Dřevěné(á) srdce

Kdysi dávno, hodně dávno, seděla malá holčička přilepená ke starobylé televizi - víte, takové té s malou zaoblenou skleněnou obrazovkou a obrovskou lesklou dřevěnou skříňkou kolem ní.  Taková, jako je tahle...  

V té době nebylo moc na co koukat - časy sledování byly přísně omezené a dokonce zahrnovaly hodinu, hned po každodenní dětské hodině (ano, jen jednu), kdy se vůbec nic nepromítalo, aby se děti mohly bez rozruchu uložit ke spánku.  

Ale od roku 1946 (už jsem říkal, že se naše holčička narodila v roce 1942?) se každý den v 17 hodin dělo něco kouzelného.   Na černobílou obrazovku vyklusala jedna z prvních televizních hvězd - a byla to loutka. 

Od té doby byla naše holčička závislá na panenkách tančících na provázcích.

(Není divu, že si její rodiče mysleli, že se jí bude líbit Disneyho film Pinocchio. Byli však na omylu a během této hrůzostrašné scény ji museli z kina vynést s kopáním a křikem).

Od loutek ji to však neodradilo a její - nebo bych měl říct na rovinu? - mou sbírku začala v den mých třináctých narozenin, kdy jsem dostala darem Pelhamovo loutkové divadlo a několik loutek, včetně Sandyho McBoozla, opilého Skota sedícího vpředu a uprostřed, a odpovídající staré dámy.   

Vzpomínám si, jak jsem s touto dvojicí v roce 1955 na internátě sehrál scénku na motivy balady "Get up and Bar the Door" (Vstaň a zabarikáduj dveře.) 

Nebesa vědí, kde jsme na něj narazili.  Pokud to pomůže, zde je písemná verze!

Měl jsem poměrně velkou sbírku Pelhamových loutek, ale bohužel mi zůstaly jen dvě nebo tři.  Ne že bych je měl nějak zvlášť rád, ale jsou teď docela cenné. Bohužel šly stejnou cestou jako všechny mé hračky Dinky, které pro mě sbíral můj otec od roku 1946, kdy byla obnovena poválečná výroba, až do své smrti v roce 1952.  Nebezpečí mnohem mladšího sourozence!

Ale další sbírka loutek vznikla při mých týdenních návštěvách Prahy asi před dvaceti lety.  Jezdil jsem tam jednou týdně ze své jihočeské vesnice učit hrstku žáků Alexandrovu techniku - AT byla tehdy v Česku víceméně nová. Pokaždé, když jsem tam byl, jsem navštívil malý trh poblíž Wencelasova náměstí a zamiloval jsem si krásné (a cenově velmi výhodné) loutky u jednoho konkrétního stánku.  Popovídala jsem si s příjemnou majitelkou, která mi řekla, že je vyrábí se svou sestrou, přičemž používají formy a mnohé z nich si pak šijí samy. Přestože je v Praze nepřeberné množství obchodů s loutkami, tyhle mě obzvlášť oslovily a začala jsem je sbírat. 

Obchůdků a stánků s loutkami je po celé České republice skutečně mnoho a mnoho, protože tradice loutek zde sahá opravdu hodně daleko.  Existují muzea věnovaná historii zájezdových loutkových souborů a výrobcům marionet. V našem nejbližším městečku Prachaticích vlastně sídlí Národní sbírka a zejména v tomto ročním období stále vystupují po městech a vesnicích kočovné soubory.

Jaké lepší téma pro vánoční výlohu než předvést některé ze svých loutek?  A co by se k jejich předvedení hodilo víc než neobyčejné divadlo, které před 18 lety vytvořili moje snacha Laura a syn Adam k prvním narozeninám mé vnučky?  Samozřejmě nechybělo ani představení - Butterfly má dodnes scénář, který napsala ke hře, kterou s Adamem hráli.    

Divadlo bylo po většinu této doby ve skladu, ale přišlo spolu s poněkud rozhořčenými loutkami..... 

....když jsem se loni v prosinci konečně přestěhoval do České republiky. Bohužel se celé divadlo nevejde do výlohy a bohužel nemám žádné fotografie jeho původní inkarnace.   Jeho základem byl skládací regál a bylo navrženo tak, aby uvnitř mohli stát dva loutkoherci, aniž by je bylo vidět - vysoce geniální.  

Bohaté opony a kulisy namalovala Laura, jejíž miniatury se již objevily v Malých světech, a právě horní část divadla jsme mohli použít ve výloze.

Přestože hlavní materiál je jen z lepenky, vše se docela dobře zachovalo a možná jednou budeme moci uspořádat kompletní představení s využitím celého divadla.

Prozatím vám však můžeme nabídnout jednoduchou inscenaci - nepomohlo nám ani to, že okna muzea už nejsou rozdělena na dvě třetiny/jednu třetinu, ale rovnou uprostřed, což má dopad na jakoukoli centrální expozici, ale tentokrát opravdu nebylo jiné cesty, jak ji postavit. 

Stavba byla rozhodně složitá - Butterfly vše umístil na podlahu Malých světů a loutky nainstaloval... 

....a zjistil, že při umísťování do okna zasahují do původního plánu prostorové omezení.   Musela to znovu promyslet a několikrát strávila hodiny předěláváním, než bylo vše v pořádku.

Nakonec se ale opona zvedla a na jevišti se objevila ikonická česká postavička Krakonoše.....

Dokáže někdo vyřešit záhadu párků?

....duch nebo vládce hor, kterého pokouší věčně obávaná stařena s lesklým červeným jablkem, které najdeme v mnoha pohádkách. 

Osamělý drak létá ustaraně po jevišti a možná přemýšlí, jestli se neocitl ve špatné hře.

Scénu doplňují velmi upovídané houby a poněkud podnapilý ježek.

Vedle divadla čekají v křídlech nejrůznější postavy, které jsou připraveny vstoupit na jeviště a hrát své role podle vaší fantazie..... 

Uvnitř Malých světů, připravených dodat výstavě divadelní, sezónní nádech v den adventního trhu, kdy jsme otevřeni pro veřejnost, je malé divadlo, které jste poznali ve vánočním blogpostu "Opona nahoru" v roce 2019.  

Stejně jako tehdy je na jevišti připravena Louskáček, která vás potěší, a na přilehlém vánočním stromku sedí čekající tanečníci - je zřejmé, že šikovný stromek vám může pomoci s rozcvičkou! 

A jedna z mých nejobdivovanějších loutek (možná proto, že mi připomíná mou velmi módní maminku) pohodlně sedí, připravená užít si představení, stejně jako ta malá holčička před dávnými, dávnými lety......

Ona - a vy - si ji můžete vychutnat i s hudbou a pohybem, a to díky Butterfly, kterému moc děkujeme za pomoc - no, vlastně za všechnu práci!

Pro ty, které to zajímá, název tohoto příspěvku pochází z oblíbeného filmového klipu.....

.....který nám připomíná, že loutky sice mají dřevěná srdce, ale mohou k nám promlouvat i po letech! 

.S přáním klidného prožití svátků. Na shledanou v příštím roce!