Kam se ten týden poděl? Poprvé publikováno anglicky 19.05.2013

 Život ve dvou zemích má jak své klady, tak zápory. Klady jsou více než zřejmé, setkání se se dvěma odlišnými kulturami, přátelé v obou zemích, kteří jsou mi štěstím i požehnáním. A také požitek z toho, že se můžu naučit další jazyk, "získat druhou duši", jak říkají Němci. Popravdě řečeno, je to pro mě čest, že mohu žít tyto dva životy v rámci omezení jednoho života (v mém případě už 71 let, a někdy je to na mně znát, i když to dost nerada přiznávám).

Nevýhodou ovšem je přesun z jedné země do druhé, který může člověk pořádně pomotat, zejména pokud k němu dojde ve spěchu. Proto sem a tam raději jezdím autem, mám tak mezi těma dvěma životy trochu prostoru. A mám také veliké štěstí, že mohu cestou využít "přetlakovou komoru", kterou je domov jedné z mých nejbližších a nejdražších kamarádek. Nádherným řízením osudu žije přibližně na půli cesty mezi Českou republikou a Anglií. A jak ona tak její manžel jsou opakovaně ochotni umožnit mi (i mým dalším blízkým) přístup do téhle přetlakové komory, kde se můžu zhluboka nadechnout a přepnout do druhého modu. Za to jí náleží mé velké a vřelé díky.

 Tohle všechno by mělo vysvětlit, proč ještě nejsem zpátky a nehlásím novinky o prvním otevření Malých světů pro veřejnost. Děkuji všem, co mi před několika týdny přáli na otvíračku hodně štěstí. Ten samý večer, kdy jsme otevřely, jsme se s Butterfly vydaly na cestu zpátky do Anglie. Cestou jsme strávily dva dny v přetlakové komoře a do Anglie jsme dorazily minulé úterý pozdě večer. Od našeho příjezdu se snažím nacpat do svého harmonogramu veškeré návštěvy doktorů, nákupy věcí do Malých světů, přípravu pěveckého workshopu s Andreou. (Čtenáři si ji jistě vybaví, jelikož často a velice kreativně komentuje moje příspěvky a je v podstatě zodpovědná za celou myší ságu). A navíc ještě musím myslet na to, že až přijedu příště v září, bude to už naposled, do domu kde jsem žila čtyřicet let. Budu muset všechno zabalit a připravit na stěhování. Do končin, mě doposud neznámých ...

 První otevírací den upadl trochu v zapomnění, i když jsme o něm s Butterfly dost mluvili cestou. Protože jsme si to úžasně užily.

V České republice všechno začíná už časně z rána. Do Malých světů jsme dorazily ve čtvrt na osm a chvíli po nás i naše největší fanynka a kamarádka Jana, která nám byla velkou oporou během celého procesu přípravy.

Okolo půl osmé dorazila první vlna návštěvníků, většina jich přišla z farmářského trhu přes ulici. Zjistili jsme, že budeme muset pořídit stojan na deštníky

Je zvláštní, že celý den lidi chodili ve vlnách. V jednu chvíli byla místnost úplně prázdná a pak z ničeho nic, narvaná k prasknutí



 Bylo moc příjemný, když se někdo objevil, pak zmizel a potom se objevil znovu i se členy rodiny.

 Je dost hloupé, že nikoho nenapadlo přesně spočítat, kolik přišlo lidí. Ale do místnosti se vejde tak 15-20 lidí a jsem si jistá, že do čtyř, co jsme měly otevřeno, se naplnila a vyprázdnila minimálně šestkrát.



Někteří se přišli jen podívat, co nového se v Bovorově objevilo, ale my byly vážně nadšené, jak moc se návštěvníci bavili a zajímali o věci. Ptali se na spoustu otázek, fotili a chtěli vědět, jestli budu příští rok pořád nějaké workshopy ....

 Velký domeček pro panenky značky Walmer, který je chloubou celého muzejka a stojí sám na čestném místě na konci místnosti, byl velmi oblíbený a lidé dokonce stáli frontu, aby si ho mohli pořádně prohlídnout.

Nepopiratelně ale nejvíc zazářil Myší domeček, který obdivovali dospělí i děti. Domeček je teď postavený na dřevěné točně. A navzdory cedulkám, které návštěvníky vyzývají, aby na nic nesahali, u Myšího domečku je cedulka s nápisem "Můžete opatrně otáčet". Maximilián a jeho společnostkočovných myšek si všechnu tu pozornost náležitě užívali ....

Mám podezření, že už se chystají další Maxmiliánova dobrodružství ....

Novou výstavu v okně jsme odhalily večer před otvíračkou, bohužel jsme zapomněly ji vyfotit. A když jsme si vzpomněly, už jsme se připravovaly na odjezd do Anglie a světlo v sobotu večer nebylo ideální. I když bych sem ty fotka ráda dala, žádná za to bohužel nestojí. Jediné co je na nich pořádně vidět, je odraz Butterfly s foťákem v ruce a za ní naše naložené auto. Slibuju, že pořídím nějaké pořádné, až se přibližně za týden vrátím do Malých světů a dám je online.

 Do té doby vám poděkuji, že sledujete tuhle moji cestu a těším se na vaše komentáře. Je vždycky moc příjemné si přečíst, že se lidem blog líbí.