……a potom. (Poprvé zveřejněno v angličtině 17. 10. 2012)

Včera jsem konečně dostala klíče od místnosti, kde bude muzeum. A hned jsme tam ucháněly (v současnosti jsou u mě dvě kamarádky), abychom si tu prázdnou, nově vymalovanou místnost prohlédly a mohly jsme si ji změřit. Ti z vás, kteří sledují mou cestu od samého počátku, si možná vzpomenou na tento příspěvek, v kterém najdete fotky poněkud stísněné, hodně hnědé místnosti …

Zatímco já jsem si v Anglii užívala svatbu, důležité narozeniny a Giant Book Sales (dražbu knih), tady se pilně pracovalo, aby se do místnost vešlo velké množství domečků a ty ze sebe mohly vydat to nejlepší. Jedna má ochotná přítelkyně z Bavorova mi posílala fotky pokračujících prací. Těsně potom, co jsme s dcerou odjely do Anglie, začaly práce a jako první, dělníci začali zakrývat ten příšerný hnědý plastový strop. 

Taky odstranili otřesné světle hnědé laminátové obklady – vzpomínáte si na ně? Z fotek bylo jasné, že postupují velmi rychle kupředu. Také se začaly předělávat elektrické rozvody a přidávalo se spoustu nových zásuvek a objímek na světla.

Plná očekává ní jsem odemkla dveře … věděla jsem, že už je skoro všechno hotovo, teda kromě mříží na okna a posledních úprav rozvodů (ještě tu nejsou žádné zásuvky ani vypínače).

První, co mě zarazilo, byla velikost místnosti – vypadala mnohem větší, než jak jsem si ji pamatovala. A ještě než jsme začaly měřit, bylo jasné, že veškeré moje obavy ohledně toho, jak se tam všechny výstavky vejdou, byly zbytečné. Nejen že se všechny vejdou – je jich vlastně ještě víc, než jak jsem zmiňovala v posledním příspěvku – ale ještě budeme mít volnou roku i prostor ohledně toho, jak je uspořádat.

Druhá věc, co mě upoutala, byla, jak je místnost najednou plná světla, když je všechno bílé místo té ponuré hnědi. Dokonce i zbylé lino, které patří k těm původním hnědým věcem, se výrazně zesvětlilo a dobře poslouží jako odolný povrch.

Vstupní klenutá chodba vypadá skvěle, bohužel jen dveře ke klenbě moc neladí, ale myslím, že když je natřeme na tmavší odstín, tak to bude lepší. Vypadá to, že se budu muset smířit se skleněným panelem ve dveřích, protože muzeum bude veřejné a tak musí vyhovovat zdravotním a bezpečnostním požadavkům.


Jen teď lituju, že jsem nepožádala, aby natřeli i radiátory – jak je vidět na fotkách, okna jsou na každém konci místnosti a radiátory tam zabírají spoustu užitečného místa. 

Ale vzhledem k tomu že mám v plánu, navzdory radiátorům, umístit jednu výstavu podél zadní stěny a na druhé straně budou pod oknem pracovní stoly, tak aby se kolemjdoucí mohli podívat na probíhající práce, budou radiátory docela schované a myslím, že je zatím nechám, tak jak jsou.

Ještě mě mrzí, že jsem nenechala to umyvadlo a dlaždičky odstranit úplně. Počítala jsem s tím, že budu potřebovat přívod vody, abych mohla vařit kávu a čaj, které jsou naprosto nezbytné, když se pracuje na domečcích. Ale takhle jak je, působí umyvadlo velmi rušivě a budu ho muset celé nějak zakrýt. 

Malá odbočka: Češi jsou naprosto posedlí dlaždičkami v koupelně a všude jinde, kde jsou vývody vody. Každý kdo se chystá navštívit Česko republiku, by si měl vyhradit čas nejen na návštěvu nádherných gotických kostelů a romantických hradů, ale také navštívit pobočky obchodního řetězce Siko, který já osobně přezdívám Rájem koupelen. Představa vydlaždičkované koupelny mě naprosto děsila a hodně jsem bojovala s panem stavitelem, abych ho přesvědčila, že vykachličkovaná koupelna není nezbytnou součástí života. Nakonec se mi to podařilo, ale musela jsem trochu povolit a nechat ho vydlaždičkovat sprchový kout …

Další věc, na kterou se ještě budeme muset soustředit, jsou “zadní” dveře, které vedou do dlouhé chodby, někam daleko předaleko, kde jak doufám, jsou záchody. Dveře jsou striktně praktické a plánuju, že na ně nasadím Butterfly, aby použila své magické schopnosti a přeměnila je v něco úžasného.

Ale celkově jsem z celého prostoru nadšená (bylo tam dokonce i příjemně teplo, což jasně dokazuje, že radiátory fungují) a už se moc těším, až na konci měsíce dorazí domečky a součásti výstavy.  

Mezitím zvažuji, jestli mám pořídit do oken rolety, tak aby byl obsah pokoje v době mé nepřítomnosti schován … Stejně mám pocit, že pokud se někdo rozhodne vloupat dovnitř a nepáchat tam spoušť, tak se mu to, tak jako tak povede, nehledě na moje opatření. Na druhou stranu mám ráda rčení „Nemůžeš potížím zabránit, aby si nenašly tvůj dům, ale nemusíš je zvát dál…"

Děkuji, že jste dnes navštívili Cestininy domečky pro panenky. Pravděpodobně se tu neobjeví žádné další příspěvky, dokud nedorazí domečky, a pak nás bude čekat obvyklý chaos, než každý zapadne na správné místo. Všechny součásti výstavy se musí natřít dřív, než vůbec začneme vybalovat samotné domečky – pane jo!