnoho modelů vzešlo z automobilového průmyslu v jeho nejširší podobě - mimo jiné ze speciálních nabídek společností Shell, Mobil a Michelin

Největší chloubou je kartonový model mostu z konce 50. let 20. století, který vyrobila společnost Victory Industries se sídlem v Guildfordu. Jak je vidět z krabice, cena byla 6/6 (6 šilinků a 6 pencí). Bohužel samotná silnice zřejmě chybí, ale to nikdo nemusí vědět!

Jistě jste si všimli dalšího předmětu z 50. let stojícího před mostem. Další dávný nákup z blešího trhu, který čekal na svůj čas, aby se mohl objevit.

Jsem nadšený, že vlastním nejen šest domků Triang, ale také tento nádherný havarovaný vůz s funkčním jeřábem a stále připojeným přívěsem. Konečně dostává příležitost se předvést! Kdysi stál 29/6 (29 šilinků a 6 pencí), ale dnes se na aukcích sběratelských hraček objevuje poměrně často a výrobci by se divili, kolik se za něj platí. Zvlášť když jsou kompletní s přívěsem a krabicí, jako je ta moje.

Jednou z historických hraček, která se do výlohy nedostala (není místo!), byl další nákup z blešího trhu, pravděpodobně zde v České republice nebo v Německu.

Jedná se o čerpací stanici Esso s omezeným parkovištěm na střeše a opět s boxem. Vyrobila ji v 70. letech německá firma AK Stelco, známá především svými poněkud podivnými (pro mé oči) modely aut. Stelco také vyrábělo celou řadu čerpacích stanic a vícepodlažních parkovišť, včetně tohoto docela působivého! O něco lepší než ta moje ve skutečnosti....

Druhou polovinu okna zabírají stavebnice různých druhů.

S potěšením mohu říci, že jsme mohli ukázat, že pro stavebnicovou tvorbu lze použít nejen plast, protože jsme měli k vidění modely ze dřeva, plastu.....

...kov

....a na dalším čestném místě tenká karta.

Tento nádherný vůz postavil – ano, pokud sledujete můj blog, jistě jste to uhodli – Colin Rose, známý díky orlovcům a papírových modelů hradů a zámků. A nesmíme zapomenout ani na tři skvělé domečky pro panenky, které vyrobil pro Malé světy

V zadní části výlohy se nachází inspirace pro píseň od Flandersa and Swanne, která uvedla tento příspěvek. Samotný Transport of Delight, světoznámý zářivě červený londýnský Omnibus v měřítku

1/24 od firmy Revell.

(Projděte si odkaz, abyste viděli, kolika kouskům plastu člověk čelí u tohoto modelu!)

Stále je úhledně zabalená v krabici a čeká na ten "jeden den", který k mému koníčku tolik patří. "Jednoho dne postavím ten dům, namontuji modelovou železnici, sestavím tu stavebnici....". Uvědomuji si, že ve svých 81 letech mám před sebou jen omezenou zásobu "jednoho dne". Heigh ho.

Ve skutečnosti mám tři velké krabice krásných historických autíček ze stejné série jako to, které stojí před viktoriánským domečkem pro panenky ve Walmeru. Všechna čekají, až ten jeden den přijde. Tohle, doplněné o paní (dá se to tak říct??) a šoféra, je zatím jediné, které bylo vyrobeno.

Motýlek a já jsme to dělali před několika lety a strávili jsme hodiny na motoru, kde každý drát musí být připojen ke své svorce. Představte si naše zděšení a nedůvěru, když jsme si přečetli závěrečný návod v této části: "Nyní přilepte kapotu motoru". To jsme neudělali!

Před dvěma týdny se ve vesnici konal jarní jarmark a při takových příležitostech se vždy otevírají Malé světy, a to i mimo sezónu. Protože hlavním tématem jarmarku byly Velikonoce, umístil jsem do samotného muzea malou výstavu a do výlohy jsem trochu nevhodně umístil velikonoční strom.

A tak, protože se Velikonoce kvapem blíží, zanechávám vám sérii velikonočních pozdravů v podobě fotografií a všem přeji příjemné prožití svátečních dnů, nebo jak bychom to tady v Čechách řekli:

"Přeji vám sezonu plnou pohody, radosti a krásného počasí.

Veselé Velikonoce!"

"I wish you a season full of well-being, joy and beautiful weather.

Happy Easter!"