Ahoj všem! Někteří z vás si možná už říkali, proč na mém blogu
poslední dobou nic nepřibylo. Tyhle fotky vám mohou napovědět... Na první je
pohled do garáže zepředu – ti z vás, kteří sledují mou cestu, poznají velký dům v tudorském stylu, který byl součástí kořisti Essexů. A vedle něj, skoro
mimo obrázek, můžete jen tak tak zahlédnout střechu mého nejnovějšího úlovku –
jen za £8.50 na ebay. Brzy se o něm dozvíte víc...
Když půjdete pohledem do prostoru mezi tím hrůzu nahánějícím držákem vlevo pod střechou a tou vratkou věží z krabic od banánů vpravo (krabice od banánů jsou prostě skvělé, protože jsou i s víkem), uvidíte hromadu věcí, které hodlám nabídnout v příští “výprodeji z kufru auta”, i když si vlastně nejsem jistá, jestli to letos stihnu.
A za tím vším, v tmavých zákoutích garáže plné pavučin, je bezútěšná
změť domečků, velkých kartonových krabic, plastových boxů a jiných pastových obalů, z nichž většinu tu
skladuji už skoro deset let. Pro ty z vás, kteří si dělají starosti o stav těch
domků – ujišťuji vás, že ty křehké jsou zabalené v krabicích, a ty, které jsou
postavené na nich, jsou a) příliš velké a b) stejně potřebovaly zvýšenou péči.
Tyhle domečky a všechny moje miniatury jsme ve spěchu nastrkali do garáže před deseti
lety, když jsme je nutně potřebovali někde uskladnit, a po pravdě jsem je od té
doby neviděla. Částěčně proto, poněvadž jsem se příliš bála podívat, jestli se
nějak nepoškodily. Ale vypadá to, že jsou většinou v pořádku, jen hrozně
špinavé. Bohužel si nějak nemohu vzpomenout, co je v těch krabicích, takže moje
původní představa, že je rovnou 5. října přesuneme do té mé místnosti v muzeu,
vzala za své.
V příštích dvou týdnech musíme domečky a všechno ostatní přesunout do
našeho předního pokoje, abych mohla všechno přebrat, než to odejde. Na to
potřebujeme místo v předním pokoji, který momentálně vypadá takhle, protože
připravujeme domovní výprodej knih. Můj syn nedávno vysvětlovat své ženě, jaké to je, pokusit se přestěhovat všechny věci z mého domu... “je to jako ten malý plastový hlavolam,” řekl, “takový ten, kde posunuješ jednotlivými kameny tak, abys je dostala na správné místo. Jeden kámen chybí, takže máš místo, kam můžeš šoupat ostatní kameny. Jediný problem je”, pokračoval,” že v jejím domě tohle prázdné místečko chybí.” Jak výstižné!
Ovšem, teď jsme vyhodili nefukční mrazák, čímž jsme to prázdné
místečko získali, a práce pokračují. Sice ne zrovna závratnou rychlostí, ale
aspoň se to hýbe.
Mezitím, v jiné zemi... ale o tom až v příštím blogu. Věřím, že vás
zase brzy uvidím – to už bych měla mít fotky, jak pokračují práce ve výstavním
sále, který si ti z vás, co mě doprovázejí na této cestě, pamatují jako poněkud
příliš hnědou a pochmurnou místnost, když jsem koncem července odjížděla z
Bavorova.
Děkuji, že jste dočetli až sem, a prosím,
posílejte mi během příštích třech týdnů spousty pozitivních myšlenek! Vím, že
existuje dobrý duch parkovacích míst - a
věřím, že existuje i nějaký pro balení a stěhování...
No comments:
Post a Comment